Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ladislav ŠTOLL

* 26. 6. 1902, Jablonec nad Nisou 
† 6. 1. 1981, Praha 
 
Literární kritik a historik, ideolog
 Narodil se v rodině sladovnického mistra, později nájemce zámeckého hostince na Malé Skále u Turnova. Reálku vychodil v Turnově (maturita 1920), po absolvování jednoročního abiturientského obchodně dopravního kurzu při obchodní akademii v Praze-Karlíně 1921 nastoupil jako úředník do Živnostenské banky. 1922–1924 vykonával vojenskou službu u letectva (odtud inspirace a tematika prvních Štollových básní a souboru fejetonů Člověk v aeroplánu), po jejím ukončení pracoval opět jako úředník Živnostenské banky. Studium marxistické literatury, zvláště politicko-ekonomické, a vstup do KSČ (1926) předurčily Štollovu celoživotní světonázorovou orientaci i působení v stranických a levicově zaměřených organizacích a sdruženích (1929 se stal členem výboru Levé fronty). 1930 se zapsal jako mimořádný posluchač na FF UK, kde navštěvoval přednášky, zvláště Zdeňka Nejedlého a F. X. Šaldy. Počátkem 1931 byl propuštěn ze zaměstnání za článek Úředníci (Levá fronta, 1930/1931), hlásající nutnost sblížení úřednictva s dělnickým hnutím. Po kratší nezaměstnanosti působil v družstvu Včela, kde redigoval stejnojmenný časopis (1932–1933), Proletářský družstevník a Svět práce (oba 1933). Od 1934 pracoval v Rudém právu a Tvorbě jako redaktor kulturní rubriky, téhož roku byl vyslán do Moskvy a pověřen prací na překladu Marxových a Engelsových děl. Za pobytu v Moskvě spolupracoval s Juliem Fučíkem na relacích pro české vysílání moskevského rozhlasu. Po návratu z Moskvy (prosinec 1936) byl opět redaktorem kulturní rubriky Rudého práva (1937) a Tvorby (1937–1938), 1938 též krátce vedoucím Ústřední stranické školy v Havlovicích u Domažlic. Mobilizace 1938 se účastnil jako poručík bombardovací letky detašované v Horních Počernicích. Za okupace 1939–1945 zaměstnán jako úředník Maizeny, a. s., koncem 1944 vyšetřován pro podezření z účasti na ilegální činnosti. V povstání 1945 se podílel na vydávání prvních čísel Rudého práva. 1946 byl zvolen členem ÚV KSČ (opětovně pak na všech dalších sjezdech až do konce života), téhož roku byl jmenován profesorem na Vysoké škole politické a sociální, kde se věnoval přednáškám z politických ideologií. 1949–1952 působil jako rektor školy (1949 přejmenované na Vysokou školu politických a hospodářských věd); souběžně přednášel jako externí profesor i na FF UK. 1952 jmenován předsedou Vládní komise pro vybudování ČSAV a náměstkem ministra školství, věd a umění, 1953 se stal ministrem vysokých škol, 1954 ministrem školství, téhož roku zvolen poslancem Národního shromáždění. 1955–1956 ministr kultury, 1956–1962 rektor Institutu společenských věd při ÚV KSČ. 1956 zvolen členem korespondentem ČSAV, 1960 akademikem, 1961 místopředsedou ČSAV. 1962–1968 a opět 1972–1981 ředitel Ústavu pro českou literaturu ČSAV, resp. Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV (v mezidobí 1970–1972 pracoval jako vědecký pracovník Čs.-sovětského institutu ČSAV). 1959 zvolen členem předsednictva ÚV SČSS, téhož roku předsedou Výboru socialistické kultury.
 Publikoval od 1923, zprvu básně a úryvky próz v Národních listech, Národním osvobození, Reflektoru a Rudém právu, od 1928 přispíval recenzemi, kritikami, polemickými a politickými články do novin a časopisů: Signál, Rovnost, Rudé právo, Tvorba, Levá fronta, Včela, Svět práce, Komunistická revue, Rudý večerník, Doba, Halo noviny, Lidová kultura. Po roce 1945: Svět v obrazech, Rudé právo, Tvorba, Zemědělské noviny, Lidové noviny, Odborná škola, Mladá fronta, Předvoj, Nový život, Literární noviny, Pravda a Kultúrny život (oba Bratislava), Věstník ČSAV, Učitelské noviny, Za trvalý mír a za lidovou demokracii, Národní divadlo, Nová doba, Večerní Praha, Obrana lidu, Práce, Kultura, Praha–Moskva, Otázky míru a socialismu, Beseda, Rovnost, Estetika, Česká literatura, Mladý svět, Nové slovo, Literární měsíčník, Tribuna, Novinář, Sešity novináře, Filozofický časopis; zahraniční periodika: Novoje vremja, Literaturnaja gazeta, Komsomoľskaja pravda (všechny Moskva), Újszó (Budapešť), Mitteilungen der Deutschen Akademie der Künste zu Berlin. Redigoval časopisy: Signál (1928–1930), Levá fronta (1930–1933), 1931 se stal též majitelem a vydavatelem časopisu Linskfront. Byl správcem pozůstalosti Julia Fučíka, Stanislava Kostky Neumanna a Zdeňka Nejedlého.
