Alexandra BERKOVÁ
Otec Bohumil Berka (1921–2004) byl dirigentem symfonického orchestru, matka novinářka. – Od devíti let žila Berková v Teplicích, od roku 1964 studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově (maturita 1968) a v letech 1968–1973 češtinu a výtvarnou výchovu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Diplomovou práci o literárněkritických sporech Karla Čapka ve třicátých letech rozšířila později na práci rigorózní (PhDr. 1980). Po absolvování fakulty pracovala jako redaktorka, v letech 1973–1979 v nakladatelství Svoboda, poté v Československém spisovateli (1979–1981), později se živila v příležitostných zaměstnáních (uklízečka v kostele) a věnovala se tvůrčí práci. V roce 1989 se podílela na vzniku Obce spisovatelů a Hejna českých spisovatelů Mamut, dále na oživení činnosti PEN klubu (do roku 2006 členka výboru). – V roce 1990 byla na stipendijním pobytu ve Skotsku, v roce 2005 ve Švýcarsku. – Pedagogicky působila jako vedoucí kursů tvůrčího psaní na Soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého a na Vyšší odborné škole tvůrčího psaní, od roku 2001 na Literární akademii v Praze. – Jejím manželem byl malíř Vladimír Novák (*1947), dcera Nikola Nováková (*1975) je rovněž malířka.
Debutovala roku 1971 jako publicistka ve Zlatém máji, v roce 1976 uveřejnila v Literárním měsíčníku první povídku Miniromán. Dále publikovala v Mladé frontě, Kmeni, Mladém světě (zde v roce 1994 cyklus esejů s ženskou problematikou), Tvorbě, Reflexu, ROKu, Studentských listech, Tvaru (zde v roce 2008 cyklus textů o tvůrčím psaní, posmrtně vydaný knižně pod titulem O psaní), Iniciálách, v příloze Salon deníku Právo, Hospodářských novinách, Pražském deníku a Divadelních novinách. – Významnou složku literární tvorby Alexandry Berkové představují scénáře realizované vesměs v Československé televizi: Pánská jízda (1983, r. Karel Smyczek); Bumerang (1986, r. Karel Smyczek; ve filmu se objevila i jako herečka); Dva t. č. v zel. hl. dvě ves. nekuř. (1986, r. Karel Smyczek); Dámská jízda (1987, r. Vít Olmer); Co teď a co potom? (1991, seriál, r. Hynek Bočan); Zírej, holube (1991, r. Vít Olmer); Zlatá brána (2004, r. Jaroslav Brabec) a Nespavost (2010, r. Lenka Wimmerová). Na autorčin podnět natočila režisérka Olga Sommerová dokumentární film Popelčin komplex (2008; Berková se natáčení účastnila jako mentorka psychoterapeutického semináře skupiny žen). Československý rozhlas uvedl dramatizaci novely Magorie (1991, sc. a r. Josef Henke) a povídky A dívala se, jak to všechno odplouvá (2011, r. Michal Bureš); brněnské studio Českého rozhlasu odvysílalo záznam autorského čtení prózy Temná láska (2000, r. Eva Řehořová). Autorčině tvorbě i osobnímu životu byl věnován komponovaný rozhlasový dokument Jako včely propolis (2008, připr. Ivana Myšková, r. Hana Kofránková) a pětidílná sekce pořadu Příběhy slavných (2018). – Za prózu Magorie aneb Příběh velké lásky autorka v roce 1991 získala Cenu Egona Hostovského.
