ZÁPISNÍK 

Kromě kulturních a literárních témat list komentoval a analyzoval domácí i mezinárodní politickou situaci (Karol Belák, Pavel Berka, Luděk David, Zdeněk Hacura, Petr Hrubý, Jaroslav Jíra, Ferdinand Peroutka, Ladislav Radimský, Zdeněk Suda, Rudolf Urban, Jan Vašek, Ivan Zvěřina, Dalibor Žák, Ján Žák, Dennis Žižka), ojediněle se zabýval i otázkami národního hospodářství (Aloys Bosák, Bohuslav Štancl) či světového ekonomického vývoje (Zdeněk Kráčmar). Z domácích společenských témat se objevovaly úvahy o perspektivách česko-slovenských vztahů (diskuse Ferdinanda Peroutky, Petera Drienky a Jozefa Lettricha) i vztahů česko-německých, v roce 1958 redakce vedla nepravidelnou anketní rubriku Jak se myslí doma, zjišťující prostřednictvím nových uprchlíků i turistů nálady, postoje a stav společnosti v Československu. Příležitostně se Zápisník věnoval i generačním rozporům v domácím, exilovém i mezinárodním měřítku (1958 polemika na téma Hněv mladých s příspěvky Heleny Koldové, Ferdinanda Peroutky aj., v čísle z března/dubna 1960 literárně-sociologická studie Jiřího Kárneta, publikovaná v souvislosti s diskusemi o Škvoreckého Zbabělcích). Redakce se však nezapojovala do politických sporů v exilu a společenským exilovým tématům se věnovala jen příležitostně a vždy věcně. V roce 1958 se rozvinula diskuse o jazykové úrovni exilového tisku a vůbec vývoji češtiny v exilovém prostředí, inspirovaná článkem Ivana Zvěřiny v čísle ze září 1958, rozhovor s exilovým nakladatelem Robertem Vlachem v témže čísle se zabývá problémem exilového knižního trhu, Egon Hostovský se v rozhovoru (březen 1958) zabývá ohlasem exilové literární tvorby apod.

Jakkoli měl Zápisník být původně všestranným společensko-politickým měsíčníkem, brzy v něm převážila – zvláště za redakce Jaroslava Dreslera – témata literární a kulturní. Spíše než původní literární tvorbou zabýval se však Zápisník reflexí české i světové literatury. Nová tvorba je zastoupena jednotlivými texty exilových básníků (Gertruda Goepfertová-Gruberová, Pavel Javor, Ivan Jelínek, Josef Martínek, Jaromír Měšťan aj.) či prozaiků a esejistů (Jan Čep, Egon Hostovský, Jiří Kárnet), ale často také pracemi autorů domácích, které redakce přejímala z domácích periodik (Klement Bochořák, Miroslav Florian, Josef Kainar, Milan Kundera, Jiří Mucha, Pavel Nauman, Jan Skácel, Karel Šiktanc, Milan Uhde). Příležitostně byly zařazovány ukázky ze světové poezie, obvykle v překladech Františka Listopada a Jaroslava Strnada. Podrobně Zápisník sledoval domácí kulturní život, který se stal po roce 1956 pro český exil poněkud nepřehledným, pokoušel se jej analyzovat a srovnávat s kulturně politickým vývojem v dalších zemích východní Evropy. Redakce informovala o vývoji ve Svazu čs. spisovatelů, z původní domácí tvorby věnovala pozornost zejména Zbabělcům Josefa Škvoreckého (statě Pavla Berky v lednu 1959 a Ferdinanda Peroutky v říjnu/listopadu 1959, úryvky z románu v květnu/červnu 1959), všímala si snahy dogmatiků udržet mocenské pozice (referát Ladislava Štolla na Sjezdu socialistické kultury 1959), zaznamenala zastavení časopisu Květen a komentovala jeho okolnosti a důsledky (č. označ. červen/srpen 1959). Recenze a studie o české, příp. slovenské literatuře doma i v exilu v Zápisníku uveřejnili Pavel Berka (pro číslo z října/prosince 1958 připravil komentář k malé antologii soudobé české poezie), Jan Čep (o Hostovského Všeobecném spiknutí – září/říjen 1961), Jaroslav Dresler (mj. stať Básník a strana o V. Nezvalovi – květen/červen 1960, též o proměnách vztahu komunistického režimu k exilu), Ivan Herben (v č. z dubna 1958 se zabývá exilovou recepcí díla Viktora Dyka), Imrich Kružliak (článek o osudech členů skupiny DAV – květen/červen 1961), František Listopad (o francouzských románech českého exulanta Jana M. Kolára – květen/červen 1961), Jan Novák a Jaroslav Strnad.

Kromě české literatury list sledoval i nové trendy v literatuře světové. Dlouhodobou pozornost věnoval Borisi Pasternakovi (úryvky z Doktora Živaga, studie Petra Hrubého o románu a autorovi v č. z března a října/prosince 1958, nekrolog z pera Ferdinanda Peroutky – červenec/srpen 1960), referoval také o tvorbě Alberta Camuse (Lev Braun v č. z ledna 1958), Milovana Djilase, George Orwella, Věry Panovové; František Listopad psal o francouzském novém románu (květen/červen 1960), Petr Den (vl. jm. Ladislav Radimský) o moderní americké literatuře (květen/červen 1960), Jaroslav Dresler recenzoval paměti Maxe Broda (červenec/srpen 1960). Příležitostně se redakce věnovala i výtvarnému umění (stať Jaroslava Jíry Naši výtvarní umělci a Paříž, na pokračování v ročnících 1960-61, rozhovor s malířem Miroslavem Šaškem o knihách pro děti a jejich ilustracích – prosinec 1959), hudbě (v č. označ. červen/srpen 1959 přepis posledního rozhlasového rozhovoru s Bohuslavem Martinů, v prosinci 1959 nekrolog z pera Rafaela Kubelíka), filmu a televizi (v ročníku 1961 nepravidelná rubrika Františka Listopada Malé televizní epištoly). V rubrice Poznámky se objevovaly drobné recenze, zprávy a komentáře, nedlouhé trvání měla rubrika Profily, představující méně známé osobnosti exilové vědy a umění), důležitá byla i čtenářská rubrika.