Slovník české literatury po roce 1945
Jiří SKALIČKA
* 23. 4. 1922, Brno
† 19. 2. 1997, Olomouc
Literární historik
Jeho otec byl učitelem, později ředitelem školy v Kyjově, za první světové války byl ruským legionářem.
Skalička vystudoval reálné gymnázium v Kyjově (maturita 1941, byl zde členem studentského sdružení, jež také provozovalo amatérské divadlo). Po absolvování ročního abiturientského kurzu při obchodní akademii v Uherském Hradišti pracoval od 1942 v Kyjově, nejprve jako úředník pracovního úřadu, po osvobození krátce jako vedoucí úřadu ochrany práce, jako okresní a krajský kulturní referent SČM a jako spoluredaktor Osvobozeného Kyjovska. Od 1945 studoval na FF MU v Brně, po roce přešel na FF UP do Olomouce, kde vystudoval češtinu a filozofii. PhDr. 1949 prací Fran Levstik a Češi. Na téže fakultě se 1948 se stal asistentem, 1953 odborným asistentem a 1965 se habilitoval jako docent české literatury (prací Havlíčkův satirický odkaz). CSc. na FF UJEP v Brně 1960 (prací Studie z obrozenské satiry 30. a 40. let 19. století). 1964–1966 působil na FF UP jako proděkan, v 70. a 80. letech byl vedoucím literární sekce katedry bohemistiky. Do důchodu odešel 1987. 1990 jmenován profesorem a dále na částečný úvazek přednášel dějiny české a slovenské literatury a regionální literaturu.
1947 byl na stáži na univerzitě v Lublani, 1952 působil jako lektor češtiny na Jagellonské univerzitě v Krakově. Byl předsedou olomoucké pobočky Literárněvědné společnosti (od 1969).
Skalička vystudoval reálné gymnázium v Kyjově (maturita 1941, byl zde členem studentského sdružení, jež také provozovalo amatérské divadlo). Po absolvování ročního abiturientského kurzu při obchodní akademii v Uherském Hradišti pracoval od 1942 v Kyjově, nejprve jako úředník pracovního úřadu, po osvobození krátce jako vedoucí úřadu ochrany práce, jako okresní a krajský kulturní referent SČM a jako spoluredaktor Osvobozeného Kyjovska. Od 1945 studoval na FF MU v Brně, po roce přešel na FF UP do Olomouce, kde vystudoval češtinu a filozofii. PhDr. 1949 prací Fran Levstik a Češi. Na téže fakultě se 1948 se stal asistentem, 1953 odborným asistentem a 1965 se habilitoval jako docent české literatury (prací Havlíčkův satirický odkaz). CSc. na FF UJEP v Brně 1960 (prací Studie z obrozenské satiry 30. a 40. let 19. století). 1964–1966 působil na FF UP jako proděkan, v 70. a 80. letech byl vedoucím literární sekce katedry bohemistiky. Do důchodu odešel 1987. 1990 jmenován profesorem a dále na částečný úvazek přednášel dějiny české a slovenské literatury a regionální literaturu.
1947 byl na stáži na univerzitě v Lublani, 1952 působil jako lektor češtiny na Jagellonské univerzitě v Krakově. Byl předsedou olomoucké pobočky Literárněvědné společnosti (od 1969).
Přispíval do periodik: Osvobozené Kyjovsko (1945, satirické aforismy), Malovaný kraj (Břeclav, 1947), Stráž lidu (Olomouc, 1950–1985), Slavia,
Nový život,
Host do domu, Kulturní zpravodaj Šumperska,
Česká literatura, Nová svoboda (Ostrava), FLP–revue (Olomouc),
Červený květ
(Ostrava),
Kulturní tvorba, Svobodné slovo, Index,
Literární listy,
Kurýr Odeonu, Ruský jazyk, Kulturní měsíčník (Ostrava), Nové slovo (Bratislava),
Tvorba,
Kmen,
Literární měsíčník, Vlastivědný věstník moravský; po 1990:
Tvar,
Scriptum, Žurnál UP (Olomouc) aj. Přispěl i do zahraničních časopisů Zeitschrift für Slawistik (Berlín, 1959), Slavistična revija (Lublaň, 1983). Připravil řadu literárních pořadů pro
Čs. a Český rozhlas v Praze a Ostravě a Čs. televizi. Je autorem literárně dramatického pásma Poslední lásky Josefa Kocourka (Divadlo hudby, Olomouc, 1973), mnoha úvodů k výstavám a ke klubovým filmovým představením. Užíval šifer: J. S., jisk, jsk.