Opožděná prvotina
Alexandry Berkové Knížka s červeným obalem je volným cyklem povídek, který vykreslením „ženského osudu“ od narození přes dětství a pubertu až k dospělosti, mateřství a smrti odkazuje s lehce parodickým gestem k Andersenovi Nexö a jeho románu Dita, dcera člověka. Text charakterizuje řada dalších literárních i autobiografických reminiscencí, smysl pro paradox, prudké zvraty emocionálních a stylových poloh, prostupování reálné faktury příběhu s nadsázkou a fantasknem. Stále zřetelnější osvobozování od „diktátu příběhu“ a pojetí textu jako literárními konvencemi nespoutané řeči vyvrcholilo v próze Magorie, mnohohlasé zprávě o životě, dějinách a mravech groteskní „země pod placatým kamenem“, průhledné alegorii předlistopadového Československa. Obecnější polohy reflexe lidského osudu dosáhla Berková v próze Utrpení oddaného Všiváka, rytmizované nápadně starozákonní dikcí a blížící se četnými biblismy, nepřímými odkazy na mýty stvoření až k novodobému apokryfu. Ve feministicky laděné próze Temná láska představila autorka tížívý obraz ženského osudu. Vedle zklamání v rodinných vztazích prožívá hrdinka frustraci moderní společností a mechanismy, které ji ovládají. Vyjadřovací prostředky i kompozice textu jsou výrazně stylizované a expresivní, ladění výpovědi a její vyznění nese pečeť jednostrannosti. Od složité kompozice a literárnosti autorka upustila v próze Banální příběh: filmová povídka o prostém životní běhu. Bez formálních a stylistických fines zde představila rychlý rozpad manželství a následnou milostnou aféru, jíž se opuštěná žena vykupuje ze své samoty. Užitím prézentu jako vyprávěcího času a parcelací textu na krátké kapitoly navodila dojem „filmovosti“ předkládaného příběhu.
Mnohaletou osobní zkušenost s výukou tvůrčího psaní Berková zúročila v souboru esejů O psaní, v němž v podobě postulátů směrovaných k adeptům spisovatelského řemesla zformulovala svůj pohled na literární tvorbu, úlohu autora literárního textu i na smysl literatury obecně.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a esejistika: Knížka s červeným obalem (PP 1986); Magorie aneb Příběh velké lásky (P 1991); Co teď a co potom? (P 1992, podle stejnojmenného TV sc. zpracoval L. Dvořák); Utrpení oddaného Všiváka (P 1993); Temná láska (P 2000); Banální příběh: filmová povídka o prostém životním běhu (P 2004); O psaní (EE 2014).
Příspěvky ve sbornících:
Čeští spisovatelé o toleranci (sb. ke kongresu PEN klubu, 1994, též něm., angl., franc. a španěl.); Nej... povídky z Playboye (1997); Česká xenofobie (1998); Městopis: 50 autorů, povídek, měst (2000); Krok k autorské existenci (2002); Schůzky s tajemstvím (2003); Škola – základ života (2003); Antologie českého rozhlasového fejetonu 2002–2004 (2004); Už tě nemiluju (2005); Divoká jízda (2006); příspěvky v zahraničních sbornících: Other Side of the Reality (ed. Alexandra Buchler, Seattle 1990); Description of a Struggle (ed. Michael March, New York 1994); Daylight in the Nightclub Inferno (ed. Eelena Lappin, North Haven 1997); Short Stories by Czech Women (ed. Nancy Hawker, London 2006).
Uspořádala a vydala: P. Křička: Šípkový keř (výbor poezie, 1980); J. Urbánková: Ozvěny jar (výbor poezie, 1981). Vzkáži vám po trávě: Dvojdílné pásmo z veršů Markéty Hejné a Markéty Procházkové (D, rozmn. 1982, se Zdeňkem Šimanovským); Heliogramy: Dvojdílné pásmo z veršů Zdeňka Šimanovského a Jiřiny Kalabisové-Salaquardové; D, rozmn. 1983).
Překlady: Dory Hollanderová: 101 lež, kterou muži říkají ženám, a proč jim ženy věří (1996, s E. Hauserovou); V. J. Solanas(ová): SCUM Manifesto čili ŠLEM manifest (1998).
LITERATURA
Studie a články: M. Suchomel: Knížka s červeným obalem, in Český Parnas (1993); V. Křivánek: Magorie aneb Přiběh velké lásky in Český dekameron (1994); I. Němec: K výstavbě a stylu próz Alexandry Berkové, in Spisovnost a nespisovnost dnes (Sborník prací PdF MU v Brně, řada jazyková a literární, 1996, sv. 133, č. 27); H. Šmahelová: čtyři doby tří žen (O díle B. Němcové, M. D. Rettigové a A. Berkové), Literární archiv 2002, sv. 34; L. Jungmannová: Temná láska, in V souřadnicích volnosti (2008); D. Ž. Bor (= V. Zadrobílek): Klíč k textům Alexandry Berkové, Tvar 2010, č. 13; J. Šofar: Magorie tvoření aneb Saša píšící, in A. B.: O psaní (2014).
