EDICE SVĚDECTVÍ
V duchu programu Svědectví edice svým záběrem přesáhla problematiku českého exilu a jeho reflexi. Již prvním svazkem (básně z pozůstalosti Františka Halase) věnovala pozornost nepublikované domácí tvorbě a do svého programu zařazovala i překlady, zejména ruské neoficiální prózy (Vladimír Dudincev, Andrej Siňavskij pod pseud. Abram Tertz) a poezie (Josif Brodskij, Pasternakovy Básně doktora Živaga v překladu Jiřího Kovtuna). Z původní exilové tvorby se soustředila především na esej a politickou publicistiku (Petr Den, Pavel Tigrid). Jako editoři a překladatelé s edicí spolupracovali mj. Jiří Kárnet, Emil Kovtun, Jiří Kovtun, Zdeněk Němeček či Minka Rybáková. Některé svazky shrnuly texty, publikované nejprve rozptýleně v časopise. Svou otevřenou koncepcí edice předznamenala program nejvýznamnějších exilových nakladatelství 70. a 80. let. S jejich nástupem také 13. svazkem roku 1972 zanikla. – Spolu s častou změnou tiskáren byl měněn i formát a úprava jednotlivých svazků, takže rozkolísaná grafická podoba edice (obálky mj. Miroslav Šašek, Gitta Zinglerová) nedosahuje úrovně výtvarného řešení časopisu (Ladislav Sutnar).
Časopis Svědectví se později jako spoluvydavatel podílel na několika titulech jiných exilových vydavatelství (Opus bonum, Index, Rozmluvy). Mimo edici vydal ještě roku 1972 u příležitosti mnichovské olympiády Výběr ze Svědectví č. 42 a 43 (s krycí obálkou) a roku 1986 Výběr na léto 86 (pod jménem a v redakci Františka Vaněčka ve Vídni). Mimo Edici Svědectví vyšel roku 1988 rovněž rejstřík k časopisu za léta 1956–1987 (sestavil Ilja Kuneš).
J. Brodskij: Velká elegie; F. Halas: Potopa; B. Pasternak: Básně doktora Živaga; A. Solženicyn: Řeč o pravdě; P. Tigrid: Marx na Hrdačanech.