Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 František ČERNÝ

* 21. 2. 1926, Jaroměř  
† 12. 6. 2010, Praha 
 
Teatrolog, historik českého divadla
 Pocházel ze zahradnického rodu; jeho otec František Černý (1896–1968) i bratr Jan (1928–1980) byli uznávanými šlechtiteli květin; otec se rovněž věnoval ochotnicky divadlu a vedle odborných a popularizačních článků napsal dvě knihy vzpomínek: Šel zahradník do zahrady (1971) a Zahradníci (1975). – Černý navštěvoval reálné gymnázium v Jaroměři (1937–1945), zároveň se vyučil zahradníkem. Během zastavení výuky v letech 1944–1945 pracoval v otcově závodě. Po válce studoval na FF UK estetiku a slovanskou filologii (u Jana Mukařovského, Václava Černého a Bohumila Mathesia). Již tehdy se soustředil k teatrologii (PhDr. 1949 prací Nástin vývoje české divadelní kritiky v letech 1771–1848). V letech 1949–1951 pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV a souběžně učil externě na DAMU, kde se stal roku 1952 odborným asistentem a 1953 docentem (se specializací na dějiny českého divadla). Podílel se na ustavení Aktivu historiků českého divadla (1952) a na jeho výzkumné a přednáškové činnosti. V roce 1956 založil a do roku 1969 externě vedl Kabinet pro studium českého divadla při ÚČL, který koncipoval jako historické bohemistické teatrologické pracoviště. Podílel se na vytvoření Památníku národního písemnictví v Praze. V letech 1957–1960 zastával funkci vedoucího katedry divadelní vědy a dramaturgie na DAMU, poté přešel do nově zřízeného oddělení dějin a teorie divadla FF UK, které také v letech 1960–1964 vedl. V roce 1965 získal titul DrSc. prací Hana Kvapilová. Život a dílo, roku 1968 byl jmenován profesorem (ustaven však až 1989); v letech 1966–1969 zastával funkci proděkana, 1989–1991 děkana FF UK. V letech 1970–1971 a 1989–1991 zde byl vedoucím katedry divadelní a filmové vědy. Roku 1992 odešel do důchodu. V letech 1992–1997 byl předsedou Společnosti bratří Čapků, 1992–1995 předsedou komitétu Nadace pro postavení pomníku bratřím Čapkům v Praze. – Černý aktivně přispěl k rozvoji mezinárodních kontaktů české teatrologie, zejména v rámci FIRT (Mezinárodní federace pro divadelní výzkum; 1965–1973 členem exekutivy, 1967–1971 prezidentem, od 1994 čestným prezidentem této organizace). V roce 1983 stál v čele odborného týmu, který připravil výstavu Národní divadlo 1883–1983 pro Národní muzeum (1983–1984); byl odborným poradcem stejnojmenného třináctidílného televizního cyklu. Připravil i další výstavy, zejména ve svém rodišti. Přednášel na zahraničních univerzitách (zvláště ve Vídni) a kongresech (Dánsko, Čína, Francie, Maďarsko, NDR, Polsko, Rakousko, USA, SSSR). – Jeho dcerou je historička umění Marie Klimešová (*1952, roz. Černá, poté Judlová).
 Jako student se účastnil vydávání časopisů Rozběh a Doběh (Jaroměř, užíval tu šifry -trn, Pungens). Debutoval v jaroměřském týdeníku Náš kraj (1945). Od poloviny padesátých let publikoval divadelní kritiky a články o divadle v Práci, Večerní Praze, Divadelních novinách, Čs. loutkáři, Filmu a divadle, Národním divadle, Kultuře, Literárních novinách, od šedesátých let přispíval i do Amatérské scény, Rudého práva, Tvorby, v sedmdesátých a osmdesátých letech do Tvorby a Scény; později do Tvaru, Zpravodaje Společnosti bratří Čapků, Divadelních novin (mj. zde 2001 cyklus Herci minulého století), Nových knih, Lidových novin, Literárních novin, Zpravodaje Šrámkovy Sobotky a do regionálních periodik Rodným krajem (Červený Kostelec) a Náš čas (Náchod). Odborné studie publikoval v českých periodikách a periodických sbornících Divadlo, Česká literatura, Dramatické umění, Interscaena Acta scaenographica a v časopisech zahraničních Maske und Kothurn (Vídeň), Revue d’Histoire du Théâtre (Paříž), Pamiętnik słowiański, Pamiętnik teatralny (oba Varšava), Theater Research – Recherches théâtrales aj. Roku 1989 redigoval strojopisný sborník k sedmdesátinám Jana Kopeckého (uložen v divadelním oddělení Národního muzea). Příležitostně užíval šifer fč, F. Č., -frč-.
 

Těžiště práce Františka Černého spočívalo ve výzkumu dějin českého činoherního divadla a divadelní kultury 18.–20. století, zejména pak v zájmu o dobu národního obrození a léta meziválečná, problémy realismu a naturalismu. Černý se soustředil k otázkám dramatu, herectví a režie i k otázkám metodologie oboru. Jeho četné dílčí studie i syntetické práce se opíraly o zevrubnou heuristickou přípravu a o velikou sumu faktů; ve výkladu autor přihlížel ke společenské funkci divadla a vždy zdůrazňoval význam tradice a kontinuity národní kultury. Monografie Hana KvapilováHraje František Smolík interpretují uměleckou, mravní i lidskou stránku dvou hereckých osobností na pozadí pražského divadelního života a ozřejmují širší – národní a společenský – smysl a význam herecké tvorby. V práci Měnivá tvář divadla, materiálově založené na výzkumu pražského divadla, postihl autor vývoj českého herectví od konce 18. století po současnost ve vazbě proměn stylových s proměnami pojetí společenského obsahu a působnosti tohoto typu umění. Autorský výbor z kratších článků o českých hercích od poloviny 19. do poloviny 20. století představuje posmrtně vydaná kniha Portréty pražských herců (zpřístupňující mj. i texty zahrnuté do autorovy zakázané publikace z počátku sedmdesátých let Pozdravy za divadelní rampu), ilustrovaná ukázkami z Černého celoživotní sbírky karikatur českých herců od různých výtvarných umělců. Výpravná monografie Premiéry bratří Čapků přináší v chronologické posloupnosti detailní analýzu společně i samostatně napsaných divadelních her bratří Josefa a Karla se zvláštním zřetelem k okolnostem jejich prvního provedení včetně kritických recepcí a polemik a zároveň se zabývá i životními osudy obou umělců a jejich působením v oblasti divadelní režie, dramaturgie a kritiky, divadelního výtvarnictví a scénografie. Zájem o ochotnické divadlo společně s vřelým vztahem k rodišti přivedl Františka Černého k sepsání bohatě faktograficky podložené, písemně i obrazově zdokumentované práce Divadelní život v Jaroměři, v níž kromě dočasných návštěv kočujících divadelních společností zachytil především historii a uměleckou produkci místních ochotnických (měšťanských, později i dělnických) spolků a pokusil se vymezit jejich význam a podíl na občanském životě středně velkého města v 19. století. Autorský výbor Kapitoly z dějin českého divadla vychází z již zveřejněných studií zahrnujících časové údobí od obrozenského divadla (Klicpera, Tyl ad.) a měšťanského divadla 19. století přes meziválečné divadlo a divadlo za okupace až po hnutí divadel malých forem, dramatiku Josefa Topola a pražský festival scénografie Quadrienale; soubor statí Das tschechische Theater obsahuje autorovy referáty ze zahraničních sympozií a příspěvky do cizojazyčných periodik a encyklopedií. Ve vzpomínkových knihách Za divadlem starým a novým, Ve městě u tří řek a diptychu Divadlo v bariérách normalizace Normalizace na pražské filozofické fakultě se František Černý kromě čistě privátní sféry (dětství, studia, profesní kariéra apod.) zabýval v širším kulturním a společensko-politickém kontextu činností kulturních a vzdělávacích institucí (Divadelní ústav, muzea, archivy, pražská FF), poměry a vztahy v akademickém prostředí, událostmi spojenými s významnými výročími (Rok českého divadla, sté výročí založení Národního