Do konce 30. let užíval šifer lš, l. š., lš., -lš-, L. Š., š, š., (š), -š-, Š, Š.; po roce 1945 lš, -lš-; ojediněle používal pseudonymů E. Leš (1924), L. Bernard (1927), Vítězslav Záhoř (1939) a šifer L. ŠL. (1928), V. (1934), mylně lč (1934), Šl (1969).
 Do literatury Štoll vstoupil v druhé polovině 20. let časopisecky publikovanými básněmi s tematikou letectví a létání, určující rovněž soubor fejetonů Člověk v aeroplánu. Pod vlivem proletářské poezie, zejména Stanislava Kostky Neumanna a Jiřího Wolkra, je však u něj brzy tato tematika vystřídána náměty sociálními a vírou v kolektivismus a revoluční proletariát. Štollovu beletristickou tvorbu dovršuje sociálně laděný román Otrávený chléb; poté se jeho působnost přesunula zcela na pole publicistiky a literární kritiky, kde se až do své smrti účastnil všech dobových politických a literárních zápasů jako důsledný stoupenec a obhájce kulturněpolitické linie KSČ (např. 1929 polemika s Karlem Teigem o srozumitelnost jazyka „stranické“ umělecké a literární publicistiky, knížka Politický smysl sokolství aj.). Vliv, který na Štollovu gnozeologickou a metodologickou orientaci měly studium a překlady děl Marxových a Engelsových, se projevoval v četných glosách a úvahách na téma ekonomické a politické situace meziválečného Československa, v literárněkritických polemikách (kritika Václavkovy sociologické metody ve stati Lidé v „laboratoři“, Levá fronta 1930), i literárněkritických studiích (např. K sociologii romantismu ve sb. Surrealismus v diskusi, interpretující surrealismus jako další článek řetězu romantické revolty proti odcizení člověka v měšťáckém světě). Rozpětí Štollových zájmů 30. let zachycuje soubor Z bojů na levé frontě.
Jestliže v prvních letech po osvobození je možné ve Štollových pracích, zvláště ve vysokoškolských přednáškách, vysledovat jistou tendenci k objektivnímu výkladu a hodnocení ideologických jevů (K dějinám politických ideologií v období renesance, Politika a světový názor, zabývající se mj. postavou T. G. Masaryka), po 1948 je v nich analytický zřetel zcela podřízen kulturněpolitickým postulátům komunistické strany, jejímž mluvčím a ideologickým garantem se Štoll stává. Dominantní zřetel k tvorbě socialisticky orientovaných básníků (Stanislav Kostka Neumann, Jiří Wolker) a důraz na potřebu socialistickorealistického vyústění avantgardy (Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl) tvoří základní pilíře knížky-projevu Třicet let bojů za českou socialistickou poezii (úryvky zdezde), která si ideologickými i politickými nároky na soudobou literaturu (i odsouzením „subjektivistické“ linie české poezie, zvláště Františka Halase) nárokovala platnost závazné direktivy pro spisovatelskou obec. Poplatno původní, výchozí koncepci zůstává i o pětadvacet let později vydané, doplněné a přepracované znění této knihy (s titulem Básník a naděje), třebaže autor již poněkud ztlumil politický slovník i negativní hodnocení Františka Halase. Své postavení vůdčího ideologa soudobého literárního života Štoll potvrdil též referátem Literatura a kulturní revoluce (úryvky zde). Jednotu Štollova myšlení, určujícího v nejrůznějších obměnách jeho rozsáhlou publicistickou a literárněkritickou činnost od 50. až do 70. let, zachycuje také dvousvazkový soubor Umění a ideologický boj. Ačkoli v obecné rovině Štoll zdůrazňoval kritéria umělecká, ve vlastní praxi, tj. v hodnocení literárních jevů, tendencí i jednotlivých osobností, vždy považoval za rozhodující ideologický zřetel, zejména k „předpokládaným“ potřebám a cílům proponované socialistické literatury. Ideologickým zřetelem je vedena rovněž jeho literárněteoretická kniha O tvar a strukturu v slovesném umění, která reaguje na oživení strukturalismu v 60. letech. Na pozadí kritiky ruského formalismu, jak ji prostředkovaly především polemické spory mezi stoupenci formální metody a představiteli marxistické estetiky (Anatolij Vasiljevič Lunačarskij aj.), pojednává Štoll český strukturalismus, jejž hodnotí jako další článek tradice „katedrového literárněvědného objektivismu“. Hlavní kritický zřetel je zaměřen k světonázorovým východiskům strukturalismu (řadí jej k idealistickým směrům) a k jeho pojetí literárního díla jako svébytné struktury. Takové pojetí podle Štolla opomíjí společenské faktory a subjekt tvůrce, a tím si zamezuje cestu k „celistvému“ hodnocení uměleckého díla, tj. jeho ideologického, světonázorového náboje. Zjevný aktualizační záměr charakterizuje poslední práci Občan F. X. Šalda, v níž se autor soustřeďuje v první řadě na Šaldovu filozoficko-ideologickou a občanskou orientaci, aby na takto vymezeném půdorysu sledoval ty aspekty metodologické (historičnost a dialektika), které Šaldu přiváděly do blízkosti marxismu.
