Slovník české literatury po roce 1945
Josef ZUMR
* 19. 3. 1928, Úmyslovice (u Poděbrad)
Filosof, estetik, překladatel a editor
Narodil se v rodině technického úředníka. Jeho manželka Jiřina Zumrová (*1928, roz. Růžičková), dlouholetá redaktorka a posléze zástupkyně šéfredaktora nakladatelství Odeon, překládá z ruštiny (zejména díla
Viktora Šklovského).
Obecnou školu a reálné gymnázium Zumr vychodil v Táboře a po maturitě (1947) studoval na FF UK filozofii a slovanské literatury; absolvoval a titul PhDr. získal 1952 prací Alexandr Ivanovič Gercen a česká společnost. Během studií byl redaktorem Slovanského nakladatelství a Státního pedagogického nakladatelství. Od roku 1952 byl zaměstnán v Čs.-sovětském institutu jako odborný pracovník (oddělení filozofie). V letech 1953–1956 absolvoval interní vědeckou aspiranturu v právě založeném Kabinetu pro filozofii, později Filozofickém ústavu ČSAV (CSc. 1964 prací Johann Friedrich Herbart a český herbartismus. 1. Herbart a německá filozofie klasického období). Pak zde dlouhodobě působil, zprvu jako odborný, posléze jako vědecký pracovník; v letech 1963–1970 byl vedoucím pracovní skupiny pro dějiny české filozofie a v letech 1968–1970 zástupcem ředitele a současně vedoucím Mezioborového týmu pro studium dějin českého myšlení. Během šedesátých let přednášel za krátkodobých pobytů v zahraničí o české filozofii ve vědeckých ústavech v Moskvě, východním Berlíně, Varšavě a na univerzitách v Heidelbergu, Cáchách a Řezně; 1968–1969 externě přednášel na FF UP v Olomouci, kde podal i habilitační práci, k její obhajobě však z politických důvodů nedošlo. Od roku 1970 byl řadovým vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu a v roce 1974 byl z politických důvodů propuštěn. V období 1974–1987 působil jako překladatel ve svobodném povolání, v letech 1987–1989 jako vědecký pracovník v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV, od roku 1990 byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu AV ČR (1990–1992 ve funkci ředitele), v současnosti je předsedou ediční rady nakladatelství Filosofia při Filozofickém ústavu AV ČR. V letech 1990–2010 byl předsedou Kuratoria (později správní rady) obnoveného Ústavu T. G. Masaryka, od roku 2011 je předsedou jeho dozorčí rady. Je řádným členem Institut International de Philosophie, Paris. Od roku 1994 externě přednášel na Katedře filozofie FF UP v Olomouci. V rámci krátkodobých studijních pobytů přednášel na badatelských ústavech a univerzitních pracovištích v zahraničí (Varšava, Moskva, Berlín, Heidelberg, Cáchy, Řezno, Drážďany, Vídeň, Štýrský Hradec, Lubljana, Londýn, Paříž aj.).
Obecnou školu a reálné gymnázium Zumr vychodil v Táboře a po maturitě (1947) studoval na FF UK filozofii a slovanské literatury; absolvoval a titul PhDr. získal 1952 prací Alexandr Ivanovič Gercen a česká společnost. Během studií byl redaktorem Slovanského nakladatelství a Státního pedagogického nakladatelství. Od roku 1952 byl zaměstnán v Čs.-sovětském institutu jako odborný pracovník (oddělení filozofie). V letech 1953–1956 absolvoval interní vědeckou aspiranturu v právě založeném Kabinetu pro filozofii, později Filozofickém ústavu ČSAV (CSc. 1964 prací Johann Friedrich Herbart a český herbartismus. 1. Herbart a německá filozofie klasického období). Pak zde dlouhodobě působil, zprvu jako odborný, posléze jako vědecký pracovník; v letech 1963–1970 byl vedoucím pracovní skupiny pro dějiny české filozofie a v letech 1968–1970 zástupcem ředitele a současně vedoucím Mezioborového týmu pro studium dějin českého myšlení. Během šedesátých let přednášel za krátkodobých pobytů v zahraničí o české filozofii ve vědeckých ústavech v Moskvě, východním Berlíně, Varšavě a na univerzitách v Heidelbergu, Cáchách a Řezně; 1968–1969 externě přednášel na FF UP v Olomouci, kde podal i habilitační práci, k její obhajobě však z politických důvodů nedošlo. Od roku 1970 byl řadovým vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu a v roce 1974 byl z politických důvodů propuštěn. V období 1974–1987 působil jako překladatel ve svobodném povolání, v letech 1987–1989 jako vědecký pracovník v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV, od roku 1990 byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu AV ČR (1990–1992 ve funkci ředitele), v současnosti je předsedou ediční rady nakladatelství Filosofia při Filozofickém ústavu AV ČR. V letech 1990–2010 byl předsedou Kuratoria (později správní rady) obnoveného Ústavu T. G. Masaryka, od roku 2011 je předsedou jeho dozorčí rady. Je řádným členem Institut International de Philosophie, Paris. Od roku 1994 externě přednášel na Katedře filozofie FF UP v Olomouci. V rámci krátkodobých studijních pobytů přednášel na badatelských ústavech a univerzitních pracovištích v zahraničí (Varšava, Moskva, Berlín, Heidelberg, Cáchy, Řezno, Drážďany, Vídeň, Štýrský Hradec, Lubljana, Londýn, Paříž aj.).
