Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Nikolaj TERLECKÝ

* 13. 9. 1903, Petrohrad (Rusko) 
† 18. 8. 1994, Curych (Švýcarsko) 
 
Prozaik a dramatik
 Pocházel z rodiny vysokého carského důstojníka. Od 1914 po odchod do emigrace (1917) studoval na kadetce v Petrohradě, 1919–21 navštěvoval ruské gymnázium v Istanbulu (administrativním omylem ředitele mu zde byl v dokladech změněn rok narození na 1906, které pak Terlecký užíval po celý život) a poté ruské gymnázium v Moravské Třebové. Po maturitě se 1928 zapsal na FF UK, kde navštěvoval přednášky ze slovanské filologie a z filozofie; během studií se také naučil dokonale češtinu. 1932–37 byl zaměstnán v různých povoláních, mj. jako boxer, choreograf či model na UMPRUM, hlavním zdrojem příjmu bylo soukromé vyučování ruštiny (učil mj. Jana Drdu, Vítězslava Nezvala, Marii Majerovou). Ve 30. letech konvertoval ke katolicismu, stal se členem kroužku ruských emigrantských literátů Skit. 1936 vážně onemocněl tuberkulózou, která celoživotně recidivovala. 1937–39 působil v Mukačevě jako soukromý učitel a režisér podkarpatského Národního divadla. 1939–42 byl profesorem v Berlitzově škole v Praze, 1942–45 byl opět soukromým učitelem. Po válce pracoval jako překladatel v Úřadu předsednictva vlády v Praze, byl lektorem nakladatelství Za svobodu (1946–48) a vykonával funkci dramaturga ve FS Barrandov. Od 1951 byl bez stálého pracovního poměru, 1953–54 učil na gymnáziu v Chebu, 1954–56 byl redaktorem překladové redakce nakladatelství Mladá fronta. Po dlouhodobém léčení v sanatoriu získal 1960 invalidní důchod a téhož roku nastoupil místo knihovníka v Národním muzeu. 1965 emigroval do Rakouska, 1966–67 pobýval v sanatoriu v Davosu a ve Švýcarsku již zůstal natrvalo. Žil v Curychu, 1972 odešel do důchodu.
 Časopisecky publikoval Terlecký jen ojediněle v Lidové kultuře, Plameni (1965 zde povídka Noc), Literárních novinách, Svědectví (Paříž, zde 1965, č. 27 povídka Commedia dell’arte, kterou Terlecký později přepracoval na divadelní hru; 1966 v č. 30 část dramatu Útěk ze hry), Obrys (Mnichov, 1983–84 ve dvou pokračováních povídka Bůh druhý). Český rozhlas uvedl 1995 dramatizaci povídky Cirkus Zambezi (dram. Hana a Miloň Čepelkovi). V rukopisu a zřejmě neuvedena zůstala divadelní hra Zločin dr. Watsona (b. d., uloženo v knihovně Divadelního ústavu v Praze).
 Ústředním tématem většiny Terleckého próz (zpočátku psaných rusky, později česky) jsou otázky lidské svobody, přirozenosti a etiky. Tuto problematiku zachycuje prostřednictvím modelových – absurdních, fantaskních či utopických – situací, ve kterých jsou jeho postavy vystaveny a vydány moci náhody, zvůle či sociálního inženýrství. Zvláštní pozornost věnoval experimentům totalitních ideologií, vyvlastňujících lidskou podstatu a uzurpujících mravní řád. Jejich rozvratným a nivelizačním snahám oponoval přesvědčením o nevykořenitelnosti zdravého a sebezáchovného lidského puzení k dobru, poukazem na složitost a relativitu lidských postojů a činů, jež vyplývají z různosti, odlišnosti a nehotovosti každé individuality. Autorovy obavy z odlidštění, zmechanizování vztahů a ztráty univerzálnosti vyjadřují už povídky z poválečné sbírky Vítr se vrací, skrytě zpochybňující dobové nadšení pro plánování, exaktní řízení společnosti a všemocnou techniku. Pozdější próza Pláž u San Medarda je antiutopií, korespondující s obdobnými vizemi George Orwella a Jevgenije I. Zamjatina; její hrdinové nesnadno nalézají různými cestami vztah k Bohu a víru v smysl osobního přesahu a posléze raději volí vlastní zánik než podrobení všeprostupující manipulaci. Průřez dějinami a morálkou tvoří osu Terleckého románu Don Kichot ze Sodomy, v němž biblický Lot putuje časem a prostorem, aby se vyrovnal s neprůhledností Božích záměrů a dobral se vlastního pojetí spravedlnosti a rovnováhy. Z pozůstalosti vydaná vzpomínková próza Curriculum vitae přináší s humorem a nadhledem pojatý příběh Terleckého osudů běžence.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Šest metrů úsměvu (PP 1946, z ruštiny přel. M. Majerová); Den osmý (P 1947, z ruštiny přel. I. Terlecká); Vítr se vrací (PP 1948; t. r. s tit. Nejkrásnější země); Andělé tady nebydlí (P, Curych 1976); Pláž u San Medarda (P, Kolín n. R. 1977); Don Kichot ze Sodomy (P, Curych 1986); Curriculum vitae (vzpomínky, 1997); scénicky: Commedia dell’arte (prem. Bonn 1971).
Příspěvky ve sbornících: Das kalte Paradies. Emigration – Integration – Konfrontation (Frauenfeld – Stuttgart 1972); Sociologie vodníka (Curych 1979, zde D Commedia dell’arte).

LITERATURA

Studie a články: V. Novotný in Abeceda zapovězených, LidN 6. 5. 1991; J. Vladislav: Don Kichot z Petěrburku, Listy 1991, s. 109, též in Curriculum vitae (1997); V. Novotný: Šťastný Ahasver, Tvar 1999, č. 2; týž: Jinakost okouzlené duše N. T., in Jinakost, cizost v jazyce a literatuře (1999), též in V. N., Problémy a příběhy (2001); M. Bauer: Publikační možnosti N. T. v rakouském exilu a pokusy o jeho rehabilitaci v roce 1968, Tvar 2000, č. 20–21.
Recenze: Pláž u San Medarda: H. Kosková, Svědectví (Paříž) 1980, č. 61; A. Opasek, Nový život (Řím) 1987, č. 9–10 * Don Kichot ze Sodomy: B. Kubešová, Zpravodaj (Curych) 1987, č. 2; táž, Reportér (Curych) 1987, č. 2; H. Kosková, Svědectví (Paříž) 1987, č. 82 * Curriculum vitae: V. Novotný, Tvar 1997, č. 18; F. Kautman, LitN 1998, č. 3.
K životním jubileím: (an.), Svědectví (Paříž) 1965, č. 27; J. Vladislav, Obrys (Mnichov) 1983, č. 4; týž, Svědectví (Paříž) 1983, č. 70/71
Rozhovor: I. Zítková, NK 1990, č. 41.
Nekrology: an., LidN 23. 8. 1994; mv (= M. Vacík), NK 1994, č. 32.
Archiv
: Knihovna Libri prohibiti, Praha: Osobní fond (rukopisy, neuspořádáno).
Autor hesla: Jiří Zizler (1998)
Aktualizace hesla: 30. 11. 2006 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 30. 11. 2006 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu