Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří GOLD

* 17. 1. 1936, Ostrava 
 
 
Básník, filmový dramaturg, scenárista a režisér
 Po maturitě na Jedenáctileté škole v Sušici (1954) studoval rok na Vysoké škole železniční v Praze a v letech 1955–1960 dramaturgii na pražské FAMU. V letech 1962–1991 pracoval jako dramaturg v Krátkém filmu Praha, v období 1991–2003 ve stejné funkci v Československé, později České televizi. Od roku 2003 je v důchodu. Žije v Praze.
 Jako básník debutoval roku 1957 v časopise Kultura, dále přispíval do Fotografie, Května, Plamene, Hosta do domu, University Karlovy, Mladé fronty, Studií (Řím) aj. V období normalizace svou tvorbu nesměl publikovat, po roce 1989 byly jeho verše uveřejněny v periodikách Intelektuál, Literární noviny, Tvar (zde mj. ukázky z kolážovaných a kombinatorických textů z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, příloha Tvary 1/2001), Pěší zóna, Psí víno , Weles, A2, v internetovém magazínu Dobrá adresa, ukázky z jeho experimentální tvorby přinesla Pandora a internetový literární almanach Wagon. Je zastoupen v zahraničních časopiseckých antologiích české poezie (Modern Poetry in Translation, Londýn, 1969, č. 5; The Hampden – Sydney Poetry Review, Sydney, jaro 1985; obé v překladu Jaroslava Kořána a Daniela Weissborta). – Podle vlastního scénáře natočil filmovou tetralogii Vidíš-li poutníka (Karel Hynek Mácha, 1966; spolurežisér Vladimír Skalský), Kulhavý poutník Josef Čapek (1967), Zaklínání (František Halas, 1969) a Rafel mai amech izabi almi! (1969; po dokončení filmu došlo ke zpětným zásahům do negativu, odstranění mluveného textu a původní dantovský název byl změněn na Smetiště; i v této zcenzurované podobě byl film distribuován pouze ve filmových klubech, originální verze se premiéry dočkala až v roce 2004; na DVD vyšla jako součást knižního vydání sbírky Liber sine nomine, 2016). K filmové tvorbě se Gold vrátil v devadesátých letech v České televizi, kde jako režisér či spolurežisér natočil řadu dokumentárních filmů, např. s Vladimírem Skalským Hledat, nalézat, vracet se (1994; portrét fotografa Jiřího Havla) a Pyl zlatého kapradí (1994; portrét Marie Kubátové), s Petrem Zrnem dokumenty Petr Spielmann aneb Vědomí souvislostí (1998), Intimita aneb 25 minut s Janem Koblasou (1998) a Nevyhnutelnosti Emila Juliše (1998). Je autorem mnoha komentářů k dokumentárním, populárněvědeckým a animovaným filmům, a to krátkým, středometrážním i celovečerním, např. Čarodějův učeň (1977, r. Karel Zeman), Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku (1981, r. Stanislav Látal), O Malence (1988, r. Libuše Čihařová). Dlouhodobě spolupracuje s fotografem a kameramanem Aloisem Nožičkou (*1934), v šedesátých letech např. na filmech Rafel mai amech izabi almi! a Zaklínání, v polistopadovém období Nožička fotograficky doprovodil některé z Goldových knih.
 

