Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Miloslav  ULIČNÝ

* 18. 7. 1942, Pravčice (u Kroměříže)  
 
 
Básník, překladatel a translatolog
 

Narodil se v rodině zemědělce. Jeho manželka Olga Uličná (*1941, roz. Ptáčková) je odbornou asistentkou v Ústavu východoslovanských studií FF UK a překladatelkou z ruštiny, publikuje překlady a vědecké práce (kritika překladu). Starší syn David Uličný (*1964) je geolog, vědecké práce publikoval doma i v zahraničí; mladší syn Daniel (*1976) je právník, překládal filmové dialogy z angličtiny a publikuje v odborném tisku. Bratr, univerzitní profesor Oldřich Uličný (*1936), je bohemista.
ZŠ vychodil Miloslav Uličný v rodišti a Hulíně, jedenáctiletou střední školu v Kroměříži. Po maturitě (1959) rok pracoval jako soustružník v Pal-Magnetonu Kroměříž, 1960–1965 studoval na FF UK španělštinu a italštinu (diplomová práce K otázce surrealismu v Lorkově sbírce Poeta en Nueva York; 1966–1968 studoval na FF UK při zaměstnání postgraduální kurs estetiky; PhDr. 1982). Po absolutoriu byl krátce zaměstnán jako redaktor ČTK a na podzim 1965 nastoupil roční vojenskou službu. 1966–1971 byl redaktorem, překladatelem a hlasatelem v zahraničním vysílání Československého rozhlasu. V letech 1971–1973 byl referentem a později zástupcem vedoucího propagace podniku Českého fondu výtvarných umění Dílo, 1973–1980 odborným pracovníkem oddělení Latinské Ameriky Orientálního ústavu ČSAV. V letech 1980–1983 působil jako překladatel a publicista ve svobodném povolání, 1983–1984 jako učitel jazyků v Institutu zahraničního obchodu v Praze a v letech 1984–1993 opět jako překladatel, spisovatel a publicista ve svobodném povolání. Roku 1993 se stal odborným asistentem Ústavu translatologie na FF UK a roku 2006 docentem (habilitační práce Historia de las Traducciones Checas de las Literaturas de Espaňa e Hispanoamérica). Na tomto pracovišti vede semináře španělské a latinskoamerické literatury, dějin, metodiky a kritiky překladu, některé z těchto předmětů přednáší a v roce 1994 zde založil Klub kultury překladu. Absolvoval stáže na Kubě, v Mexiku, Velké Británii a opakovaně ve Španělsku.

 

Překlady časopisecky publikuje od 1967, vlastní verše od 1972. Přispíval (i populárně vědnými či odbornými pracemi, recenzemi z oboru latinoamerikanistiky a publicistikou) do My 67, Studenta, Kulturní tvorby, Nových knih, Nového Orientu, Světové literatury, Literárního měsíčníku, Tvorby (Kmene), dále do Večerní Prahy, Mladého světa, Světa práce, Dialogu, 100+1 zahraniční zajímavosti, Mladé fronty aj. Po 1989 píše do ...atd, Nových knih, Světové literatury, Tvaru, Literárních novin, Lidových novin, Světa literatury, Plavu aj. Od roku 1970 jako překladatel bohatě spolupracoval s filmovou distribucí, od 1975 s Československou a později s Českou televizí. Titulkoval či pro dabing přeložil přes dvě stě padesát španělských, italských a latinskoamerických filmů, mj. díla režisérů Luise Buńuela, Juana Antonia Bardema, Federica Felliniho, Carlose Saury, Luchina Viscontiho, hudební filmy, televizní seriály (Marco Polo, Cervantes, Goya, Chobotnice aj.) a libreta oper Wolfganga Amadea Mozarta (Titus, Figarova svatba, Cosi fan tutte), Giuseppe Verdiho (Aida, Ernani, Falstaff, Attila, Luisa Millerová), Giacoma Pucciniho (Manon Lescaut, Madam Butterfly, Turandot); Gioacchina Rossiniho (Popelka), Christopha Willibalda Glucka (Orfeus a Eurydika). Od roku 1981 psal pro Československý rozhlas komponované pořady z děl španělských a latinskoamerických autorů s přeloženými ukázkami; přeložil pro něj i hru Maria Vargas Llosy Krásné oči, ohyzdné obrazy (1994).
Několik Uličného textů bylo počátkem 90. let zhudebněno pro amatérské divadlo KULHO. Sám zhudebnil některé své texty uveřejněné v knize Nervy v kýblu. Užívá pseudonym Štěpán Adamík a u kratších příspěvků šifry MU a ul. Několik pořadů v Československém rozhlase (podzim 1968 – jaro 1969), které napsal Tomáš Pěkný po zákazu časopisu Student, bylo zveřejněno pod jménem Miloslava Uličného.

