Miloslav ULIČNÝ
Narodil se v rodině zemědělce. Jeho manželka Olga Uličná (*1941, roz. Ptáčková) je odbornou asistentkou v Ústavu východoslovanských studií FF UK a překladatelkou z ruštiny, publikuje překlady a vědecké práce (kritika překladu). Starší syn David Uličný (*1964) je geolog, vědecké práce publikoval doma i v zahraničí; mladší syn Daniel (*1976) je právník, překládal filmové dialogy z angličtiny a publikuje v odborném tisku. Bratr, univerzitní profesor
Oldřich Uličný (*1936), je bohemista.
ZŠ vychodil Miloslav Uličný v rodišti a Hulíně, jedenáctiletou střední školu v Kroměříži. Po maturitě (1959) rok pracoval jako soustružník v Pal-Magnetonu Kroměříž, 1960–1965 studoval na FF UK španělštinu a italštinu (diplomová práce K otázce surrealismu v Lorkově sbírce Poeta en Nueva York; 1966–1968 studoval na FF UK při zaměstnání postgraduální kurs estetiky; PhDr. 1982). Po absolutoriu byl krátce zaměstnán jako redaktor
ČTK a na podzim 1965 nastoupil roční vojenskou službu. 1966–1971 byl redaktorem, překladatelem a hlasatelem v zahraničním vysílání
Československého rozhlasu. V letech 1971–1973 byl referentem a později zástupcem vedoucího propagace podniku
Českého fondu výtvarných umění Dílo, 1973–1980 odborným pracovníkem oddělení Latinské Ameriky
Orientálního ústavu ČSAV. V letech 1980–1983 působil jako překladatel a publicista ve svobodném povolání, 1983–1984 jako učitel jazyků v Institutu zahraničního obchodu v Praze a v letech 1984–1993 opět jako překladatel, spisovatel a publicista ve svobodném povolání. Roku 1993 se stal odborným asistentem
Ústavu translatologie na FF UK a roku 2006 docentem (habilitační práce Historia de las Traducciones Checas de las Literaturas de Espaňa e Hispanoamérica). Na tomto pracovišti vede semináře španělské a latinskoamerické literatury, dějin, metodiky a kritiky překladu, některé z těchto předmětů přednáší a v roce 1994 zde založil Klub kultury překladu. Absolvoval stáže na Kubě, v Mexiku, Velké Británii a opakovaně ve Španělsku.
Překlady časopisecky publikuje od 1967, vlastní verše od 1972. Přispíval (i populárně vědnými či odbornými pracemi, recenzemi z oboru latinoamerikanistiky a publicistikou) do My 67, Studenta,
Kulturní tvorby,
Nových knih, Nového Orientu,
Světové literatury,
Literárního měsíčníku,
Tvorby (Kmene), dále do Večerní Prahy, Mladého světa, Světa práce, Dialogu, 100+1 zahraniční zajímavosti, Mladé fronty aj. Po 1989 píše do
...atd,
Nových knih,
Světové literatury,
Tvaru,
Literárních novin, Lidových novin, Světa literatury, Plavu aj. Od roku 1970 jako překladatel bohatě spolupracoval s filmovou distribucí, od 1975 s
Československou a později s Českou televizí. Titulkoval či pro dabing přeložil přes dvě stě padesát španělských, italských a latinskoamerických filmů, mj. díla režisérů
Luise Buńuela, Juana Antonia Bardema, Federica Felliniho, Carlose Saury, Luchina Viscontiho, hudební filmy, televizní seriály (Marco Polo, Cervantes, Goya, Chobotnice aj.) a libreta oper
Wolfganga Amadea Mozarta (Titus, Figarova svatba, Cosi fan tutte),
Giuseppe Verdiho (Aida, Ernani, Falstaff, Attila, Luisa Millerová),
Giacoma Pucciniho (Manon Lescaut, Madam Butterfly, Turandot); Gioacchina Rossiniho (Popelka), Christopha Willibalda Glucka (Orfeus a Eurydika). Od roku 1981 psal pro
Československý rozhlas komponované pořady z děl španělských a latinskoamerických autorů s přeloženými ukázkami; přeložil pro něj i hru
Maria Vargas Llosy Krásné oči, ohyzdné obrazy (1994).