divadla), uvádí okolnosti provázející vznik zásadních teatrologických prací (Dějiny českého divadla, jeden ze svazků Československé vlastivědy), a nalezneme zde i exkurzy věnované českému a evropskému divadlu a (subjektivně laděné) portréty četných osobností (Jan Mukařovský, Zdeněk Nejedlý, František Götz, Jan Kopecký, Miroslav Kačer, Josef Topol, Marie Tomášová, Rudolf Hrušínský, Miroslav Kouřil aj.). – Významná byla jeho práce editorská (sborník Theater Divadlo, knihy Divadlo v Kotcích, Josef Šmaha: Dělali jsme divadlo aj.), kterou doprovázel obšírnými doslovy a komentáři k vydávaným dílům. Autorsky i redakčně se podílel na rozsáhlých kolektivních dílech. Inicioval a jako vedoucí redaktor koncepčně ovlivnil syntetické zpracování české divadelní historie, propojující širokou faktografickou základnu s pojetím divadla jako specifického uměleckého druhu (čtyřsvazkové Dějiny českého divadla, do nichž rovněž napsal několik kapitol). Je autorem hesel o českém divadle a divadelnících v domácích i zahraničních encyklopediích. – Soustavně se Černý věnoval i divadelní publicistice, v níž byl veden snahou poukázat na trvalejší hodnoty minulosti; k otázkám současného divadla se vyslovoval sporadicky. – Pokusil se rovněž o dramatickou tvorbu (dramatizace Olbrachtova románu Nikola Šuhaj loupežník a původní hra Destilátoři, námětově navazující na Čapkovu Věc Makropulos).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o divadle: Národní divadlo (obrazový soubor s úvodním textem, 1955); Nástin dějin českého divadla 3. Národní obrození (1955); Hana Kvapilová (monografie, 1960; přeprac. 1963); Nikola Šuhaj Loupežník (1975, dramatizace románu I. Olbrachta); Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci (studie, 1978); Metodologie výzkumu dějin divadla (studie, 1982); Hraje František Smolík (monografie, 1983); Sto let Národního divadla (studie, 1983, s E. Kolárovou); Tylovo divadlo. Průvodce jeho historií a budovou (1983, s M. Pistoriem); Zápasy o reprezentatívnu scénu národov strednej Európy (brožura, Bratislava 1984); Destilátoři (D, rozmnož., 1987, prem. 1986, na motivy K. Čapka); Otázky divadelní režie (studie, 1988); Karel Čapek ve Vinohradském divadle (stať, b. d., 1988); Kalendárium dějin českého divadla (1989); Dramatik František V. Jeřábek (přednáška, 1993); Das tschechische Theater / Le théâtre tchèque / The Czech theatre 1, 2 (cizojaz. studie a stati, Praha 1995); Premiéry bratří Čapků (monografie, 2000); Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918 (2003); Za divadlem starým a novým (vzpomínky, 2005); Ve městě u tří řek (vzpomínky, 2005); Vzpomínka na Společnost bratří Čapků (2007); Divadlo v bariérách normalizace (vzpomínky, 2008); Normalizace na pražské filozofické fakultě /1968–1989/ (vzpomínky, 2009); Portréty pražských herců (2010, ed. J. Dvořák); scénicky: Zlý Paznecht (D loutk. pro děti, 1949).
Ostatní práce: Putování se starými pohlednicemi z Hradce Králové do hor (1988).
Výbory: Pozdravy za divadelní rampu (časopis. články, referáty, studie, 1971, nedistribuováno, většina nákladu zničena); Kapitoly z dějin českého divadla (studie, 2000).
Účast v týmových pracích: Dějiny českého divadla (sv. 1, 1968; sv. 2, 1969; sv. 3, 1977; sv. 4, 1983); Čs. vlastivěda 9, Umění, sv. 4, Divadlo (1970, též vědecký redaktor, se Z. Rampákem, náklad zničen).