 Jako básník se Uličný knižně představil v druhé polovině 70. let a na počátku 80. let dvěma sbírkami (První brázda, Druhý pokus) tvárně cizelovaných veršů s tematikou milostnou, přírodní a cestopisnou. Teprve další sbírky, vydané v první polovině 90. let (Třetí možnost, Nervy v kýblu, Nultá série aj.), doložily, že Uličného tvůrčí úsilí má prehistorii již na počátku 60. let. Jeho disparátní tvorba, v níž se střídá metodická kázeň s improvizací a vyspělý lyrický projev s literární trivialitou, se polarizuje do dvou výraznějších vrstev. První se vyznačuje klasicistní tendencí, citovou uměřeností, tvárnou vyvážeností a péčí o formální stránku promluvy. Druhou vrstvu tvoří naproti tomu texty s uvolněnou strukturou, ať jsou to studentsky recesistické básně, lyrické hříčky, posměšně uličnické popěvky anebo blues a songy, blízké lidové poezii. Jejich básnická nonkonformita je nejednou provázána autorovými jízlivými útoky na normalizační i polistopadový život literární, sociální a politický. Do této vrstvy náležejí i Uličného pokusy o rozsáhlejší poemy, psané s „obscénní volností slov zbavených podprsenky rýmů“ a mísící poetická pojmenování s výrazy hovorovými, hospodskými či brutálně věcnými (Zápisník zemdlelého ve sbírce Čtvrtá třetina, Hospodo, pomiluj nyFax vobiscum ve sbírce Achillova pátá). Různorodost autorovy dosavadní básnické produkce výmluvně dokreslují jeho verše psané španělsky. Ve španělsky psané odborné práci Historia de las traducciones checas de literaturas de España e Hispanoamérica zpracoval dějiny překladů literárních děl ze španělštiny do češtiny od počátků po současnost (1838–2003).

BIBLIOGRAFIE

Poezie a práce o literatuře: První brázda (BB 1977); Druhý pokus (BB 1981); Třetí možnost (BB 1990); Nervy v kýblu (BB 1990); Čtvrtá třetina (BB 1991); Nultá série (BB 1992); Achillova pátá (BB 1995, obsahuje i verše psané španělsky); Historia de las traducciones checas de literaturas de España e Hispanoamérica (monografie, 2005, španělsky); Šesté prokázání (BB 2008).
Překlady: W. Shakespeare: Sonety (1976, se Z. Hronem a P. Šrutem); P. Neruda: Sídlo na zemi (1976); Obrys mušle. Poezie španělské avantgardy (1979, s J. Hlouškem a P. Šrutem); J. R. Jiménez: Daleké zahrady (1981); F. García Lorca: Uzavřený ráj (1983, též ed.) + Hry a hříčky (1986, s A. Přidalem) + Krev noci (1991) + Cikánské romance (2007); Osmdesátý poledník. Kubánská poezie 20. století (1984, též ed.); Nový hymnus. Deset kubánských básníků (1984, s dalšími); Meč a růže. Španělské romance o hrdinství a lásce (1986, též ed.); G. A. Bécquer: Ztichlá harfa (1986, též ed.) + Sloky (1998); Sluneční hodiny. Sto let moderní mexické poezie (1988, též ed.); J. Cortázar: Jistý Lukáš (1991); Stín ráje. Tisíc let španělské poezie (1992, též ed.); A. L. Bouza: Barva času (1994); L. de Góngora y Argote: Plody Tantalovy (1994); Píseň o Cidovi (1994); J. Manrique: Naše životy jsou řeky (1996); C. Guispert: Svět hudby. Velcí skladatelé a velká díla (2000, s dalšími); J. Salvat-Papasseit: Malý vůz (2001); Španělské romance (2001); Zpěvník z Uppsaly (2002); Ďábel svět. Poezie španělského romantismu (2004); Heroldové jasu. Španělští básníci 18. století (2006); scénicky: P. Calderón de la Barca: Čarodějný mág (1995, in program Národního divadla, i preméra).
Účast v týmových pracích: Malá československá encyklopedie (1984–1987); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988); Kapitoly z dějin českého překladu (2002).
Příspěvky ve sbornících: Československo a Latinská Amerika (1977); Granátové jablko (1986); Sborník Kruhu přátel českého jazyka (1986, 1987, 1988); Acta Universitatis Carolinae – Philologica. Translatologica Pragensia 3 (1989); W. Shakespeare: Sonet šedesátý šestý a stý dvacátý devátý v českých překladech (1992); 14 x o překladu (1998); 15 x o překladu (1999); Acta del Congreso Internacional "ESPAŇA Y EL MUNDO ESLAVO" (Madrid 2002); Don Quijote v proměnách času a prostoru (2005).

LITERATURA

Studie a články: O. Bělič: První český překlad Písně o Cidovi, Svět literatury 1997, č. 13; O. Bělič: Cidovské romance španělsky i česky, Svět literatury 2000, č. 19.
Recenze: První brázda: vv (V. Vodák = M. Vacík), LD 23. 8. 1977; J. Žáček, LM 1977, č. 7 * Druhý pokus: (jrf) (J. Rulf), ZN 23. 11. 1981; Z. Gerych, LM 1982, č. 2 * Třetí možnost + Nervy v kýblu: P. Kosatík, NK 1991, č. 19; P. A. Bílek, Tvar 1991, č. 40; (pek) (M. Petříček), LitN 1992, č. 6 * Čtvrtá třetina: J. Ptáčková, Učitelské noviny 1993, č. 15 (též o sbírkách Třetí možnost a Nervy v kýblu).
Rozhovory: M. Krausová, NK 1989, č. 20; M. Fronková, LD 15. 1. 1993; V. Šibrava, NK 1993, č. 29; M. Šilhan, Knižní novinky 2008, č. 8.
Autor hesla: Bohumil Svozil (1998); Karel Piorecký (2008)
Aktualizace hesla: 16. 7. 2008 (kp)
 
zpět na hlavní stranu