Osu
Skaličkovy činnosti tvořily dějiny české literatury 19. století, a zejména literatura humoristická a satirická. Oba tyto Skaličkovy zájmy se setkaly v jeho edicích díla Karla Havlíčka Borovského, v monografii Havlíčkův satirický odkaz, analyzující ohlas a kult spisovatelova díla a osobnosti, a především ve vysokoškolských skriptech Humor a satira v obrozenecké literatuře a Humor a satira v literatuře 2. polovině 19. století, které se opíraly o autorovy starší genetické a typologické analýzy jednotlivých žánrů (kramářské písně, alegorie, parodie) a autorů. Ze zorného úhlu humoru a satiry Skalička nahlížel i literaturu pozdější, takové autory, jako jsou
Petr Bezruč či Jaroslav Hašek, jemuž věnoval několik studií. Přehledový charakter má studie Představitelé pokrokové časopisecké satiry na přelomu 20. a 30. let (ve sborníku K demokratické literární publicistice 1918–1945). Od začátku 70. let doplnil Skalička své bádání pracemi analyzujícími koncepce humoru a satiry u významných českých literárních myslitelů (studie Šaldovské pojetí satiry, ve sborníku K tradicím moderní české kritiky; Pojetí satiry v Jungmannově literárněteoretické koncepci, in Sborník prací FF brněnské univerzity, řada D).
Skaličkův zájem o literární dění mimo kulturní centra vycházel z teoretické koncepce o nutnosti rovnováhy mezi centrem a regionem. Opíral se o heuristický výzkum vycházející často z dosud neznámých pramenů, jehož výsledkem byla nejen autorova spoluúčast na Přehledu dějin české literatury a divadla v Olomouci 1), ale i systematická péče o odkaz málo známých autorů (Josef Kocourek, Otakar Bystřina aj.), přičemž se zaměřoval na edice, analýzu děl a na jejich pozdější ohlas.
Skalička se rovněž věnoval vztahům česko-slovinským a česko-polským, k jeho dílčím zájmům patřil také vztah literatury a filmu či výtvarného umění. Charakteristickým rysem a předností Skaličkova způsobu výkladu je epigramatický styl a dosti časté členění výkladu do přehledné formy otázek a odpovědí.
Skaličkův zájem o literární dění mimo kulturní centra vycházel z teoretické koncepce o nutnosti rovnováhy mezi centrem a regionem. Opíral se o heuristický výzkum vycházející často z dosud neznámých pramenů, jehož výsledkem byla nejen autorova spoluúčast na Přehledu dějin české literatury a divadla v Olomouci 1), ale i systematická péče o odkaz málo známých autorů (Josef Kocourek, Otakar Bystřina aj.), přičemž se zaměřoval na edice, analýzu děl a na jejich pozdější ohlas.
Skalička se rovněž věnoval vztahům česko-slovinským a česko-polským, k jeho dílčím zájmům patřil také vztah literatury a filmu či výtvarného umění. Charakteristickým rysem a předností Skaličkova způsobu výkladu je epigramatický styl a dosti časté členění výkladu do přehledné formy otázek a odpovědí.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Přehled odborné studijní literatury 1, 2 (brožury, 1954, 1. sv. s J. Dvořákem a J. Opelíkem); Zdeněk Pluhař (bibliografie, 1960); Havlíčkův satirický odkaz (studie, 1965); Průvodce životem a dílem Josefa Kocourka (monografie, 1984); Humor a satira v obrozenecké literatuře (skripta, 1986); Humor a satira v literatuře 2. pol. 19. stol. (skripta, 1987).Účast v týmových pracích: Přehled dějin české literatury a divadla v Olomouci 1. Od počátku do roku 1918 (1981); Panoráma české literatury (1994).