Příspěvky ve sbornících: Janu Mukařovskému k šedesátce (1952); Listy z dějin českého divadla 2 (1954); Divadelní festival a seminář D 34 (1959); K. H. Hilar (1968); Europa-Gespräch 1968. Europäisches Theater und sein Publikum (Wien – München 1968); Padesát let střední školy v Jaroměři (1969); Theatralia. Acta Universitas Carolinae. Philosophica et Historica 1-9 (1969–94); Metodologické otázky výzkumu českého divadla (1970); Minulostí Jaroměře 2 (1971); Prolegomena scénografické encyklopedie 1, 5 (1970, 1971); D S + H 1972. Divadlo Spejbla a Hurvínka k nedožitým 80. narozeninám prof. J. Skupy (1972); Innovations in Stage and Theatre Design (New York 1972); Kleine Schriften der Gesellschaft für Theaterge-schichte 26 (Berlin 1973); O divadle na Moravě (1974); La participation de l’acteur a la réforme théatrale a la fin du 19e et au début du 20e siecle (Praha 1976); Mnohotvárnosť dramatického umenia (Bratislava 1976); Stoletá tradice ochotnického divadla (1977); Teatrologia czeska (Katowice 1981); Národní divadlo. Vklad zakladatelské generace (1983); Město v české kultuře 19. století (1983); Divadlo v české kultuře 19. století (1985); Z dziejów teatru krakowskiego (Kraków 1985); Prostor Máchova díla (1986); Vavřín Zdeňku Štěpánkovi (1986); Hermann Bahr-Symposion. „Der Herr aus Linz“ (Linz 1987); Vznik českého profesionálního divadla (1988); Jevištní řeč a jazyk dramatu (1990); Karel Čapek (1990); Ve jménu života Vašeho (1990); Divadlo v Kotcích. Nejstarší pražské městské divadlo 1739–1783 (1992); Stifter Jahrbuch (München 1992); Don Juan and Faust in the 20th Century (Praha 1993); Europäische Mythen der Neuzeit: Faust und Don Juan (Anif – Salzburg 1993); Monology o Josefu Kajetánu Tylovi (1993); Die lustige Person auf der Bühne 1 (Anif – Salzburg 1994); Přednášky v 36. běhu Letní školy slovanských studií (1994); Stichwort: „Grillparzer“. Grillparzer-Forum 1 (Wien – Köln am Rhein – Weimar 1994). Přednášky v 34. a 35. běhu Letní školy slovanských studií (1995); Umění a veřejnost v 19. století (1998); Velká kavárna Slavia (1998); Sborník Společnosti Aloise Jiráska 3 (1998); Východočeská duchovní a slovesná kultura v 18. století (1999); Acta Čapkiana 2 (1999); František Langer na prahu nového tisíciletí (2000); Teatrologia polska u schyłku XX wieku (Kraków 2001); Za F. V. Krejčím (2001); Legionář, diplomat a spisovatel Zdeněk Němeček (2004); Fantastika i satira v literature slavjanskich narodov (Moskva 2004); Jeden jazyk naše heslo buď (2005); Miscellanea Theatralia (2005); Divadelní almanach k 200. výročí založení městského divadla v Broumově (2005); Slovo je zázrak asi (2005); Ipse ipsa Ibsen. Sborník ibsenovských studií (2006); Laskavé vzpomínky (2011) aj.
Uspořádal, vydal a redigoval: J. Neruda: O umění (1950) + České divadlo 2 (1951, in Spisy J. N., sv. 15, s V. Vrzalovou); A. Jirásek: Lucerna (1950; též přísp.) + M. D. Rettigová (1951; též přísp.); M. Mojžíšová: Dávné historie (bibliof., rozmnož., 1952); Janu Mukařovskému k šedesátce (1952, s B. Havránkem; též přísp.); F. X. Šalda: Dítě (1953; též přísp.); Theater – Divadlo. Vzpomínky českých divadelníků na německou okupaci a druhou světovou válku (1965; též přísp.); Dějiny českého divadla 1–4 (1968–1983; hlavní redaktor, rovněž edig. 3. sv., s L. Klosovou; též přísp.); Dějiny českého divadla. Soubor zvukových dokumentů (1971); F. Černý st.: Šel zahradník do zahrady (1971) + Zahradníci (1975); J. Šmaha: Dělali jsme divadlo (1982; též přísp.); R. Svobodová: Vidím v duši tisíc obrazů (1983; též přísp.); Vavřín Zdeňku Štěpánkovi (1986); Vznik českého profesionálního divadla (1988; též přísp.); Divadlo v Kotcích. Nejstarší pražské městské divadlo 1739–1783 (1992; též přísp.); Monology o Josefu Kajetánu Tylovi (1993; též přísp.); Pamětní list k odhalení pomníku Josefa a Karla Čapka (1995); O. Scheinpflugová: Živý jako nikdo z nás (1997; 2. dopln. vyd. 2008; též přísp.); 50 let Společnosti bratří Čapků (1999, s dalšími; též přísp.), Acta Čapkiana 2 (1999, s dalšími).

LITERATURA

Bibliografie: M. Judlová, Acta Universitatis Carolinae – Theatralia, sv. 8 (1991).
Studie a články: Z. Beneš: doslov in F. Č.: Normalizace na pražské filozofické fakultě (2009); A. Scherl: Nejoblíbenější téma Františka Černého, in F. Č.: Portréty pražských herců (2010).
