VAR 

 Var prosazoval národní variantu stalinistické koncepce kultury: zdůrazňoval třídnost, společenskou angažovanost, socialistický realismus ve ždanovovském pojetí a slovanskou vzájemnost s dominantním postavením Sovětského svazu. Této koncepci sloužil účelově zmanipulovaný obraz národní minulosti popularizující v materialistickém duchu Palackého koncepci českých dějin a akcentující zejména husitství a národní obrození (směřování určil Nejedlého projev na Sjezdu národní kultury 11. 4. 1948, přetištěný v č. 3/1948 pod titulem Ideové směrnice naší národní kultury). V deformovaném a nevyváženém pohledu na kulturní dědictví vyzdvihoval Var dílčí aspekty tvorby několika osobností (lidovost a realismus Mikoláše Alše, Vítězslava Hálka, Aloise Jiráska, Bedřicha Smetany, Karoliny Světlé, Josefa Kajetána Tyla, proletářskou tendenci poezie Jiřího Wolkra apod.).
Vedle Nejedlého mnohdy propagandistických studií, politických projevů, poznámek, glos i dopisů, jež zaplňovaly větší část obsahu, přinášel Var zejména články věnované Nejedlého osobnosti a dílu (o sebestředném rázu listu svědčí mj. č. 15-16/1951-53 věnované redaktorovým pětasedmdesátinám a přinášející výhradně oslavné stati, např. článek Lumíra ČivrnéhoZdeněk Nejedlý, světlonoš českého umění). Třetí a poslední podstatnou složkou obsahu listu byla početná vystoupení soudobých sovětských ideologů a – v rubrice Dokumenty – články klasiků marxismu, které Var v řadě příspěvků komentoval a aktualizoval. O soudobé i klasické české literatuře psali mj. František Buriánek, Vladimír Dostál, Jiří Hájek, František Nečásek, Václav Pekárek, Zdeněk Karel Slabý, o slovenské Ján Poničan. Jejich stati odpovídají dobovým konvencím reflexe uměleckého díla; o polemický tón se pokusil Z. K. Slabý v recenzi sbírky Ivana Skály Máj země (č. 9-10/1950-51), kterou musel dodatečně zaštítit přímo Zdeněk Nejedlý (č. 17-18/1950-51). V mnoha článcích a studiích se Var věnoval podstatným literárněhistorickým tématům své doby („odkaz“ A. Jiráska a J. Wolkera), zabýval se však i ostatními sférami umění, např. o filmu informoval Antonín Martin Brousil (v překladech byly publikovány i stati o estetice filmu od Bély Balázse, Léona Moussinaca nebo Jerzyho Toeplitze), o dramatu a divadle vedle Z. Nejedlého (o mimopražských souborech či koncepci tzv. realistického divadla) např. Jaroslav Pokorný; v mezích svého pojetí otiskoval i společenskovědní příspěvky (např. Petr Denk nebo Jaroslav Kojzar a Jan Ryska o pedagogice).