Slovník české literatury po roce 1945
Jaromír DVOŘÁK
* 4. 7. 1931, Olomouc
† 4. 10. 2004, Olomouc
Literární historik
Narodil se v rodině důstojníka československé armády, matka byla rakouského původu. V letech 1942–1950 vychodil v rodišti obecnou školu a Slovanské gymnázium, od roku 1950 studoval v Olomouci bohemistiku a filozofii na FF UP. V roce 1955 absolvoval diplomovou prací Zdeněk Nejedlý, historik literatury národního obrození. Na
FF UP začal vyučovat již od studentských let a jejím zaměstnancem zůstal až do důchodu (1991).
Již v roce 1954 se stal asistentem na katedře českého jazyka a literatury (v roce 1972 přejmenována na katedru bohemistiky a slavistiky), od roku 1960 zde působil jako odborný asistent, v roce 1968 se habilitoval prací Zdeněk Nejedlý 1878–1938 a nová česká literatura, o dva roky později pak byl jmenován profesorem pro obor dějiny nové české literatury a v letech 1974–1984 působil jako vedoucí této katedry. V období let 1985–1990 byl vedoucím katedry teorie a řízení kultury (v roce 1988 přeměněna na katedru teorie a řízení kultury – věd o umění a o rok později na katedru věd o umění). V letech 1969–1972 zastával funkci proděkana FF UP. Titul CSc. obdržel v roce 1966 za práci Zdeněk Nejedlý a nová česká literatura, v roce 1968 pak titul PhDr. za práci Paralipomena Petra Bezruče, doktorem věd byl jmenován roku 1980 za práci Tradice a současnost. V letech 1961–1973 byl tajemníkem a poté až do roku 1991 vedoucím Kabinetu Bedřicha Václavka (roku 1983 přejmenován na Uměnovědné středisko Bedřicha Václavka a v roce 1990 na Uměnovědné středisko), ustaveného při FF UP v Olomouci. V souvislosti s tím se Dvořák v šedesátých až osmdesátých letech podílel na organizaci a koncipování každoročních literárněvědných konferencí Václavkova Olomouc. V období 1972–1982 souběžně vedl Kabinet Zdeňka Nejedlého ÚČSL ČSAV v Praze, do roku 1990 byl členem vědeckého kolegia věd o umění ČSAV.
Již v roce 1954 se stal asistentem na katedře českého jazyka a literatury (v roce 1972 přejmenována na katedru bohemistiky a slavistiky), od roku 1960 zde působil jako odborný asistent, v roce 1968 se habilitoval prací Zdeněk Nejedlý 1878–1938 a nová česká literatura, o dva roky později pak byl jmenován profesorem pro obor dějiny nové české literatury a v letech 1974–1984 působil jako vedoucí této katedry. V období let 1985–1990 byl vedoucím katedry teorie a řízení kultury (v roce 1988 přeměněna na katedru teorie a řízení kultury – věd o umění a o rok později na katedru věd o umění). V letech 1969–1972 zastával funkci proděkana FF UP. Titul CSc. obdržel v roce 1966 za práci Zdeněk Nejedlý a nová česká literatura, v roce 1968 pak titul PhDr. za práci Paralipomena Petra Bezruče, doktorem věd byl jmenován roku 1980 za práci Tradice a současnost. V letech 1961–1973 byl tajemníkem a poté až do roku 1991 vedoucím Kabinetu Bedřicha Václavka (roku 1983 přejmenován na Uměnovědné středisko Bedřicha Václavka a v roce 1990 na Uměnovědné středisko), ustaveného při FF UP v Olomouci. V souvislosti s tím se Dvořák v šedesátých až osmdesátých letech podílel na organizaci a koncipování každoročních literárněvědných konferencí Václavkova Olomouc. V období 1972–1982 souběžně vedl Kabinet Zdeňka Nejedlého ÚČSL ČSAV v Praze, do roku 1990 byl členem vědeckého kolegia věd o umění ČSAV.
Debutoval v roce 1955 ve Sborníku Vysoké školy pedagogické v Olomouci. Přispíval do literárních časopisů
Host do domu,
Červený květ,
Impuls,
Kulturní měsíčník,
Literární měsíčník, Tvorba
aj., a také do denního tisku: Nová svoboda (Ostrava), Rudé právo, Stráž lidu (Olomouc), Práce, Svobodné slovo, Naše pravda (Ostrava). Odborné práce uveřejňoval v periodikách: Literatura ve škole,
Česká literatura, Čs. rusistika, Časopis Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Redigoval periodické sborníky Václavkova Olomouc (1960–1989), Časopis Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci (1969–1970) a Sborník Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci (1972–1991 s Václavem Stratilem, od 1973 s tit. Středisko). Podílel se na redakci spisů