Publikovat začal v roce 1949. Do konce šedesátých let postupně přispíval do Předvoje, Vesmíru,
Literárních novin (Literárních listů, Listů), Plamene,
Orientace,
Analogonu a zejména do Filozofického časopisu, též však do zahraničních periodik Zeszyty argumentóv, Argumenty, Studia filozoficzne (vše Varšava), Voprosy filozofii (Moskva), Hegel-Studien (Bonn), Wiener Jahrbuch für Philosophie (Vídeň), Vorwärts (Curych), Anthropos, Teorija in praksa (obojí Lublaň). V sedmdesátých a osmdesátých letech otiskoval původní příspěvky většinou anonymně nebo v rukopisných sbornících k narozeninám
Karla Kosíka (1976), Vladimíra Preclíka (1979), Miroslava Červenky (1982), Roberta Kalivody (1983), Olega Suse (1984), Zdeňka Pešata (1987) a Jaroslava Kolára (1989). Přispěl do samizdatového Masarykova sborníku 7 (1980), sám pak s
Milanem Jankovičem uspořádal k pětasedmdesátinám
Bohumila Hrabala sborník Hrabaliana (Pražská imaginace 1989, též přisp.). Samostatně v samizdatu publikoval studii Obraz býka v díle Bohumila Hrabala (Pražská imaginace 1988).
Po roce 1989 psal
do Lidových novin,
Analogonu, Filozofie (Bratislava) aj., a zejména do Filozofického časopisu (v roce 2013 se edičně podílel na vydání mimořádného čísla 60 let Filozofického časopisu). Působil v redakčních radách časopisu Estetika a Masarykova sborníku (do 1995), dále je členem redakčních rad časopisů Analogon, Filozofický časopis a Perspektiven der Philosophie (Würzburg).
V druhé polovině šedesátých let spoluredigoval edici filozofické literatury
Váhy (nakl. Mladá fronta), po roce 1990 byl členem ediční rady Spisů T. G. Masaryka a Sebraných spisů Bohumila Hrabala.
Jako překladatel zapůjčil během normalizace své jméno Milanu Jungmannovi (I. A. Bernštejnová: Český román 20. století a cesty realismu v evropských literaturách, 1985) a Miroslavu Drozdovi (J. S. Gromov: Osud umělce. Filmová avantgarda a Lev Kulešov, 1990).
Zumr se zprvu intenzivně zabýval zejména filozoficko-politickými názory českých revolučních demokratů, sledovanými v evropském kontextu, v šedesátých letech také zcela aktuálními problémy spjatými s dobovou snahou o reformu marxismu. Dlouhodobě je však vnímán především jako historik českého filozofického myšlení, zejména jeho moderní fáze. Své znalosti českých filozofických tradic a jednotlivých osobností vtělil do dílčích i syntetických studií, do spolupráce na Antologii z dějin československé filozofie a také do celé řady hesel pro domácí i zahraniční slovníky a encyklopedie.
Také své druhé specifické téma, názorovou soustavu filozofa J. F. Herbarta, Zumr vztáhl k českému myslitelskému kontextu, když rozpoznal a zdůraznil vliv herbartismu na estetické koncepty Josefa Durdíka a Otakara Hostinského (ve studiích Některé otázky českého herbartismu, in sb. Filozofie v dějinách českého národa, 1959; Teoretické základy Hostinského estetiky, in Filozofický časopis 1958) a posléze i na Otakara Zicha a východiska českého strukturalismu (ve studii Vývoj českého strukturálního myšlení do roku 1930, Filozofický časopis 1969). Zaujetí problémy estetiky pak u Zumra úzce souvisí s jeho zájmem o českou moderní kulturu a literaturu, zvláště avantgardní. Mimořádnou pozornost heuristickou, ediční, interpretační a propagační přitom od šedesátých let věnuje Ladislavu Klímovi; z jeho tvorby uspořádal objevitelský výbor Vteřiny věčnosti, který doplnil rozsáhlou předmluvou: podal v ní první souhrnnou charakteristiku tohoto obtížně zařaditelného autora jako filozofa i literáta. K poznání tvorby Bohumila Hrabala přispěl studií Ideové inspirace Bohumila Hrabala (in sb. Hrabaliana). Rozsáhlá je jeho překladatelská činnost z ruštiny a polštiny.
Také své druhé specifické téma, názorovou soustavu filozofa J. F. Herbarta, Zumr vztáhl k českému myslitelskému kontextu, když rozpoznal a zdůraznil vliv herbartismu na estetické koncepty Josefa Durdíka a Otakara Hostinského (ve studiích Některé otázky českého herbartismu, in sb. Filozofie v dějinách českého národa, 1959; Teoretické základy Hostinského estetiky, in Filozofický časopis 1958) a posléze i na Otakara Zicha a východiska českého strukturalismu (ve studii Vývoj českého strukturálního myšlení do roku 1930, Filozofický časopis 1969). Zaujetí problémy estetiky pak u Zumra úzce souvisí s jeho zájmem o českou moderní kulturu a literaturu, zvláště avantgardní. Mimořádnou pozornost heuristickou, ediční, interpretační a propagační přitom od šedesátých let věnuje Ladislavu Klímovi; z jeho tvorby uspořádal objevitelský výbor Vteřiny věčnosti, který doplnil rozsáhlou předmluvou: podal v ní první souhrnnou charakteristiku tohoto obtížně zařaditelného autora jako filozofa i literáta. K poznání tvorby Bohumila Hrabala přispěl studií Ideové inspirace Bohumila Hrabala (in sb. Hrabaliana). Rozsáhlá je jeho překladatelská činnost z ruštiny a polštiny.
BIBLIOGRAFIE
Práce o filozofii, historii a umění: Máme-li kulturu, je naší vlastí Evropa (dvě studie o herbartismu, 1998); Dějiny Ústavu T. G. Masaryka (příležitostný tisk k 80. výročí založení, 2011).Účast v týmových pracích: Filosofskaja enciklopedija 1 a 3 (Moskva 1960, s R. Kalivodou, 1964); Pedagogický slovník 1 (1965); Dějiny politických a právních ideologií 1, 2 (skripta, 1965, 1966); Słownik filozofów (Vaešava 1966); Encyklopédie philosophique (Paříž 1992–1995); Routledge Encyklopedia of Philosophy (Londýn 1998).
Překlady: V. A. Artěmov: Experimentální fonetika a psychologie při vyučování cizímu jazyku (1949, s J. Růžičkovou); V. G. Bělinskij: Dopis Gogolovi (1951) + Stati a recenze. 1846–1848 (1973, s J. Kohoutovou a R. Lužíkem); A. N. Radiščev: O člověku, jeho smrtelnosti a nesmrtelnosti (in A. N. R., Výbor z díla, sv. 2, 1953); V. S. Kružkov: Světový názor N. A. Dobroljubova (1955, s dalšími); V. Dněprov: Problémy realismu (1961, s J. Zumrovou, uvedeno jen jméno manželky); T. Kronski: Fašismus a evropská tradice (1967); A. Bezymenskij: Poslední deník Martina Bormana (1976, bez uvedení jm.); A. V. Lunačarskij: Stati o umění 2, 3 (1977, 1979, s dalšími); H. Chojecki: Psychologické metody v řízení jakosti (1979); L. N. Tolstoj – S. A. Tolstá: Sbohem, piš častěji a víc (1981); D. Sarabjanov: Valentin Serov (1982); B. Suchodolski – I. Wojnarová a kol.: Teorie a praxe estetické výchovy v Polsku (1982, s dalšími); V. Šklovskij: Ejzenštejn (1983); J. Burlakov: Horolezec (1983); Malířské povídky (1985, s dalšími); G. J. Sternin: Ilja Repin (1985); J. Rost: Everest ‘82 (1985); K. Petrov-Vodkin: Kouzlo barvy (1985); T. Lopalewski: Fryderyk Chopin (1986); Umění Sovětského svazu (1988).
