SBORNÍK NÁRODNÍHO MUZEA V PRAZE
Periodikum zaměřené především na otiskování materiálů k dějinám české literatury, pozůstalostí spisovatelů, korespondence, ale také soupisů osobních i institucionálních knihoven. Jeho založení bylo motivováno jednak potřebou seznamovat veřejnost se sbírkovými fondy a vědeckou, akviziční i evidenční prací Národního muzea i dalších archivních a knihovnických institucí, jednak snahou napomoci publikací archivních materiálů pracovníkům Ústavu pro českou literaturu ČSAV, kde tehdy vznikaly tzv. akademické Dějiny české literatury. Sborník byl proponován jako čtvrtletník, od 1962 však měly jednotlivé ročníky po pěti číslech, od 1976 opět po čtyřech. Velmi často redakce sahala ke dvoj-, troj- i čtyřčíslům, v jednom případě dokonce svazek obsahoval čísel pět (1970), vždy s ohledem na publikovaný materiál. Od roku 1995 vychází ročně jako čtyřčíslo. V období 1997–2000 byly spojeny vždy dva ročníky do jednoho čtyřčísla (zde též změna formátu). – Vydavatelem je Národní muzeum v Praze, nakladatelsky časopis zajišťoval od 1963 Orbis (od 1976 přejmenován na Panorama), od 1992 nakl. Pierot, od dvojč. 3–4/1993 nakladatelství Artemis, 1996–2001 nakladatelství ISV. Od roku 2001 spadá i nakladatelské zajištění pod Národní muzeum v Praze. Periodikum řídili Karel Švehla (1956–1969, č. 1/1971), Jaroslav Vrchotka (1970–1990) a Helga Turková (od 1991).
Hlavně zpočátku a pak znovu od 80. let sborník přinášel soupisy zámeckých a klášterních knihoven, knihoven šlechtických rodů, významných osobností a sběratelů (Miroslav Boháček, František Čáda, Pravoslav Kneidl, Bohumír Lifka aj.; Emilie Pecharová a kol.: Archivní sbírky Bohuslava Duška – 1981, Jaroslav Vrchotka – Alena Skwarlová – Květuše Makovcová: Knihovna Františka Palackého – 1985, Jitka Šimáková a kol.: Katalog prvotisků zámeckých a hradních knihoven v České republice – 1988–1990), kapitoly z dějin knihtisku (Mirjam Bohatcová, Rudolf K. Nešvera), studie k problematice knižního restaurátorství. Teorii editorské činnosti se věnovali Rudolf Havel a Olga Svejkovská, těžiště listu ovšem leželo v ediční praxi. V centru pozornosti byla česká literatura 19. a počátku 20. stol. a její autoři, publikovány byly materiály z pozůstalostí, korespondence, varianty textů, ale i menší studie apod. (Božena Benešová, Karel Čapek, František Ladislav Čelakovský, Josef Dobrovský, Karel Havlíček–Borovský, Alois Jirásek, Jiří Mahen, Božena Němcová, Jan Neruda,
Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Josef Václav Sládek, František Xaver Šalda, Fráňa Šrámek, Josef Váchal, Zikmund Winter aj.). Připravovali je František Baťha, Marie Bajerová, Jiří Hek (vl. jménem Hájek), Eva Jurčinová s Hanou Hrzalovou,
Jaroslav Kolár
(mj. studie k datování a historii textu českého Gratiana - 1957), Jarmila Krulišová, Jaromír Loužil, Emanuel Macek,
Dobrava Moldanová,
Jarmila Mourková,
Jiří Opelík, Jaroslava Patejdlová-Janíčková,
Josef Polák,
Marie Řepková,
Pavel Spunar, Taťjána Spunarová, Olga Svejkovská, Karel Švehla, Josef Tříška,
Štěpán Vlašín, Jaroslav Vrchotka, Václav Žáček aj.