Básnické začátky Jiřího Golda zapadají do kontextu české poezie přelomu padesátých a šedesátých let, charakterizované programem poezie všedního dne, civilismu či tematizovanými návraty do období války. Válečné hrůzy i přítomnou všednodennost evokuje jak Goldův debut Nebe jasně zelené, tak následná sbírka Minotoraus. Již v těchto sbírkách se Gold prezentuje jako lyrik temné, tvrdé dikce, racionální, skepticko-filozofující typ básníka. V obou sbírkách se také objevují aktualizace biblických a antických mýtů; vědomý dialog s mýty i tvorbou jiných autorů je stabilním rysem jeho tvorby.
V období normalizace Gold nesměl publikovat, nepřestal však psát. Také v tomto období rozvíjel podněty svých prvních básnických sbírek, především téma času, smrti, zla a krutosti světa; jeho výraz se však postupně stával čím dál tím více abstraktní a přibližoval se charakteru metafyzické poezie Františka Halase Vladimíra Holana. Výběr z takto orientované Goldovy tvorby z let 1968–1985 přinesla básnická sbírka Mezery v mlčení. Propojení existenciálního pojetí problematiky řeči se zájmem o experimentální postupy (především principy permutace a kombinatoriky) představila sbírka Liber sine nomine. Základním stavebním principem je zde koláž a implicitní konfrontace vypjatě různorodých textových fragmentů: úryvků z dobového tisku a jeho ideologického žargonu, zaslechnutých hovorů, nápisů na zdech kasáren i citátů z krásné literatury a náboženských textů. Ve druhé polovině osmdesátých let začal Gold psát básnické deníky v podobě datovaných básnických textů, jimž je ovšem konkrétní skutečnost pouze východiskem k abstraktní, existenciálně založené úvaze: z roku 1987 pocházejí texty zahrnuté do sbírky Samospád samoty, výbor z tvorby z let 1988–1990 přinesla kniha Ze dna na den.
Ve znamení básnických meditací se nese rovněž Goldova tvorba polistopadová: doposud byly publikovány básnické záznamy z let 1991 (Noci dní), 1992 (Skvrny a dotyky), 1998 (Sutě: písky: drtě) a 2000–2001 (...in vento scribere). Již od počátků své tvorby pracuje Gold velice promyšleně s rytmem verše, neustálými přesahy přerušuje jeho poklidné plynutí, pomocí paradoxů a antitezí narušuje významová klišé. Tento jev se je stále patrnější právě v knihách datovaných básnických záznamů, které si uchovávají i některé znaky experimentální tvorby: jsou psány důsledně malými písmeny (včetně jmen vlastních), jsou parcelovány a zvrstvovány prostřednictvím četných dvojteček a závorek. Tvar Goldových básnických textů sugeruje neukončenost a útržkovitost výpovědi, nepřetržité plynutí a rozvíjení úvahy, zároveň nedovoluje jakýkoli náběh k libozvučnosti a odlehčenému rytmu. Básnický subjekt vede permanentní dialog s nepojmenovaným druhým i se sebou samým a vlastním stínem. Je stále znova nucen konfrontovat se s vlastním bytím, s plynutím času i tlakem vnějších okolností, s propadem do bezčasí, temné prázdnoty a nicoty, do pocitů marnosti, totální deziluze a skepse. Život je ztotožněn s ne-bytím, neboť už od zrození provází člověka v každém okamžiku smrt. Světlým bodem jsou pouze prchavé okamžiky nonverbálního kontaktu s blízkou bytostí. Básníka fatálně pronásledují neustálé pochybnosti o skutečnosti, o možnosti ji slovem pojmenovat, i o sobě samém, své existenci; je odcizený a nepoznatelný sám sobě. Opakovaně evokuje a postupně zintenzivňuje bezútěšnou povahu lidské existence, násilí a monstróznost zmrzačeného světa, do něhož je sice vržen bez vlastní vůle, ale přesto za něho cítí spoluzodpovědnost a spoluvinu, participuje na bolesti světa. Nosným tématem Goldových textů je slovo, řeč a mlčení; poezie nabízí básníkovi prostor k meditaci a snění, zároveň s sebou nese úzkostné uvědomění si omezenosti a nedostatečnosti verbálního vyjádření.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Nebe jasně zelené (BB 1964); Minotaurus (BB 1967); Noci dní (BB 1994); Samospád samoty (BB 1998); Mezery v mlčení (BB 1998); Sutě: písky: drtě (BB 2000); Ze dna na den (BB 2003); ...in vento scribere (BB 2004); Skvrny a dotyky (BB 2009); Liber sine nomine /vyčtené: zaslechnuté: zapsané/ (BB 2016; spolu s DVD s filmem Rafel mai amech izabi almi!).
Příspěvky v antologiích: La poésie tchèque en fin de siècle (Namur 1999; překlad P. Král); Anthologie de la poésie tchèque contemporaine 1945–2000 (Paris 2002; překlad P. Král); Antologie české poezie I. díl /1966–2006/ (2009); Nebe – peklo – ráj (2009); Antología de poesía checa contemporánea (Madrid – Buenos Aires – Valencia 2012; překlad P. Gonzalo de Jesús)
Texty v katalozích výstav: Petr Sirotek: Země pod Himalájemi. Fotografie z Nepálu (1975); Markéta Venhodová: tapisérie (1977); Petr Sirotek: fotografie (1978); Alois Nožička: fotografie, koláže 1958–2008 (2008).

LITERATURA

Studie a články: R. Kopáč: Mrtvá krajina žije nejzběsileji, in J. G., Ze dna na den (2003), též in R. K.: Hvizd žlutého inkoustu /a facka/ (2003), též in Dobrá adresa, 2003, č. 8 (zde); J. Suk: Dračí setba řeči, in J. G., ...in vento scribere (2004); S. Martínková-Racková: Věčné pomíjivosti, Tvar 2012, č. 11; S. Dvorský: K jednomu nepromlčitelnému dluhu, in J. G.: Liber sine nomine (2016); L. Hachlincová: Rafel Mai Amech Izabi Almi! Dante, Božská komedie, I. Peklo, Zpěv třicátý prvý: experimentální filmy Jiřího Golda, in Umění a tradice (sb. 2017).
Recenze: Nebe jasně zelené: rs (= J. Jirsa), KT 1968, č. 34; B. Doležal, Tvář 1964, č. 9–10; M. Vacík, LitN 1965, č. 20 * Minotaurus: M. Blahynka, KT 1968, č. 2; V. Smetáček, Impuls 1968, č. 9 * Noci dní: V. Novotný, NK 1994, č. 45; I. Málková, Tvar 1995, č. 1 * Samospád samoty: I. Harák, Psí víno 2000, č. 12 * Mezery v mlčení: R. Matys, NK 1998, č. 47 * Sutě: písky: drtě: R. Kopáč, MFD 23. 8. 2000; M. Chocholatý, Host 2000, č. 9, Recenzní příloha; M. Kovářík, Tvar 2000, č. 19; J. Zizler, LitN 2000, č. 53–1 * Ze dna na den: O. Stehlíková, LidN 16. 9. 2003 * ...in vento scribere: V. Novotný, ČJL 2004/2005, č. 2; M. Jareš, Tvar 2006, č. 9 * Skvrny a dotyky: J. Štolba, Tvar 2010, č. 14; S. Martínková-Racková, A2 2010, č. 26 * Liber sine nomine: V. Košnarová, Tvar 2017, č. 12; O. Stehlíková, Tvar 2017, č. 12; J. Zizler, Souvislosti 2017, č. 2.
Rozhovory: R. Kopáč, Tvar 2000, č. 16; R. Kopáč, Weles 2007, č. 30–31, též in A. Blažejovská – R. Kopáč: Popiš mi tu proměnu: rozhovory s básníky (2010).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
M. Štoll a kol.: Český film. Režiséři – dokumentaristé
Autor hesla: Veronika Košnarová (2009)
Aktualizace hesla: 12. 7. 2020 (vk)
 
zpět na hlavní stranu