Ostatní práce: Olomouc (turistický průvodce, 1974, s dalšími.).
Příspěvky ve sbornících: Sborník Vysoké školy pedagogické. Jazyk a literatura (1954, 1955); Franku Wollmanovi k sedmdesátinám (1958); Sborník prací jazykovědných a literárněvědných (1960, 1968); Studie o jazyce a překladatelství (1960); Václavkova Olomouc 1960 (1961); Sborník referátů a diskusních příspěvků o (české) kramářské písni (VO 1961; 1963); Od Hradské cesty (1964, 1971–72); O marxistické kritice let třicátých (VO 1962; 1964); Sborník prací literárněvědných (1964); K demokratické literární publicistice 1918–1945 (VO 1966; 1967); Kulturní a společenský vývoj Olomouce (1967); Severní Morava (1966, 1969, 1971, 1973–74, 1976–77, 1979, 1983–84); Bezručiana 1967 (1967); Literaturnoje nasledije prošlogo i sovremennyje slavjanskije literatury (Praha 1967); Literární archiv (1967); 70 let gymnázia v Kyjově (1968); K tradicím moderní české kritiky (VO 1967; 1970); Literárněvědné studie (1972); Sborník Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci (1973); O divadle na Moravě (1974); Bedřich Václavek a úkoly umělecké kritiky (VO 1972; 1975); Studia bohemica 1–3 (1975, 1982, 1984); Studia Comeniana et historica (1975, 1988); Film a škola (rozmnož., 1976–1979, 1981, 1984); O socialistickém realismu (VO 1973; 1976); Tradice české meziválečné kritiky a budování socialismu v Československu (VO 1975; 1978); Frygickou čapku mám... (1978); Slavistický sborník olomoucko-lublinský (1978, na tit. listu mylně 1977); Pocta Františku Palackému (VO 1976; 1979); O regionálních dějinách (1980); Pocta Josefu Dobrovskému. K demokratickým a internacionalistickým tradicím slavistiky (VO 1978; 1982); Sborník prací FF brněnské univerzity, řada D (1982); Stav a úkoly literární vědy v Severomoravském kraji a výchova mladé generace (VO 1980; 1982); Slavica Olomucensia 4 (1982); Česká a slovenská literatura 1932–1980 v boji proti fašismu a válce (VO 1981; 1984); Dílo Jaroslava Haška v boji za mír a pokrok mezi národy (1984); Obdobje simbolizma v slovenskem jeziku, književnosti in kulturi (Ljubljana 1984); Obdobje ekspresionizma v slovenskem jeziku, književnosti in kulturi (Ljubljana 1984); Čtyřicet let literatury v Severomoravském kraji a aktuální problémy regionalismu: 1945–1985 (1985); Stav a úkoly václavkovského bádání v kontextu soudobé literární vědy a folkloristiky (VO 1983; 1986); Kapitoly z dějin české literární historiografie (VO 1987; 1989); Tradice lidové slovesnosti v současné literatuře (1987); Film a literatura 1–3 (1986–88); Studia balcanica bohemoslovaca (1987); Věda na FF UP v letech 1985–1986, 1 (1987); Historická Olomouc a její současné problémy (1989); Film a výtvarné umění (1989); Česká historická próza 1945–1985 (1990); Film a divadlo (1990); Sborník prací Slezské univerzity (1991); K české literatuře 1945–1948 (1992); Vlastivědný sborník moravský (1992); Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním. Karel Poláček 1892–1992 (1992); Česká literatura 1948–1956 (1993); Literatura a komerce (1994); Časopis Květen a jeho doba (1994).
