Ondřej SEKORA

 Do širšího povědomí se Sekora výrazně zapsal nejprve jako autor kreslených seriálů, které v průběhu 30. a na počátku 40. let vycházely na pokračování v nedělní příloze Lidových novin. Inspirován kresleným světem Walta Disneye, Wilhelma Busche a Alberta Dubouta přinášel v nich dětským čtenářům příběhy plné napětí, humoru a situační komiky. Jejich základem je živá, dynamická, jasně konturovaná kresba, doplněná sdruženě rýmovaným čtyřverším (četné jsou gramatické rýmy, asonance, nepravidelnosti v rytmu), akcentujícím prvky lidové mluvy. Z jednotlivých hrdinů – chlapečka Cvočka, psa Voříška, oživlého sněhuláka, malého skauta, Jeminánka aj. – dosáhli největší popularity brouk Pytlík (seriál Kousky brouka Pytlíka, 1939), kuře Napipi (Příběhy kuřete Napipi, 1940), a především Ferda Mravenec (Ferda Mravenec, Ferda Mravenec a syn, Ferda Mravenec v cizích službách, 1933–39, aj.). Proti původnímu, nikdy neuskutečněnému záměru ztvárnit Ferdu v seriálu pro dospělé jako osudem pronásledovaného chudáka potýkajícího se s úklady života, se zde Ferda mění v postavu nebojácnou, kamarádskou, živou, plnou nápadů, spoléhající se na vlastní sílu, dovednost a rozum. Prozaickým přepisem a doplněním seriálových příhod vznikaly následně ucelené příběhy plné osobitého vtipu a fantazie, ale i lidskosti a základního sociálního cítění (Ferda Mravenec, Ferda Mravenec v cizích službách, Trampoty brouka Pytlíka, Kuře Napipi a jeho přátelé). S další Sekorovou tvorbou, vesměs určenou dětem předškolního a mladšího školního věku, je spojuje autorova snaha přiblížit se mentalitě dětského čtenáře a prostřednictvím nenásilné antropomorfizace a humoru je seznamovat s životem v přírodě i v lidském společenství. Pro jeho dílo je příznačné také propojení výtvarné a slovesné složky, kdy s dynamickými, často rozfázovanými ilustracemi naplněnými emocionalitou a vzruchem souzní napínavý příběh plný dramatických zvratů. Rychlý dějový spád je umocněn hromaděním onomatopoí a akčních sloves soustředěných do krátkých vět, zpětně vyvolávajících intenzivní zvukové a obrazové vjemy. V dalším vývoji Sekorovy tvorby se postupně, již během války, posiluje její poznávací a výchovná tendence a jednotlivé příběhy začínají směřovat od nenásilného seznamování s přírodou, například s jednotlivými druhy ptáků (Uprchlík na ptačím stromě) nebo přírodními jevy (Malované počasí), k poučení s neskrývaným ideologickým (Pohádka o stromech a větru, Jak se uhlí pohněvalo) nebo výchovným podtextem (Čmelák Aninka). Původně velmi nosné podněcování herních aktivit dětí je doplňováno povzbuzováním k aktivitám společensky prospěšným, což je spojeno i s přímým výchovným působením (Štědrý večer, Na dvoře si děti hrály, Hurá za Zdendou). Sekorův sklon k aktualizaci, patrný již před válkou například v časopiseckých Ferdových příbězích z období Mnichova – Ferda bude vojákem, Ferda kope zákopy, Ferda klame nepřítele aj., se dále rozvinul k satiře (Kronika města Kocourkova), k přímočaré ideologické osvětě (O traktoru, který se splašil, Mravenci se nedají) a agitce (O zlém brouku Bramborouku, Ferda Mravenec ničí škůdce přírody). K netendenčnímu líčení života zvířat a pohádce se Sekora vrátil až ve svých posledních prózách (Pošta v ZOO, Sedm pohádek).