Vladimír NOVOTNÝ
Oba rodiče, středoškolští učitelé Raisa N. (1919–2002) a Oldřich N. (1913–1993), se věnovali uměleckému překladu, otec i další drobné literární činnosti. Po absolvování Střední všeobecně vzdělávací školy v Praze (mat. 1963) studoval Novotný ruský jazyk a dějepis na FF UK (1963–1969, v letech 1966–1967 byl na roční stáži na Leningradské státní univerzitě). Diplomová práce Pilňakovy literární montáže byla přijata jako rigorózní (PhDr. 1970), vědeckou aspiranturu na FF UP v Olomouci (1969–1974) přerušil základní vojenskou službou v Liberci (1970–1971) a tříměsíční stáží na Pedagogickém institutu V. I. Lenina v Moskvě (1972). V roce 1974 se stal spoluzakladatelem Baltského svazu, neoficiálního seskupení pro kulturní styky s Pobaltím (legalizovaného 1990). Od roku 1974 byl ve Státním pedagogickém nakladatelství redaktorem časopisu Ruský jazyk, v letech 1976–1978 redaktorem Literárního měsíčníku v nakladatelství Čs. spisovatel. V období 1978–1989 byl zaměstnán v nakladatelství Odeon, nejdříve jako redaktor revue Světová literatura, od roku 1983 jako vedoucí redaktor slovanské a literárněteoretické redakce. V letech 1990–1999 byl pracovníkem Ústavu pro českou (a světovou) literaturu AV ČR (nejdříve v oddělení slovanských literatur, od roku 1991 v oddělení současné české literatury). V letech 1994–2000 působil na Fakultě sociálních věd UK (Institut komunikačních studií a žurnalistiky), v roce 1999 byl stipendistou Českého literárního fondu a odborným asistentem Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci. V letech 1999–2010 pracoval jako odborný asistent na Katedře českého jazyka a literatury PedF Západočeské univerzity v Plzni (Ph.D. 2002, disertační práce Problémy a postupy české prózy 90. let. Mezi tradicí a postmodernou), v letech 2007–2015 také na Katedře historických věd FF Univerzity Pardubice (habilitační práci Problémy člověka a dějin v románech Vladimíra Körnera obhájil v říjnu 2008). Externě přednášel na Literární akademii v Praze (2000–2005) a na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze (2006–2008). Od roku 2002 je předsedou plzeňské společnosti Pro libris, vydávající především regionální beletrii. – Žije ve středočeské obci Chodouň nedaleko Zdic.
Napsal množství doslovů k dílům ruské literatury (mj. Nikolaj Vasiljevič Gogol, Lev Nikolajevič Tolstoj, Anton Pavlovič Čechov, Ivan Bunin, Boris Pilňak, Vladimir Nabokov) i k dílům dalších literatur někdejšího SSSR, estonské (Jaan Kross), gruzínské (Othar Čiladze) aj., doslovy či předmluvami doprovodil také řadu knih českých prozaiků a básníků (Karel Eichler, Bohumil Hrabal, Pavel Rejchrt, Zdeněk Rotrekl, Viktorie Rybáková, Miloslav Topinka ad.). V osmdesátých letech se podílel na rukopisných sbornících k životním jubilejím Jiřího Fraňka (Jiřímu Fraňkovi k šedesátinám, 1982), Miroslava Drozdy a Jiřího Honzíka (Miroslavu Drozdovi a Jiřímu Honzíkovi k šedesátinám, 1984), Jiřího Rulfa (Básníkovi k čtyřicátinám, 1987, též ed.), Jaromíra Zelenky (Gebhartovský almanach, 1986, též ed.), Pavla Opšitoše (Autonomní sborník, 1988), Pavla Běliny a Jana Urbana (Historikům k čtyřicátinám, 1988), Miloše Vodičky (Textárium, 1988) a Antonína Nováčka (Těmahle rukama, 1992). Na přelomu osmdesátých a devadesátých let hojně spolupracoval s rozhlasem (Schůzky s literaturou, Nedělní knihovnička Zrcadla kultury), v letech 2002–2004 s literární redakcí rozhlasové stanice Vltava (ČRo 3), od roku 2001 příležitostně s Českým rádiem Plzeň. Novotný se věnoval i překladatelské činnosti, v časopise Světová literatura (1/1990) mu vyšel překlad textu Alexandra Solženicyna Nobelovská přednáška. K Novotného životnímu jubileu uspořádali jeho přátelé rukopisný sborník Kritikovi k čtyřicátinám (1986, ed. J. P. Kučera).