Několik Uličného textů bylo počátkem 90. let zhudebněno pro amatérské divadlo KULHO. Sám zhudebnil některé své texty uveřejněné v knize Nervy v kýblu. Užívá pseudonym Štěpán Adamík a u kratších příspěvků šifry MU a ul. Několik pořadů v Československém rozhlase (podzim 1968 – jaro 1969), které napsal Tomáš Pěkný po zákazu časopisu Student, bylo zveřejněno pod jménem Miloslava Uličného.
BIBLIOGRAFIE
Poezie a práce o literatuře: První brázda (BB 1977); Druhý pokus (BB 1981); Třetí možnost (BB 1990); Nervy v kýblu (BB 1990); Čtvrtá třetina (BB 1991); Nultá série (BB 1992); Achillova pátá (BB 1995, obsahuje i verše psané španělsky); Historia de las traducciones checas de literaturas de España e Hispanoamérica (monografie, 2005, španělsky); Šesté prokázání (BB 2008).Překlady: W. Shakespeare: Sonety (1976, se Z. Hronem a P. Šrutem); P. Neruda: Sídlo na zemi (1976); Obrys mušle. Poezie španělské avantgardy (1979, s J. Hlouškem a P. Šrutem); J. R. Jiménez: Daleké zahrady (1981); F. García Lorca: Uzavřený ráj (1983, též ed.) + Hry a hříčky (1986, s A. Přidalem) + Krev noci (1991) + Cikánské romance (2007); Osmdesátý poledník. Kubánská poezie 20. století (1984, též ed.); Nový hymnus. Deset kubánských básníků (1984, s dalšími); Meč a růže. Španělské romance o hrdinství a lásce (1986, též ed.); G. A. Bécquer: Ztichlá harfa (1986, též ed.) + Sloky (1998); Sluneční hodiny. Sto let moderní mexické poezie (1988, též ed.); J. Cortázar: Jistý Lukáš (1991); Stín ráje. Tisíc let španělské poezie (1992, též ed.); A. L. Bouza: Barva času (1994); L. de Góngora y Argote: Plody Tantalovy (1994); Píseň o Cidovi (1994); J. Manrique: Naše životy jsou řeky (1996); C. Guispert: Svět hudby. Velcí skladatelé a velká díla (2000, s dalšími); J. Salvat-Papasseit: Malý vůz (2001); Španělské romance (2001); Zpěvník z Uppsaly (2002); Ďábel svět. Poezie španělského romantismu (2004); Heroldové jasu. Španělští básníci 18. století (2006); scénicky: P. Calderón de la Barca: Čarodějný mág (1995, in program Národního divadla, i preméra).
Účast v týmových pracích: Malá československá encyklopedie (1984–1987); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988); Kapitoly z dějin českého překladu (2002).
Příspěvky ve sbornících: Československo a Latinská Amerika (1977); Granátové jablko (1986); Sborník Kruhu přátel českého jazyka (1986, 1987, 1988); Acta Universitatis Carolinae – Philologica. Translatologica Pragensia 3 (1989); W. Shakespeare: Sonet šedesátý šestý a stý dvacátý devátý v českých překladech (1992); 14 x o překladu (1998); 15 x o překladu (1999); Acta del Congreso Internacional "ESPAŇA Y EL MUNDO ESLAVO" (Madrid 2002); Don Quijote v proměnách času a prostoru (2005).
LITERATURA
Studie a články: O. Bělič: První český překlad Písně o Cidovi, Svět literatury 1997, č. 13; O. Bělič: Cidovské romance španělsky i česky, Svět literatury 2000, č. 19.Recenze: První brázda: vv (V. Vodák = M. Vacík), LD 23. 8. 1977; J. Žáček, LM 1977, č. 7 * Druhý pokus: (jrf) (J. Rulf), ZN 23. 11. 1981; Z. Gerych, LM 1982, č. 2 * Třetí možnost + Nervy v kýblu: P. Kosatík, NK 1991, č. 19; P. A. Bílek, Tvar 1991, č. 40; (pek) (M. Petříček), LitN 1992, č. 6 * Čtvrtá třetina: J. Ptáčková, Učitelské noviny 1993, č. 15 (též o sbírkách Třetí možnost a Nervy v kýblu).
Rozhovory: M. Krausová, NK 1989, č. 20; M. Fronková, LD 15. 1. 1993; V. Šibrava, NK 1993, č. 29; M. Šilhan, Knižní novinky 2008, č. 8.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRDatabáze českého uměleckého překladu po roce 1945