Slovník české literatury po roce 1945

Jan REJŽEK

* 21. 6. 1954, České Budějovice

Hudební, divadelní, literární a filmový kritik a publicista

Dětství Rejžek prožil v Českých Velenicích. V letech 1969–1973 navštěvoval gymnázium v Třeboni, 1973–1977 Fakultu žurnalistiky UK v Praze (diplomová práce Sportovní interview v naší žurnalistice). Od roku 1977 – kromě několikaměsíčního zaměstnání v Literárním měsíčníku (1978) a čtyř měsíců vojenské služby (1979, jako hudební dramaturg v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého) – působil ve svobodném povolání: zejména jako hudební publicista, divadelní, literární a filmový kritik, konferenciér i moderátor na folkových a rockových festivalech a koncertech. Od roku 1980 v klubech mládeže téměř po celé ČSSR uváděl své poslechové diskotéky (mj. pod názvem Kaleidoskop). Od února do července 1990 byl redaktorem čtrnáctideníku Scéna. V srpnu téhož roku nastoupil do sekce vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky (1991 abs. dvouměsíční stáž v USA). Od srpna 1992 do února 1993 pracoval jako redaktor Československé a poté České televize, jako moderátor se podílel mj. na pořadu Krátkého filmu Kanafas. Od května 1993 byl jeden rok tiskovým mluvčím Občanské demokratické aliance (ODA). V červenci 1994 byl vedoucím kulturní rubriky deníku Lidová demokracie; od srpna 1994 je pravidelným spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa (později Český rozhlas 6) a v letech 1994–2002 moderoval zejména živá odpolední vysílání. Spolupracoval s Českou televizí, kde připravoval spolu s Vladimírem Justem kritický pořad Katovna, na který později navázal rozhlasovým pořadem Kritický klub na stanici Český rozhlas 6, v níž je zaměstnán.

Rejžek začínal jako sportovní novinář (1970 v českobudějovické Jihočeské pravdě), sportovní publicistiku, rozhovory a glosy pak uveřejňoval zejména v Gólu a Čs. sportu. První hudební kritiky otiskl 1975 v Melodii, první báseň uveřejnil 1976 v Tvorbě. Poté otiskoval verše, ale zvláště hudební a literární kritiky, divadelní a filmové recenze, sloupky a glosy v Gramorevui, Mladé frontě, Literárním měsíčníku, Melodii, Kruhu (časopisu Sekce mladé hudby při Svazu českých skladatelů a hudebních umělců), v programech Pražských jazzových dnů, v Mladém světě, bulletinu Jonáš klubu, Kinu, Záběru, Scéně, Svobodném slovu, Dikobrazu, Filmu a době, Umění a řemeslech, Lidových novinách (smz. 1988–1989), Kmeni a revui ROK, na Slovensku v časopisech Populár, Film a divadlo (Bratislava). Po roce 1989 publikoval v Lidových novinách, Prostoru, Lidové demokracii, Českém deníku, Českém týdeníku a Kritické Příloze Revolver Revue. Cyklus sloupků Z Rejžkova deníčku publikoval postupně ve Zpravodaji Jonáš klubu (1984–1986), Kmeni (pod titulem Abych nezapomněl..., 1988), Scéně (1990–1992), Prostoru (1993), Lidové demokracii (1994), Českém deníku a Českém týdeníku (1994–1996), v deníku Metro (1997–1998) a Literárních novinách, nepravidelně pak ve Filmových listech Letní filmové školy z Trutnově a Uherském Hradišti (od 1988). – S Hanou Rejžkovou časopisecky publikoval první překlady povídek Woodyho Allena (Světová literatura, 1980) a pro své poslechové pořady přeložil několik šansonů Bulata Okudžavy. – Přispěl do samizdatového sborníku Karlu Srpovi k padesátinám (1986). –
V pražské Viole byl scenáristou, autorem veršů a interpretem hudebně-literárního pásma z veršů Rejžkových a Edwarda Leara (Zasmušilý jinoch a rozpustilí dědečkové, 1985, s hudební skupinou C & K Vocal, režie Evald Schorm). Napsal písňové texty pro muzikály Farma zvířat (1993, podle George Orwella) a Ze života hmyzu (1995, podle bratří Čapků, oba Slovácké divadlo Uherské Hradiště, režie Igor Stránský). – Od roku 1994 upravuje dialogy pro filmový a televizní dabing. Je autorem televizní soutěže Bylo nebylo (1997–1998, s Alenou Müllerovou). –
V 80. letech propůjčoval Rejžek v Melodii své jméno hudebnímu kritikovi Jiřímu Černému, v samizdatových Lidových novinách publikoval pod pseudonymy Robert Žák a Milan Frýda; užíval též pseudonymu Ladislav Jevanský a šifer rej, jr, nr.