Recenze:
Knížka s červeným obalem: I. Zítková, Práce 28. 10. 1986; ra (= V. Macura), ZN 31. 10. 1986; J. Kříž + J. Lukeš + M. Suchomel + J. Trávníček + Š. Vlašín, Brněnský večerník 7. 11. 1986; P. Janoušek, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 44; Š. Vlašín, Kulturní práce 1986, č. 23, též in Léta zrání (1986); J. Chuchma, MS 1987, č. 1; V. Bartošková, Průboj 21. 1. 1987 * Magorie aneb Příběh velké lásky:
J. Vanča, Český deník 17. 10. 1991; V. Macura, Tvar 1991, č. 45; V. Novotný, MFD 6. 11. 1991; M. Špirit, LitN 1992, č. 17; P. Janáček, LidN 27. 2. 1992, příl. Národní 9; O. Kvasnička, Labyrint 1994, č. 8 * Utrpení oddaného Všiváka: L. Sedláková, Denní Telegraf 16. 3. 1994; J. Červenková, LD 23. 3. 1994; J. Peňás, MFD 5. 5. 1994; J. Trávníček, Tvar 1994, č. 13 * Temná láska:
A. Burda (P. Janoušek), Tvar 2001, č. 3; L. Machala, LidN 20. 2. 2001; L. Jungmannová, LitN 25. 4. 2001; V. Novotný, Týdeník Rozhlas 2001, č. 27 * Banální příběh: filmová povídka o prostém životním běhu:
A. Burda (P. Janoušek), Tvar 2004, č. 5; A. Schmudtka, LitN 2004, č. 15; J. Chuchma, MFD 20. 4. 2004; J. Tvrdík, Host 2005, č. 6; J. Šulc, Hospodářské noviny 2. 4. 2004 * O psaní: P. Vaněk, Hospodářské noviny 10. 12. 2014; J. Chuchma, LidN 17. 12. 2014; J. Šrámková, Host 2014, č. 10; J. Šofar, Dobrá adresa 2014, č. 10; D. Doležalová, Půlnoční expres /online/ 2014, č. 9 zde; K. Piorecká, Tvar 2015, č. 1; B. Činátlová, A2 2015, č. 7.
Rozhovory: V. Bartošková, Revue Teplice 1983, č. 12; S. Šporková, Svoboda 18. 5. 1987; P. Nový, MF 27. 11. 1987; M. Švagrová, SvSl 31. 12. 1987; J. Chuchma, Mladý svět 1992, č. 3; P. Janáček, LidN 10. 3. 1994, příl. Národní 9, č. 9; M. Švagrová, Týden 1994, č. 6; P. Nový, Slovo 21. 9. 1998; M. Pecháčková, MFD 26. 11. 1998, příloha Magazín MFD, č. 47; J. Jiříček, Neon 2000, č. 4; J. Slomek, LidN 16. 6. 2001; M. Balaštík, Host 2003, č. 1; B. Správcová, Tvar 2006, č. 13 (též in O psaní, 2014); M. Sládková, Český dialog 2006, č. 7/8; Ĺ. Kobová, Mosty 2006, č. 15.
Vzpomínky: S. Antošová; D. Ž. Bor (= V. Zadrobílek), J. Macháček, M. Huptych, M. Kovářík, M. Reiner, J. Kejha, B. Správcová, I. Myšková, T. Vučka, J. Kavalová, Tvar 2008, č. 14; R. Erml, DivN 2008, č. 14.
Nekrology: M. Švagrová, LidN 21. 6. 2008; A. Horáčková, MFD 21. 6. 2008; J. Chuchma, MFD 23. 6. 2008; L. Verecký, MFD 23. 6. 2008; J. Šofar, Právo 26. 6. 2008, příl. Salon č. 574; Z. Lebl, Naše rodina 2008, č. 27; J. Kejha, Dokořán 2008, č. 47; J. Peňás, Týden 2008, č. 25.