Většina Štollových souborů a výborů obsahuje referáty, přednášky a práce reagující na aktuální kulturněpolitickou situaci, zprvu publikované časopisecky nebo ve sbornících, někdy upravované pro knižní vydání.

BIBLIOGRAFIE

Próza a práce literárněkritické a kulturněpolitické: Člověk v aeroplánu (FF 1927); Otrávený chléb (R 1929); Politika a světový názor. Ke krizi myšlení 19. století (přednáška, 1946; též in Zápas o nové české myšlení, též in Umění a ideologický boj 1); Zápas o nové české myšlení (úvahy a polemiky z let 1937–1938 a 1945–1946, 1947); Kulturní jednota a její program (projev, 1947, + J. B. Kozák + F. Kovárna); Skutečnosti tváří v tvář. K tvůrčím problémům naší kultury (referát, 1948; též in Ideologický boj 1, též něm., angl., fr. a špaň.); O socialistickou inteligenci (projev, 1949); Pavel Prokop (studie, 1950; též in Socialismus a osobnosti); Třicet let bojů za českou socialistickou poezii (referát, 1950, též něm.); Veliký člověk Maxim Gorkij (přednáška, 1951; též in Socialismus a osobnosti); Kultura v boji za mír (projev, 1951, + J. Mukařovský); Věda jde s lidem (projev, 1952, + Z. Nejedlý; též in Ideologický boj 1, též slovensky a maď.); Za rozkvět vědy na našich vysokých školách (projev, 1953, + L. Holubec); Dreissig Jahre Kampf um eine tschechische sozialistische Poezie, Die Wissenschaft geht mit dem Volke, Künstler und Wirklichtkeit (něm., projevy, Berlin 1953); Literatura a kulturní revoluce (referát, 1959; též in Umění a ideologický boj 1); O tvar a strukturu v slovesném umění. K metodologii a světonázorovým východiskům ruské formální školy a pražského literárního strukturalismu (monogr. studie, 1966; přeprac. 1972); O modernosti a modernismu v umění (tři studie, 1974); Básník a naděje. Z bojů za českou socialistickou poezii (přeprac. a rozšíř. referát Třicet let bojů za českou socialistickou poezii, 1975); Občan F. X. Šalda (monogr. studie, 1977); Z kulturních zápasů (vzpomínky, rozhovory, portréty, stati, korespondence, 1986, ed. Š. Vlašín s dalšími).
Výbory: Tvárou ku skutočnosti (z let 1932–1960, Bratislava 1962, ed. J. Dvořák); Z bojů na levé frontě (z let 1929–1943, 1964, ed. J. Dvořák a M. Tomčík; rozšíř. 1977, ed. J. Dvořák s dalšími); Umění a ideologický boj (1. sv. z let 1945–1959, 2. sv. z let 1959–1971, 1972, ed. Š. Vlašín s dalšími); Socialismus a osobnosti (z let 1945–1971, 1974, ed. Š. Vlašín s dalšími); Tvárou k novej skutočnosti (Bratislava 1982).