Svou ranou básnickou tvorbu shrnul Rejžek do sbírky s ironickým názvem Nic moc. Její tvarově sdělné básně vypovídají především o autorově smyslu pro pregnantní, lapidární výpověď a schopnost generační sebereflexe, jež na dobové konvence a tabu reaguje humorným parodováním projevů banality a primitivismu v každodenním životě společnosti. Ve sbírce Jam session na Starém bělidle rozvíjí Rejžek tradici satirického básnictví, užívá poetických anekdot, epigramatických sentencí, ústních historek, dějových lapálií: humoristická rovina básnického sdělení míří k jízlivé charakteristice negativních vlastností české povahy i k pojmenování aktuálních společenských a morálních neduhů.
Břitkost, ironičnost a odpor vůči konvenci charakterizuje Rejžka také jako hudebního, filmového a literárního kritika. Od poloviny 80. let postupně v řadě periodik publikoval osobitě pojatý kritický glosář, zprvu soustředěný především na situaci v domácím kulturním životě a akcentující otázky umělecké etiky a společenské odpovědnosti. V pozdějším období se více zabývá politickou scénou. Autorova východiska oscilují mezi zásadovostí a apriorismem, cílem je přesné, neuhýbavé a jednoznačné pojmenování podstaty glosovaného jevu (knižně Z mého deníčku). Rejžek je též autorem několika sešitových monografií o významných hereckých osobnostech (Marilyn Monroe, Vladimír Menšík, Peter Sellers).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a publicistika: Nic moc (BB 1980); Jam session na Starém bělidle (BB 1988); Z mého deníčku. 1984–2003 (EE 2005).
Ostatní práce: Marilyn Monroeová (medailon, 1987); Vladimír Menšík (medailon, 1987); Peter Sellers (medailon, 1988).
Účast v týmové práci: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná, Čs. scéna (1990).
Příspěvky ve sbornících: Kupte si štěstí v bazaru (1983); Trvalé bydliště Praha (1983); To byl Limonádový Joe (1988); Z dílny malých scén (1989).
Uspořádal a vydal: Když se řekne Jiří Černý (s Josefem Bajerem, Jonáš klub, 1986); To byl František Horáček (vzpomínky, 1993); Z. Sirový: ...není zač, řekl Bůh. Vzpomínky filmového režiséra (1996).

LITERATURA

Studie a články: J. Burian: Říkají mu zuřivec, Kruh 1982, č. 5–6; R. Dulíková: Když zuřivec básní..., MS 1983, č. 26; mon: Jazyková klauniáda, MF 25. 1. 1985; zvl (Z. Vybíral): Mezi literaturou a hudbou, Brněnský večerník 5. 9. 1986; J. Lukeš: Poetické vábení kritikovo, SvSl 24. 10. 1986; V. Just doslov in J. R.: Z mého deníčku (2005).
Recenze: Nic moc: D. Ouřadová, MF 30. 9. 1980 * Zasmušilý jinoch a rozpustilí dědečkové (pořad ve Viole): J. Chuchma, MS 1985, č. 50 * Jam session na Starém bělidle: Z. Vybíral, Rt 5. 10. 1988; F. Cinger, RP 31. 8. 1988; J. Rulf, ZN 3. 9. 1988; P. A. Bílek, Práce 8. 9. 1988; J. Chuchma, MS 1988, č. 50; P. Kosatík, Kmen 1988, č. 36; P. Uličný, Slovenské pohľady 1988, č. 12 * Z mého deníčku: J. Peňás, Týden 2005, č. 43; J. Zizler, A2 2005, č. 9; P. Kosatík, Hospodářské noviny 16. 1. 2006; A. Haman, Tvar 2006, č. 12; I. Kedzierski, Host 2006, č. 4.
Rozhovory: J. Jařab in Večerní rozmluvy s hosty Univerzity Palackého 1991–1996 (1998); P. Šustrová, RR 1998, č. 37; M. Balaštík, Host 2006, č. 6.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Vladimír Novotný (1998); Michal Přibáň (2008)

Aktualizace hesla: 20. 10. 2008 (kb)

Aktualizace bibliografie: 20. 10. 2008 (kb)

zpět na hlavní stranu