Také v 60. letech převažoval zájem o českou literaturu 19. stol., ale častěji se objevovaly i edice a studie týkající se literatury novější. Sborník otiskl četné komentované soubory korespondence (Jiří Opelík:
Olbrachtovy zakarpatské dopisy – 1964; Jiří Hek a
Štěpán Vlašín: Nově objevená korespondence Jiřího Mahena a Vítězslava Nezvala – 1964, Vzájemná korespondence Ludvíka Kuby a Jiřího Mahena –
1965, Vzájemná korespondence básníků Jiřího Mahena a Františka Halase – 1966, Korespondence Petra Bezruče a Miloslava Hýska z let 1926–1932 – 1966; Josef Knap: Jilemnický a Kráľ v Družstevní práci – 1965; Štěpán Vlašín: Dopisy Vladislava Vančury Jindřichu Honzlovi – 1965; Jiří Hek: Z dokumentů a korespondence Literární skupiny - 1967). Zájem editorů nezůstával omezen jen na české písemnictví, z tohoto období je také objev neznámého Calderónova dramatu (Václav Černý
v
č.1–2/1961), František Kautman připravil k vydání neznámé dopisy Fjodora Michajloviče Dostojevského, Jaromír Loužil korespondenci Franze Kafky.
Literárněhistorické studie psali mj. Marie Bajerová, Josef Glivický, Josef Knap
(Zrození Almanachu na rok 1914 – 1962), Josef Johanides, Josef Polák, Karel Sklenář (Život a dílo Václava Krolmuse - 1965) aj. Jako samostatná publikace byla místo ročníků XIII a XIV (za léta 1968/1969) ve spolupráci s Academií, nakl. ČSAV vydána kolektivní souborná práce Rukopis královédvorský a zelenohorský. Dnešní stav poznání. Jejím redaktorem a autorem literárněhistorické studie (spolu s Marií Řepkovou) byl Mojmír Otruba, další stati v ní otiskli mj. historik Jaroslav Mezník, bibliograf Miroslav Laiske (soupis všech domácích i zahraničních vydání a sekundární literatury od 1817 do 1967), lingvista Miroslav Komárek, součástí publikace je i paleografický přepis a barevná fotokopie originálu.
Od 2. poloviny 70. let je zřejmý příklon k problematice knihovědné, k vývoji knihy a písma (Antonín Grimm a Bohumír Lifka: Dílo Jaroslava Picky – 1975), ke zkoumání starých rukopisů (Pavel Spunar, Jaroslav Vrchotka, č. 1/1984 věnováno zprávám o restauraci a konzervaci Jenského kodexu),
objevují
se
edice kramářských písní, Pamětí pražského písničkáře Františka Haise (připr. Eva Ryšavá, 1979) apod. Josef Tříška tiskne studii Vývoj pražského literárněhistorického kalendáře (1988), Mirjam Bohatcová se věnuje českým tištěným herbářům 16. stol. a dalším tiskům tohoto období (Čtení na pomezí botaniky, fauny a medicíny, 1993), v č. 1–4/1991 jsou publikovány Protokoly o zkoumání RKZ a některých dalších rukopisů Národního muzea v Praze (1967–1971). Historiografické příspěvky otiskli mj. Josef Polišenský, Zdeněk Šolle.
V 90. letech se ve sborníku objevují hlavně tematické bloky, od roku 1996 často jedno celé číslo věnované monografické práci věnované zejména starší české literatuře a kultuře (např. Klára Honerová – Tisková cenzura v Čechách 1621–1660, 1999/2000), případně zpracování katalogu zámecké knihovny (kol. autorů – Katalog zámecké knihovny Vrchotovy Janovice, díl 1 a 2 – 2001 a 2002). V roce 2006 však přinesl časopis i čtyřčíslo věnované médiím. Mezi přispěvatele po roce 2000 patří např. Petr Bednařík, Vladimír Jarý, Barbara Köpplová, Martin Sekera, Slavomil Vencl aj. – Některé příspěvky vycházely v ruštině, příp. němčině a francouzštině.