Ludmila ROMPORTLOVÁ
Prozaička
Dívčím jménem Junová. Jejím otcem byl malíř, grafik, průmyslový výtvarník a pedagog Zdeněk Juna
(1897–1975), manželem fonetik a lingvista
Milan Romportl (1921–1982), mj. vedoucí Fonetického ústavu FF UK a prezident Mezinárodní společnosti fonetických věd UNESCO. Ludmila Romportlová studovala na reálném gymnáziu v Turnově (1935–39) a na internátní odborné škole pro ženská povolání ve Velkém Meziříčí (1939–41) a v Mladé Boleslavi (1941–43). Po absolutoriu byla (do roku 1945) pracovně nasazena v Turnově. 1944 onemocněla tuberkulózou páteře, 1947 byla operována. Dlouhou rekonvalescenci prožila v Brně, kde její otec působil jako ředitel Školy uměleckého průmyslu; prodělaná choroba ovlivnila i její pozdější život. Po sňatku (1949) žila v Praze, pomocnými pracemi se podílela na manželových výzkumech a od 60. let se soustavně věnovala tvůrčí činnosti.
Publikovat začala roku 1944 v turnovském časopise Pojizerské listy, kratší prózy otiskovala od 1960 v periodikách Čs. rozhlas,
Plamen,
Host do domu,
Červený květ
(Ostrava), Literární noviny, Svět práce,
Ohníček,
Tvorba,
Literární měsíčník,
Kmen, Vlasta,
Tau
(č. 2) a Česká povídka
(96/jaro). 1990 se stala členkou Literárního klubu K 89. – Podle ústřední povídky ze sbírky Zrcadlo pro Kristýnu byl natočen stejnojmenný film (1976, režie + scénář Jiří Svoboda); Český rozhlas Olomouc přiblížil její tvorbu v pořadu Adventní šachmat (2002, režie Michal Bureš).
Prózy
Ludmily Romportlové se soustřeďují na zachycení výseků z každodenního života převážně ženských a dívčích hrdinek. Snaží se poukázat na jejich mravní problémy a demonstrovat nalézání smyslu života v lidské soudržnosti, vzájemném pochopení a citovém sdílení, často s poukazem na možnosti, jež hrdinkám dává socialismus. Autorka užívá mozaikovité řazení detailů, impresivní situační popisy. Její autorský vypravěč s emotivním zaujetím, zdůrazněným eliptickým způsobem vyjadřování, odkrývá dramatické momenty běžných situací, glosuje děj, podtrhuje jeho nedourčenost a náznakovost. Taková je již prvotina
Papoušek zmizel, soubor dvanácti povídek, v nichž autorka těží z napětí mezi všedností a tajemstvím. Satirická próza
Radši na lvy kritizuje očima dítěte maloměšťácké pochlebování západnímu způsobu života. Autobiografické náměty Romportlová využila v pracích určených mládeži: v povídce
Zrcadlo pro Kristýnu je hrdinka po zranění páteře dlouhodobě upoutána na lůžko, příběh dospívající dívky
Zapomenutá chuť čokolády evokuje atmosféru doby před německou okupací. Životní postoje dvou generací žen autorka konfrontovala v próze
Jeden večer denně, hledání životních jistot mladých dívek se stalo námětem prací s tematikou rodinných vztahů (
Padesátý třetí týden) i s tematikou zklamání z emigrace, jež vede k návratu domů (
Devatery hory, sedmery řeky)
. Šrámkovsky laděná a na přelom století situovaná próza
Křeslo v zeleném pak vypráví o citovém hledání dospívajícího chlapce. Po roce 2000 se autorka soustředila ke komorním psychologickým prózám, v nichž rovněž rezonují náznaky vlastních prožitků. V ich-formou psané próze
Černobílé naděje se protagonistka, výtvarnice, bolestně vyrovnává se smrtí manžela a mj. útržkovitě reflektuje svá setkávání s dalšími potencionálními životními partnery; volné pokračování prózy,
Pacientka doktora Ká, je komponováno jako dvojhlasí psychoterapeuta a pacientky, kde také odborné lékařovy úvahy i hrdinčiny staré deníkové záznamy pomáhají rozkrývat životní traumata obou.
Próza: Papoušek zmizel (PP 1962); Radši na lvy (P 1964); Zrcadlo pro Kristýnu (PP pro ml., 1969); Zapomenutá chuť čokolády (P pro ml., 1971); Křeslo v zeleném (P 1976); Jeden večer denně (P 1978); Padesátý třetí týden (P 1980); Devatery hory, sedmery řeky (P 1983); Černobílé naděje (P 2002); Pacientka doktora Ká (P 2006).
Příspěvek ve sborníku: Křehké jistoty. Povídky současných českých autorek (1989, ed. H. Müllerová).
Studie a články: Oldřich Uličný: Prostor pro jazyk a styl (1987).
Recenze: Papoušek zmizel: J. Opelík, Kultura 1962, č. 15 * Radši na lvy: R. Pytlík, LitN 1964, č. 42 * Zrcadlo pro Kristýnu: Š. Vlašín, RP 13. 6. 1969; R. Ditmar, ZM 1991, s. 313 * Křeslo v zeleném: vln (= V. Novotný), ZN 12. 6. 1976; R. Ditmar, ZM 1977, s. 365; Š. Vlašín, Tvorba 1976, č. 36 též in Ve škole života, 1980 * Zapomenutá chuť čokolády:
jk. (= J. Klokočníková), NK 1981, č. 35 * Devatery hory, sedmery řeky: J. Lukeš, SvSl 15. 12. 1983; J. Mourková, Tvorba 1983, č. 37, příloha Kmen; F. Buriánek, LM 1984, č. 12 * Jeden večer denně: (a), NK 1984, č. 18; D. Hubená, LM 8, 1979, č. 6 * Černobílé obzory: I. Zítková, Právo 31. 7. 2002; B. Gregorová, Host 2003, č. 1, příl. Recenzní příloha, s. 2 * Pacientka doktora Ká: I. Zítková, Britské listy 9. 5. 2006.
Rozhovory: I. Zítková, MF 28. 12. 1971; D. Ouřadová, MF 11. 6. 1976; C. John, Od Ještěda k Troskám 2004, č. 1.
K životním jubileím: D. Moldanová, LM 1984, č. 4; N. Klevisová, Tvorba 1984, č. 15, příloha Kmen; ju: Návrat, Týdeník Rozhlas 1994, č. 12.