Příspěvky ve sbornících: Z dějin filozofie (rozhl. přednášky, 1951); J. V. Frič a demokratické proudy v české politice a kultuře (1956); Filozofie v dějinách českého národa (1958); Sborník k 60. narozeninám J. Popelové (Acta Universitatis Carolinae, 1964); Der Streit um Hegel bei den Slawen (Praha 1967); O koncepci československé sociologie (1968); Contemporary Philosophy (Firenze 1971); Antika a česká kultura (1978); Pocta Otakaru Hostinskému (1982); Mirko Novák, filozof a estetik (1982); Češskaja i slovackaja estetika XIX–XX vv., 1, 2 (Moskva 1985); Proudy české umělecké tvorby 19. století. Smích v umění (1991); Rozum a víra. K problematice myšlení a působení T. G. Masaryka (1991); Národy, národnosti a etnické skupiny v demokratickej spoločnosti (Bratislava 1991); Perspektiven der Philosophie (Würzburg 1991 a 1993); Internationales Comenius Kolloqium (Bayreuth – Praha 1992); Jan Patočka. Philosophie, phénoménologie, politique (Grenobl 1992); Masarykův sborník 7 (1992); Villa Lanna. Antika a Praha 1892 (1993); Masarykova idea československé státnosti ve světle kritiky dějin (1993); Hubert Gordon Schauer – osobnost, dílo, doba(1994); Umění a civilizace jako divadlo světa (1993); Ani labuť ani Lůna (sb. k stému výročí smrti K. H. Máchy, 1995); Veritas vincit – Pravda vítězí (1995); J. L. Fischer a filozovfie XX. století (1996); František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek (1999); Mezi řádky = Entre les lignes. Jiřímu Pecharovi k 70. narozeninám (1999); Historicko-filozofické dílo Roberta Kalivody (2000, příl. Aluze č. 1); Růže stolistá. F. L. Čelakovský 1799–1999 (2000, na tit. listě 1999); Slovo – struktura(lismus) – příběh. Pocta Květoslavu Chvatíkovi (2000, příl. Aluze č. 2); Bohumil Hrabal. Palabres et existence (2002); Mám jen knihy a skripta, cenná práce životní. 70. let Masarykova ústavu (2002); Mikuláš Medek: uzavřený problém nebo aktuální fenomén českého umění? (2002); Bůh a bohové (2003); Nad Hrází Věčnosti (2004); Jan Žižka z Trocnova a husitské vojenství v evropských dějinách (2007); Myslitel Karel Kosík (2011); Pojetí člověka v dějinách a současnosti filozofie II. (2011); Via Hrabal (2014).
Uspořádal a vydal: Antologie z dějin československé filozofie 1 (1963, ed. příprava, s R. Kalivodou); L. Klíma: Vteřiny věčnosti (1967); Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení (1981, komentáře s dalšími, bez uvedení jm.; uprav. verze, Moskva 1982); Hrabaliana (1990, s M. Jankovičem, též přisp.); La Responsabilité/Responsibility (Praha 1992, s P. Horákem, též přisp.); T. G. Masaryk und die Brentano-Schule (Praha – Graz 1992, s T. Binderem, též přisp.); The European Dimension of St. Anselm’s Thinking (Praha 1993, s V. Heroldem, též přisp.); Intentionalität – Werte – Kunst. Husserl, Ingarden, Patočka (1995, s J. Blossem a W. Stróźevskim, též přisp.); Emanuel Chalupný, česká kultura, česká sociologie a Tábor (1999, též přisp.); Rozjímání vpřed i vzad. Karlu Kosíkovi k pětasedmdesátinám (2001, s I. Šnebergovou a V. Tomkem, též přisp.); K. Kosík: Poslední eseje (2004, s I. Šnebergovou); Hrabaliana rediviva. Intorno a Bohumil Hrabal /2005, Udine/ (Praha 2006, s A. Consentino a M. Jankovičem, též přisp.); Myslitel Karel Kosík (2011, s M. Hrubcem a M. Pauzou, též. přísp.); 60 let Filozofického časopisu (2013, s P. Dvořákem, L. Kvaszem, P. Urbanem a J. Velkem, též přisp.).
LITERATURA
Bibliografie: Bibliografie prací z let 1949–1998 in Máme-li kulturu, je naší vlastí Evropa (1998, s. 95–134, obsahuje též soupis sborníků, věnovaných J. Z.).Knižně: Na hrázi neobvyklého osudu (sb. k šedesátinám, smz. 1988; obsahuje mj. R. Kalivoda: Zpráva o J. Z. a české filozofii); Po cestách naléhavosti myšlení (sb. k pětašedesátinám, 1993, obsahuje mj.: P. Baran: Dobrý den J. Z. a souhrnnou bibliografii).
Studie a články: J. Pechar: doslov, in Máme-li kulturu, je naší vlastí Evropa (1998); Josef Zumr očima svých přátel (otázky připr. O. Baranová), Filozofický časopis 2008, č. 1.
Recenze: Máme-li kulturu, je naší vlastí Evropa: J. Suk, NK 1998, č. 42; J. Zouhar, Filosofický časopis 1998, č. 5; Poslední eseje: M. Škabraha, Tvar 2005, č. 16; Hrabaliana rediviva: B. Kostřicová, A2 2007, č. 35; P. Kovařík, Rovnost (Brněnský deník), 2. 4. 2007; Myslitel Karel Kosík: J. Trnka, Filozofický časopis 2011, č. 5.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Autor hesla: Bohumil Svozil (1998)
Aktualizace hesla: 31. 5. 2014
(eb)
Aktualizace bibliografie: 31. 5. 2014
(eb)