STUDIE
Cílem časopisu bylo publikovat rozsáhlejší odborné texty, zvláště z oborů filozofie, teologie a věd o kultuře (první ročníky měly širší záběr, objevovala se i témata psychologická, sociologická, přírodovědná aj.; jakmile začaly Studie vycházet tiskem, měnily se postupně z volné sborníkové řady vtematicky vyhraněnější filozoficko-kulturní revui). Literární příspěvky a zmínky o literatuře jsou po celou dobu existence listu, a zvláště v prvních dvaceti ročnících, relativně řídké. Vyšly zde jednotlivé básně Karla Brušáka, Jiřího Golda, Ivana Jelínka, Ivy Kotrlé, Karla Kryla, Ludvíka Kundery, Leopolda Laholy, Františka Listopada, Jana Zahradníčka, z prozaiků se objevil Jakub Deml. V č. 4 otiskla Věra Stárková úvahu Křesťan Živago, v č. 14 Jan Strakoš studii Náboženská zkušenost v díle Julia Zeyera (Ke zdrojům křesťanského existencialismu) a Antonín Kratochvil Bibliografii krásné české literatury vydané v exilu (únor 1948 – květen 1967), v č. 15 Ivan Jelínek esej o knize Ludvíka KunderyFragment, příspěvky o významných světových autorech psali Robert Vlach a Petr Den (pseud. Ladislava Radimského), v č.16 vyšly protesty světových spisovatelů proti sovětské okupaci Československa. Některá čísla byla monotematická a měla povahu samostatných publikací: např. č. 7 je monografií Emila Waltera Ke jménům Tunna a Gommon v českých legendách a kronikách, dvojčíslo 43/44 s titulem Básníci ve stínu šibenice připravil Antonín Kratochvil jako antologii křesťansky orientovaných autorů perzekvovaných komunistickým režimem (z básníků mj. Zdeněk Bár, Jan Dokulil, Jan Anastáz Opasek, Josef Palivec, Václav Renč, Zdeněk Rotrekl, Jan Zahradníček, z prozaiků Josef Knap, František Křelina, zesejistů a publicistů Bedřich Fučík, Přemysl Janýr, Záviš Kalandra, Zdeněk Kalista, Michal Mareš, Ivan Pfaff, Zdeněk Rotrekl). Dvojčíslo 46/47 mělo název Maritainův sborník a uveřejnilo ukázky z jeho díla. Postupně se profilovaly standardní časopisecké rubriky s proměnlivými názvy (např. Studie, Články, Dokumentace, Diskuse, Svědectví, Poznámky a posudky, Recenze a zprávy).
Zasedání Křesťanské akademie v srpnu 1976 v Brixenu rozhodlo o tom, že Studie budou vycházet častěji a rozšíří svůj tematický záběr o aktuální problémy společenské, politické i hospodářské. Spoluredaktorem pro tuto oblast se stal Jaroslav Pecháček (s redakcí spolupracoval i po odchodu do USA), kulturu a literaturu dostal na starost Antonín Kratochvil. Zaměření listu a jeho obsahový profil v tomto období charakterizoval Karel Skalický jako pastorační, Studie měly především sloužit víře, tedy „kvalifikovaně informovat o současném vývoji v teologii a křesťanské filozofii“. Zároveň však měly otvírat prostor pro službu národní kultuře a bezpředsudečné posuzování otázek, které před katolickou církev staví moderní doba a ekumenická diskuse. Při výběru příspěvků a vyhledávání autorů usilovala redakce o zachovávání rovnováhy mezi starší a mladší generací, poúnorovou a posrpnovou emigrací, autory z domova a exilu, jakož i pravicově a levicově orientovanými přispěvateli (tím se Studie lišily např. od konzervativně zaměřené revue Rozmluvy). Snahami o dialog křesťanů s jinými myšlenkovými proudy se časopis od poloviny 70. let postupně sbližoval s koncepcí Tigridova Svědectví. Praktickými důsledky změn v redakci i pojetí listu byla především kritická reflexe situace v normalizačním Československu se zvláštním důrazem na publikování dokumentů vydávaných Chartou 77 a Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných, který detailně informoval o politicky motivovaných procesech s protirežimními aktivisty (otiskovány byly zvláště dokumenty týkající se křesťanského disentu; Studie také zveřejňovaly podstatné projevy papeže Jana Pavla II. a doklady odporu kardinála Františka Tomáška proti snahám komunistického režimu rozbíjet církev pomocí organizace Pacem in terris). Kulturněpolitické dění v Československu mapoval ve svých dokumentačních přehledech Antonín Kratochvil (všímal si v nich i domácí oficiálně vydávané knižní produkce: Úniková oblast - dětská literatura – č. 61, Deset let „normalizačního“ vývoje české a slovenské literatury – č. 64, různé krátkodobější přehledy).
Studie často přetiskovaly příspěvky z domácích samizdatových periodik, nejčastěji z Obsahu (fejetony Evy Kantůrkové, Ivana Klímy, Ivy Kotrlé, Jana Trefulky, Ludvíka Vaculíka). Filozofující eseje psali Václav Havel (Moc bezmocných – č. 65, v č. 87-89 otištěno šestnáct Dopisů Olze), Ladislav Hejdánek (Dopisy příteli – č. 56, 60, 62, 67), kulturněhistorické práce i kritické studie Zdeněk Rotrekl (Česká kultura XX. století v životě české společnosti – č. 75, Vidění člověka o Janu Trefulkovi – č. 96). Z autorů, kteří v té době pobývali v exilu, přispívali Jaroslav Hutka (fejetony), Václav Bělohradský (eseje Literatura jako kritika banálního zla – č. 56; Krize eschatologie neosobnosti – č. 66-68), Antonín Měšťan a Alexander Tomský (analýzy společenských a politických souvislostí exilové kultury). Rozsáhlou studii na obranu českého strukturalismu publikoval Ladislav Matějka (Pražský lingvistický kroužek a jeho soudci – č. 82), portrét Jiřího Koláře pod názvem Osud jménem J. K. otiskl Jan Vladislav (87-89), literárněkritickou analýzu Jan Zahradníček: Dům strach Josef Benáček (109). Referáty o beletrii a humanitně zaměřené odborné literatuře, zvláště z produkce exilových nakladatelství, psali Jaroslav Dresler, Vilém Hejl, Ivan Jelínek, Iva Kotrlá, Antonín Kratochvil, Antonín Měšťan, Milan Schulz, Petr Vašíček, Robert Vlach. I nadále byly přetiskovány jednotlivé básně (Ivan Blatný, Vladimír Holan, Jaroslav Seifert), jen výjimečně překlady (Wystan Hugh Auden, Thomas Stearns Eliot, Rainer Maria Rilke).
Filozofické a teologické stati ve Studiích publikovali Ludvík Armbruster, Josef Benáček, Karel Gregor, Alexander Heidler, Jan Milíč Lochman, Karel Mácha, František Rýpar, Karel Říha, Karel Skalický, Věra Stárková, Václav Steiner, Jaroslav Škarvada, Tomáš Špidlík, Josef Zvěřina, Pavel Želivan aj. Historické stati a úvahy k filozofii dějin uveřejňoval Jan Patočka (Evropa a evropské dědictví do konce 19. století – č. 61; Mají dějiny smysl? – 63) a dále Jaroslav Dresler, Vilém Hejl, Karel Kaplan, Jan Křen, Jaroslav Mezník. Na politické otázky se zaměřovali Václav Benda, Bohumír Bunža, Jaroslav Pecháček, František Pinďák aj. Některá čísla přinesla monotematicky zaměřené bloky, např. dvojčíslo 76/77 blok k dvoustému výročí narození Bernarda Bolzana (mj. studie Radima Palouše a Rio Preisnera).
Důvody zániku revue byly jak finanční a administrativní, tak i koncepční. Podrobně je rozvedl v obsáhlém Slovu na rozloučenou s našimi čtenáři Karel Skalický (č. 132 – datováno 1990, ale vyšlo 1991).