Ostatní práce
: Politický smysl sokolství (úvaha, 1932); S čím začínáme hospodařit (politicko-ekonom. úvaha, 1939, pod pseud. Vítězslav Záhoř); Partyzáni na Železných horách. Stručné vylíčení historie bojů partyzánské brigády Mistra Jana Husi ve východních a jihovýchodních Čechách (podle vyprávění účastníka uprav. J. Š., 1945); Dějiny politických ideologií 1, 2 (skripta, rozmnož., b. d., 1946); K dějinám politických ideologií (skripta, rozmnož., 1946); Kapitoly z dějin filozofie 3. Renesanční filozofie (skripta, rozmnož., 1950, úprav. a rozšíř. předchozího tit.); K dějinám politických ideologií v období renesance (1983, uprav. a dopl. vyd. skript z let 1946–1948, ed. J. Dvořák s dalšími, v tir. neuveden).
Překlady: B. Engels: Vývoj socialismu od utopie k vědě (1932) + Ludvík Feuerbach a vyústění klasické německé filozofie (1946, za ed. spolupráce G. Bareše); K. Marx: Námezdní práce a kapitál (1935) + Dopisy Kugelmannovi (1936) + Předmluva Ke kritice politické ekonomie (1946, za ed. spolupráce F. Olivy, M. Svatošové a J. Procházky) + Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta (1946, za ed. spolupráce J. Procházky, A. Klímy a M. Svatošové) + Mzda, cena, zisk (1949, za ed. spolupráce F. Olivy) + Třídní boje ve Francii (1950) + Občanská válka ve Francii (1950, za ed. spolupráce M. Svatošové) + Inaugurální adresa, Ustavující manifest Mezinárodního dělnického sdružení (1951) + Ke kritice politické ekonomie (1953, za ed. spolupráce F. Olivy, M. Svatošové a J. Procházky); W. Pieck: Socialismus – budoucnost světa (1935); K. Marx – B. Engels: Manifest komunistické strany, Stanovy komunistů, Dějiny Svazu komunistů (1946, s A. A. Hochem) + O Irsku a Indii (1948, za ed. spolupráce M. Svatošové) + Kritiky programů (1948, s P. Levitem a J. Bílým) + O historickém materialismu (1949, s J. Bílým) + Vybrané spisy ve dvou svazcích (1950); Karel Marx ve vzpomínkách svých přátel (1952, s J. Bílým); O velikém učiteli Karlu Marxovi. Vzpomínky (1953, s J. Procházkou a J. Tichým).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Dík bojovníku soudruhu S. K. Neumannovi k sedmdesátinám... (1945); Státní svátek 28. říjen (1946); Sjezd národní kultury 1948. Sborník dokumentů (1948); O Zdeňku Nejedlém (1948); Ilja Erenburg (k 60. nar., 1951); Ohlas článku J. V. Stalina O marxismu v jazykovědě na našich vysokých školách (1951); Marxisticko-leninskou ideovostí a stranickostí proti kosmopolitismu a objektivismu ve vědě (sborník dokumentů z ideologické konference, 1952, též slovensky); Náš Gorkij (1952); Julius Fučík, hrdina naší doby (k 50. výročí nar., 1953); Zdeňku Nejedlému k 75. narozeninám (1953); Kádry ovládající techniku rozhodují vše (projevy z celostátní konference, 1954); Za prohloubení ideové a pedagogické práce našich škol. 8. celostátní konference učitelů a školských pracovníků (1954, též slovensky); Materialistická dialektika a dnešní problémy naší socialistické výstavby. Materiály celostátního semináře oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ z 21.–23. dubna 1958 (1958); Spisovatelé Antonínu Zápotockému (1958); Uskutečňujeme usnesení 11. sjezdu KSČ (sb. článků z Rudého práva, 1958); Ein Buch des Gedenkens zum 50. Geburtstag (L. Fürnbergovi, Berlin 1958); Sjezd socialistické kultury (1959, též franc., něm., angl.); Děti ho mají rády. Sborník k šedesátinám zasloužilého umělce J. V. Plevy (1959); Čtyřicet let Rudého práva (rozmnož., 1961); Umění a kritika (1961); Kam kráčí lidstvo? Royaumontská konference o kritériích a ideálech pokroku (1962, též franc. s tit. Quel l’avenir attend l’homme, Paris 1961); Antikomunizm – vrag čelovečestva (Praha 1962); Arnold Zweig. Ein Almanach (Berlin 1962); Za vysokuju idejnosť v literature i iskusstve (Moskva 1963); Gumanizm i progress (Moskva 1964); K otázkám pokrokové tradice a revoluce v uměnovědě (VO 1963; 1965); Rudé právo 1939–1945 (1971); Dobrovoľcy Urala. Vospominanija i očerki (Sverdlovsk 1972); Úkoly české a slovenské marxistické uměnovědy (rozmnož., 1973); Zur Frage des Fortschrits der Humanität (Berlin 1975); Protokol ustavujícího sjezdu Svazu čs. spisovatelů. Praha 8.–9. prosince 1977 (1978); Sborník slavnostních projevů ke stému výročí akademika Zdeňka Nejedlého (rozmnož., 1978); Umění a kritika (1980); Československý literárny kontext (Praha – Bratislava 1980); Strana a literatura (1981).