Uspořádal, vydal a redigoval: J. Herben: Do třetího a čtvrtého pokolení 1, 2 (1954, 1956, s J. Běličem); K. Havlíček Borovský: O literatuře (1955, s J. Běličem) + Křest svatého Vladimíra, Epigramy (1956) + Duch Národních novin (1971, s J. Běličem); Česká čítanka (1956, s dalšími; pro polské školy); S. K. Neumann: Rudé zpěvy (1957); Výbor z české a slovenské literatury (1960, s J. Běličem a J. Korzennym; pro polské školy); E. Glocar: Olomoucká romance (1960) + Magistr Gabriel, písař olomoucký (1962) + Olomoucká trilogie (2. vyd., 1. a 2. díl, 1970); J. Kocourek: Frývaldov (1961, se Z. Filipem; 2. vyd. in J. Fučík – J. Kocourek – V. Nezval: Frývaldov, 1971) + Z konce světa (výbor, 1962, se Z. Filipem; rozšíř. 1980) + Srdce v dlani (1964, s M. Jirdou a Z. Filipem) + Zapadlí vlastenci 1932 (1982); F. Palacký – K. S. Macháček: Geschichte der schönen Redekünste bei den Böhmen. Dějiny české slovesnosti (1968, s O. Králíkem); Sborník slavistických prací jazykovědných a literárněvědných (1974, na obalu 1973, s R. Zemkem, též přisp.); O. Bystřina: Úsměvná Morava (výbor, 1979); Studia Lublinensia et Olomucensia (Ljubljana 1979, též přisp.); A. Zábranský: Břehule čili Poslední hastrman na Hané (1984); A. Dohnal (= L. J. Hansmann): Staré hanácké povídky (1987); J. H. A. Gallaš: Múza moravská (2000).
LITERATURA
Bibliografie: P. Hora: Soupis prací J. S. za léta 1947–1982, in Studia bohemica 3 (1984). J. Schneider: Docentu PhDr. J. S., CSc., k pětašedesátinám (bibliografie 1947–1986, 1987).
Studie a články: J. Stýskal in sb. Od Hradské cesty (1974); J. Dvořák in sb. Studia bohemica 3 (1984).
Recenze: K. Havlíček Borovský o literatuře: M. Sedloň, LitN 1955, č. 38; M. Řepková, ČL 1955, s. 388 * Havlíčkův satirický odkaz: gs (O. Sus), LitN 1965, č. 50 * F. Palacký – K. S. Macháček, Geschichte der schönen Redekünste bei den Böhmen (edice): M. Otruba, Listy 1969, č. 2 * K. Havlíček Borovský, Duch Národních novin (edice): D. Jeřábek, ČL 1972, s. 280 * J. Kocourek, Z konce světa (edice): Š. Vlašín, Tvorba 1980, č. 42 * Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci 1: L. Soldán, Vlastivědný věstník moravský 1982, s. 406 * Průvodce životem a dílem Josefa Kocourka: Š. Vlašín, ČL 1986, s. 180 * Múza moravská (edice): J. J. K. Nebeský, Host 2001, č. 7; Z. Urválková, LitN 2002, č. 40; J. Traxler, Český lid 2002, s. 317.
K životním jubileím: -šin- (J. Šindlerová), Nová svoboda 28. 4. 1982; J. S., Žurnál UP 1992, č. 23; J. Stýskal – A. Štěrbová, ČL 1997, s. 332.
Nekrology: F. Valouch, Tvar 1997, č. 6; J. Schneider, LitN 1997, č. 9.
Interview: Z. Milt, Týdeník Rozhlas, 1993, č. 17.
Archiv: Archiv Univerzity Palackého v Olomouci: Osobní fond (nezpracováno).
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998)
Aktualizace hesla: 7. 8. 2006
(kb)
Aktualizace bibliografie: 7. 8. 2006
(kb)