Recenze: Národní divadlo: obrazový soubor: J. Pecháček, Divadlo 1955, č. 7 * Nástin dějin českého divadla 3. Národní obrození: V. Procházka, Divadlo 1956, č. 3 * Hana Kvapilová: L. Kopáčová, Kultura 1960, č. 48; V. Běhounek, Plamen 1961, č. 6; V. Justl, Divadlo 1961, č. 3 * Měnivá tvář divadla: V. Just, Dialog (smz.) 1979, č. 1 * Metodologie výzkumu dějin divadla: J. Dvořák, Scéna 1982, č. 17; E. Nawratowa, Pamiętnik teatralny (Warszawa) 1984, s. 610 * Hraje František Smolík: R. Mrlian, Slovenské divadlo (Bratislava) 1984, s. 284 * Otázky divadelní režie: M. Křovák, Scéna 1990, č. 5 * Kalendárium českého divadla: J. N. (J. Novotný), ČČH 1990, č. 5; E. Šormová, Tvar 1990, č. 3; P. Pavlovský, Scéna 1990, č. 11; J. Černý, Svět a divadlo 1990, č. 4 * Divadlo v Kotcích: J. Balvín, DivN 1992, č. 7; L. Klosová, Divadelní revue 1992, č. 4; A. Fetters, Tvar 1992, č. 45; A. Stich, LitN 1993, č. 11 * Dramatik František V. Jeřábek: P. Janáček, LidN 8. 12. 1993 * Das tschechische Theater: E. Šormová, Divadelní revue 1996, č. 4 * Premiéry bratří Čapků: J. Kerbr, NK 2000, č. 12; P. Cekota, Tvar 2000, č. 15; J. Slomek, LidN 9. 12. 2000; S. V. Nikolskij + O. M. Malevič + H. Janaszek-Ivaničková, Zpravodaj bratří Čapků 2003, č. 42 * Divadelní život v Jaroměři: R. Hrdinová, Právo 24. 7. 2004; J. Hyvnar, Divadelní revue 2004, č. 4; M. Štemberková, ČČH 2004, s. 892 * Ve městě u tří řek: M. Boková, LidN 22. 2. 2006 * Za divadlem starým a novým: J. Hasil, Bohemistyka (Raciborz) 2006, č. 2; T. Ferko, Slovenské divadlo 2006, č. 4 * Divadlo v bariérách normalizace: J. Kerbr, DivN 2008, č. 5; J. Peňás, Týden 2008, č. 9; T. Ferko, Slovenské divadlo 2008, č. 2 * Normalizace na pražské filozofické fakultě: M. Nodl, Souvislosti 2009, č. 4; T. Ferko, Proudy: středoevropský časopis pro vědu a literaturu (online) 2010, č. 1; M. Poliaková, Dějiny a současnost 2010, č. 6; P. Horská, Dějiny – teorie – kritika 2010, č. 2; J. Kolář, DN 2010, č. 3; P. Janoušek, Divadelní revue 2011, č. 1 (též o předchozích vzpomínkových knihách Za divadlem starým a novým + Divadlo v bariérách normalizace); I. Harák, Tvar 2011, č. 11 * Portréty pražských herců: F. Knopp, A2 2011, č. 17.
Rozhovory: M. Smetana, DivN 12, 1968/69, č. 3; P. Průša. Texty 1970, č. 1; V. Veselý, A Report 1990, č. 31; P. Wiesner, Práce 28. 3. 1990; R. Nechutová, LidN 13. 1. 1993; J. Machalická, LidN 13. 5. 2004; P. Šrámek, Souvislosti 2009, č. 4; J. Hyvnar, H. Petružela, B. Topolová, Divadelní revue 2010, č. 2.
K životním jubileím: L. Lajcha, Slovenské divadlo (Bratislava) 1986, s. 159; L. Klosová, Program 57, 1985/86, s. 236; P. Grym, LD 20. 2. 1986; dk (D. Paseková), Tvorba 1986, č. 7; J. Pömerl, Divadlo 1996, č. 5–6; J. Uhlíř, Jaroměřský a josefovský zpravodaj 1996, č. 2.
Nekrology: A. Fetters, Rodným krajem 2010, č. 41; P. Janoušek, ČL 2010, č. 4; J. Bílek, K. Bílek, A. Fetters, Zpravodaj Šrámkovy Sobotky 2010, č. 4; P. Šrámek, Souvislosti 2010, č. 3; A. Fetters + J. Kepka + M. Kyška + O. Malevič+ J. Protiva + P. Šrámek, Documenta Čapkiana XLVI: Příloha ke Zprávám společnosti bratří Čapků v Praze, Zprávy společnosti bratří Čapků 2011, č. 103.
Autor hesla: Blanka Svadbová (1994); Milena Vojtková (2009)
Aktualizace hesla: 6. 4. 2018 (vk)
 
zpět na hlavní stranu