Korespondence: Z korespondence L. Š. Petru Bezručovi (z let 1950–1957, ed. J. Dvořák), ČL 1977, s. 349; Z korespondence (dopisy S. K. Neumanna, B. Václavka, J. Glazarové aj.), in L. Š., Z kulturních zápasů (1986).
Uspořádal a redigoval: Cesta inteligence. Krize a východisko. Sborník dokumentů 1. říšské konference Levé fronty v Brně (1931); Surrealismus v diskusi (1934, s K. Teigem, též přisp.); Chudožestvennyj metod i tvorčeskaja individuaľnosť pisatelja (Moskva 1964, s I. I. Anisimovem, též přisp.); spisy: Dílo J. Fučíka (1947–1963, 12 sv., s G. Fučíkovou).

LITERATURA

Bibliografie: Bibliografie díla L. Š. (1974, zprac. D. Kořínková); E. Macek: Doplněk k bibliografii L. Š. za léta 1973–1977, ČL 1977, s. 345 + Doplněk bibliografie L. Š. od roku 1977, in L. Š., Z kulturních zápasů, 1986, s. 301.
Knižně: J. Heřtová: L. Š. (1986);
čísla časopisů věnovaná L. Š.: ČL 1977, č. 6; LM 1977, č. 6; ČL 1982, č. 6.
Studie a články: M. Tomčík: předmluva, in Tvárou ku skutočnosti (1962); O. Sus, Královská lučavka dějin, HD 1963, s. 153; J. Brabec: Třináct let po „Třiceti letech“, LitN 1963, č. 24 (zde); odpověď L. Š., LitN 1963, č. 25 (zde); Š. Vlašín: předmluva, in Z kulturních zápasů (1986); J. Dvořák: Úsilí L. Š. o marxistickou ideologii a kritiku, LM 1985, č. 4 a 5; J. Hořec: Antištoll, Kmen 1990, č. 8; J. Knapík in Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953 (2002) + in Únor a kultura (2004) + in V zajetí moci: Kulturní politika, její systém a aktéři 1948–1956 (2006); M. Bauer in Tíseň tmy (2005).
Recenze: Zápas o nové české myšlení: vbk (= V. Běhounek), Práce 20. 7. 1947 * Skutečností tváří v tvář: I. Skála, RP 18. 8. 1948 * Třicet let bojů za českou socialistickou poezii: J. Hrabák, SaS 1950, s. 191; L. Kundera: Ještě k Třiceti letům, LitN 1956, č. 22 (zde), úplné necenzurované znění in List pro literaturu 1990, č. 1) * Tvárou ku skutočnosti: O. Sus, Věda a život 1963, s. 241 * Z bojů na levé frontě: R. Pinz, ČL 1965, s. 335 * O tvar a strukturu v slovesném umění: O. Sus, ČL 1967, s. 444; J. Polák, RP 27. 5. 1972; J. Hrabák, Tvorba 1973, č. 2 * Umění a ideologický boj 1, 2: I. Plintovič, Pravda (Bratislava) 19. 3. 1974 * Socialismus a osobnosti: J. Dvořák, RP 26. 10. 1974 * O modernosti a modernismu v umění: J. Heřtová, Tvorba 1974, č. 37 * Básník a naděje: M. Blahynka, Tvorba 1976, č. 31 * Občan F. X. Šalda: L. Soldán, Rovnost 7. 3. 1978 * K dějinám politických ideologií v období renesance: J. Taufer, RP 17. 3. 1984.
Nekrolog: M. Zeman, Estetika 1981, s. 129.
Vzpomínka: M. Štoll: Třicet let bojů s L. Š. aneb: Jak s tím můžete žít? Soudobé dějiny 2005, č. 1 (též in Britské listy 20. 1. 2003).
Archiv: Archiv AV ČR: Osobní fond (nezpracováno); LA PNP: Osobní fond (torzo, nezpracováno).

Autor hesla: Jiřina Táborská (1998)
Aktualizace hesla: 31. 8. 2006 (kb)
 
zpět na hlavní stranu