Bedřicha Václavka
(od roku 1961),
S. K. Neumanna (od roku 1970) a Zdeňka Nejedlého (od roku 1970).
Svou tvůrčí aktivitu Dvořák celoživotně rozdělil mezi literárně a kulturněhistorický výzkum a ediční činnost. Jako literární historik se orientoval na kulturní a literární problematiku Moravy a olomouckého regionu, na některé významné osobnosti (František Palacký
aj.) i na širší otázky literatury národního obrození. Dále se zabýval osudem i tvorbou básníků sociálního patosu (Petr Bezruč, S. K. Neumann, Jiří Wolker, Óndra Łysohorsky), a zejména jednotlivými představiteli meziválečné marxistické uměnovědy a kritiky (Zdeněk Nejedlý, Bedřich Václavek, Václav Pekárek, Ladislav Štoll). Z těchto postav se Dvořák nejdéle a nejsoustavněji zabýval
Zdeňkem Nejedlým; věnoval mu celou řadu dílčích studií a na jejich základě napsal rozsáhlejší monografickou práci Zdeněk Nejedlý a nová česká literatura, vytvořenou podle hledisek marxisticky pojatého historismu. I v této Dvořákově materiálově a poznatkově nejkomplexněji založené knize převažuje popisnost a ideová adorace nad analýzou a určitější koncepcí.
S Dvořákovým literárněhistorickým zaměřením namnoze úzce souvisí jeho rozsáhlá práce ediční; editorova příznačná faktografická přesnost se v ní příznivě projevuje četnými objevy zasutých materiálů a dokumentů a důkladností doprovodných komentářů a vysvětlivek (např. edice děl Bedřicha Václavka).
S Dvořákovým literárněhistorickým zaměřením namnoze úzce souvisí jeho rozsáhlá práce ediční; editorova příznačná faktografická přesnost se v ní příznivě projevuje četnými objevy zasutých materiálů a dokumentů a důkladností doprovodných komentářů a vysvětlivek (např. edice děl Bedřicha Václavka).
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Bedřich Václavek v Olomouci a jeho boj proti fašismu (studie, 1960, se Z. Filipem a F. Lónem); Bezručův proces. Soudní a úřední dokumenty 1915–1918 (1962, s O. Králíkem a B. Pračkou; přeprac. 1964); Bezručovou stezkou (text k obrazové publikaci, 1967, regionální tisk); Zdeněk Nejedlý 1878–1938 a nová česká literatura (monografie, 1969); Zdeněk Nejedlý a nová česká literatura (monografie, 1978); Tradice a současnost (soubor studií, 1980); Bezručovské studie (1982); Z kulturní historie Olomouce (studie, 1989); Občan Ludwig van Beethoven a jeho Missa solemnis (studie, 1990); Tvůrčí osobnost Óndry Łysohorského (monografická studie, 1990); J. L. Fischer a F. X. Šalda (studie, 1991); Edvard Beneš 1945–1948 o české literatuře a kultuře (studie, 1991); Z dějin literatury a kultury na Moravě (1991); Prof. PhDr. Jan Springer, demokrat a vlastenec (1893–1987) (monogr., 1994); Ke stému výročí příchodu Petra Bezruče na Hanou (1996, regionální tisk); František Palacký, český národ a dnešek (1996, regionální tisk); Bezručovská studie (2001, regionální tisk).Příspěvky ve sbornících: Zdeněk Nejedlý dnešku (1958); Pocta Zdeňku Nejedlému (1959).
Uspořádal a vydal: P. Bezruč: Přátelům i nepřátelům (1958, s V. Fickem a O. Králíkem); J. Jungmann: Překlady 2 (1958, s M. Komárkem a L. Pallasem); Petr Bezruč: Malá čtenářská bibliografie (1960); Bezruč – Machar: Vzájemná korespondence (1961); B. Václavek: Tvorba a společnost (1961, in Spisy, sv. 11, s kolektivem bohemistů UP) + Literární studie a podobizny (1962, tamtéž, sv. 12) + Deník 1921–1922 (1962) + O lidové písni a slovesnosti (1963, in Spisy, sv. 13) + Tradice a modernost (1973, s F. Valouchem) + Kritické stati z třicátých let (1975, in Spisy, sv. 14, s F. Valouchem); Bez konce láska je (výbor z milostné lyriky českého obrození, 1962); J. L. Fischer: Index 1929–1939 (1964); L. Štoll: Z bojů na levé frontě (1964, s M. Tomčíkem; samost. ed. a rozšíř., 1977); Poslední roky Bedřicha Václavka (sb. vzpomínek, 1965); Slezské písně v korespondenci 1898–1918 (1967, s D. Šajtarem a O. Vaškem); Pocta Slovanskému gymnáziu 1867–1967 (1967); Z. Nejedlý: Z české literatury a kultury (1972) + Má vlast (1975, s pracovníky Kabinetu Z. Nejedlého); Do boje, lásko, leť (dopisy a BB J. Wolkra z 1923, 1975, s M. Kubíčkovou); J. Wolker: Soudruzi do boje jdou (1977, regionální tisk); K demokratickým a internacionalistickým tradicím slavistiky: Pocta Josefu Dobrovskému (1982); F. Palacký: Život a vědecké působení Josefa Dobrovského (1986); 24. Václavkova Olomouc ke 150. výročí Slovanského sjezdu (1998) aj.
LITERATURA
Recenze: Petr Bezruč: Přátelům i nepřátelům: F. Buriánek, LitN 1959, č. 13 * Bedřich Václavek: Tvorba a společnost: bt (= J. Šubrt), LD 8. 6. 1961 * Bedřich Václavek v Olomouci a jeho boj proti fašismu: L. Pallas, Radostná země 1960, č. 3 * Bezruč – Machar – vzájemná korespondence: L. Pallas, ČK 1961, č. 12; M. B (= M. Blahynka), Kultura 1961, č. 51/52; an, Rovnost 17. 10. 1961 * Bedřich Václavek: Deník 1921–1922: A. Závodský, Rovnost 5. 6. 1962; D. Jeřábek, RP 1. 12. 1962 * Bezručův proces: mb (= M. Blahynka), Tvorba 1962, č. 33; A. Závodský, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada literárněvědná (D) 1963, č. 10; J. Urbanec, Časopis Slezského muzea 1962, č. 1; Z. Mráz, ČJL 1963, č. 7; D. Jeřábek, Rovnost 9. 6. 1963 * Slezské písně v korespondenci 1898–1918: M. Gáfrik, Slovenská literatúra 1969, č. 1 * Zdeněk Nejedlý 1878–1938 a nová česká literatura: V. Dostál, Tribuna 1969, č. 27; M. Blahynka, SvSl 8. 8. 1969; V. Ficek, Slezský sborník 1972, č. 1 * Bedřich Václavek: Tradice a modernost: Š. Vlašín, Tvorba 1973, č. 49; L. Svoboda, Práce 4. 7. 1973; tl (= V. Justl), NK 1973, č. 25; V. Ficek, Listy Památníku Petra Bezruče. IV. řada, 1973, č. 4 * Jiří Wolker: Do boje, lásko, leť: B. Kraus, Vlastivědný věstník moravský 1976, č. 3; P. Hájek, Květy 1976, č. 11; V. Ciml, VP 29. 9. 1976; (BZ) /= Z. Bajer/, RP 14. 7. 1976; I. Vaško, Slovenská literatúra 1977, č. 1 * Zdeněk Nejedlý a nová česká literatura: D. Jeřábek, SvSl 3. 4. 1979; O. Rafaj, LM 1979, č. 5; J. Urbanec, ČMM 1980, č. 3/4; P. Marek, Vlastivědný věstník moravský 1980, č. 3 * Tradice a současnost: A. Lubojacký, Nová svoboda 4. 11. 1980; (jug) /= S. Juga/, Nová svoboda 3. 2. 1982 * Bezručovské studie: J. Taufer, RP 1. 11. 1982; J. Skutil, ČMM 1983, č. 3/4 * Prof. PhDr. Jan Springer...: A. Mikulášek, Haló noviny 14. 1. 1994, příl. Haló kultura * Ke stému výročí příchodu Petra Bezruče na Hanou: A. Mikulášek, Haló noviny 6. 2. 1996 * František Palacký, český národ a dnešek: A. Mikulášek, Obrys-Kmen 1996, č. 8; O. Rafaj, Naše pravda 1996, č. 38 * Bezručovská studie: M.B. (= M. Blahynka), Haló noviny 18. 9. 2001.K životním jubileím: M. Blahynka, LM 1981, č. 6; J. Sekera, LM 1986, č. 6; Š. Vlašín, Naše pravda 1996, č. 27 + Haló noviny 9. 7. 1996 + Zpravodaj Výboru národní kultury 1996, č. 3; Š. Vlašín, Zpravodaj Výboru národní kultury 2001, č. 2; amk (= A. Mikulášek), Obrys-Kmen 2001, č. 27; dj, Obrys-Kmen 2011, č. 26; V. Beranová, Lípa 2011, č. 3; J. Dvořáková, Lípa 2013, č. 4.
Rozhovory: (mv) /= M. Vingrálek/, LD 11. 1. 1972; K. Vůjtek, KultM 1986, č. 7/8.
Nekrology: H. Hrzalová, Haló noviny 12. 10. 2004; J. Sekera, Obrys-Kmen 2004, č. 44; M. Blahynka, Obrys-Kmen 2004, č. 44; J. Zlomek, Naše pravda 2004, č. 41; dš (= D. Šajtar), Alternativa plus 2004, č. 3/4.
Archiv: Státní okresní archiv Olomouc: Osobní fond (nezpracováno; bez archivní pomůcky).
Autor hesla: Bohumil Svozil (1995)
Aktualizace hesla: 2. 7. 2019
(eb)
Aktualizace bibliografie: 2. 7. 2019
(eb)