Drobnější práce uveřejňoval též pod šiframi vln, vene (z estonského „krycího jména“ Venepagan, které přijal v Baltském svazu), dále N., n., no (Nové knihy), No, ný, nov, ov, ovo, vn, VN, vot, tr (Zemědělské noviny, Ruský jazyk), vov (Květy 1981), ý, ýn, aa (Svobodné slovo v osmdesátých letech), vno, hh (Denní Telegraf); v samizdatovém Kritickém sborníku publikoval ojediněle pod šiframi J. B. a I. K. Výjimečně použil i pseudonymu Jiří Dubský (Literární měsíčník), K. Sládek (Zemědělské noviny), Monika Vítová (Tvar) a Evžen Pěnkava (básnické sbírky Pyrenejské rýmů vánky a Pamětí Pařížánka, občasné publicistické příspěvky a sporadicky literární recenze).
Své původní zaměření na ruskou prózu počátku století, zvláště na literární avantgardu,
Novotný záhy rozšířil – veden i zájmem o tvorbu českou – směrem k současnosti a souběžně vědomě sbližoval postoj literárního historika s postojem literárněkritickým. Jako jediný z českých rusistů se pokusil o celistvé zmapování procesů v ruské literatuře sedmdesátých let; proměny ruské literatury zaznamenával v kontextu analogických procesů, které na Kavkaze, v Pobaltí a jinde rozrušovaly svazující ideologický a estetický rámec tzv. sovětské literatury. Poznatky získané dílčími sondami (vhodný žánr pro sebe Novotný objevil zvláště v doslovu) pak shrnul v knížce Odpovědnost tvorby. Knižní doslovy k rusky píšícím spisovatelům shrnuje také kniha Eseje o ruských spisovatelích. – V sedmdesátých a osmdesátých letech komentoval Novotný soustavně současnou českou literaturu bystrými, aforistickými postřehy v nesčetných drobných recenzích a sloupcích, v nichž si vytvářel příznačnou dikci nápadnou jinotajnými narážkami a prudkým, ironickým soudem. Přestože recenzní činnost tvoří těžiště jeho práce i po listopadu 1989 a nadále s oblibou pěstuje zejména žánr autorského literárněkritického sloupku, usiluje Novotný i o celistvější pohled na aktuální literární procesy. Ve studii Nová česká literatura 1 charakterizoval současnost jako svérázné soužití „literárního muzea“ tvůrců, kteří formovali český literární kontext od sklonku padesátých let, a nových autorů vstupujících do literatury až po listopadu 1989 (v hodnocení nových autorů spočívá také těžiště jeho informativního výkladu). Současné, tzv. postmoderní literatuře se Novotný věnoval i v dalších pracích, ať už monografického charakteru (Mezi moderností a postmoderností) či v souborných vydání původních časopiseckých recenzí a knižních doslovů (Ta naše postmoderna česká). Novotného rozsah je však mnohem širší a neomezuje se zdaleka pouze na literaturu 20. a 21. století, jak nasvědčují už samotné názvy dalších knižních souborů z jeho konferenčních referátů a dalších textů (Paradoxy a paralely. Příspěvky k českému dějepisectví. Od Komenského k Rejchrtovi; Problémy a příběhy. Od Puchmajera k Páralovi; Literární kontrapunkty). Pro Novotného přístup je příznačné přehodnocování dosavadních literárněhistorických i literárněkritických soudů, znejisťuje je, polemizuje s nimi. Ve svých studiích upozorňuje na literárněhistorické mýty, opomenutí či omyly; často také věnuje pozornost autorům či dílům opomíjeným či podle jeho názoru neprávem podceňovaným (Gertrud Fusseneggerová, J. V. Jahn, Josef Kallinikov, Emil Vachek, Sonja Špálová, Bedřich Svatoš, Pavel Rejchrt, Nikolaj Terlecký ad.), a i tím problematizuje ustálený kánon a jeho hranice. Hlavním záměrem monografické studie Tragické existenciály Vladimíra Körnera je sledování existenciálních fenoménů přítomných v Körnerově tvorbě, vztahujících se k problematice člověka a dějin; nezanedbatelný prostor je věnován kritickému náhledu na dosavadní reflexi spisovatelova díla.
Pro Novotného psaní je příznačný originální a různorodý jazyk, využívající jak knižní slova či spojení (až se sklonem ke zdobnému výrazu), tak publicismy či autorské neologismy, nepostrádající humorný či ironický podtext. Tendenci k jazykové hravosti a invenci Novotný nejdůsledněji uplatňuje ve své činnosti publicistické (mj. vlastním nákladem vydaný knižní soubor Literární publicistika), v níž se v posledních letech zabýval zejména literárně-kulturní problematikou západočeského regionu a jeho metropole, a to formou sloupků a komentářů (Zápisník dr. No), literárněkritických reflexí (Malá plzeňská dvanáctka), knižních doslovů (Krásnodoušky) či prostřednictvím kritiky dosavadního stavu bádání v této oblasti (Plzeňská literární vlasti/ne/věda). Vlastním nákladem vydal dvě sbírky básní (Pyrenejské rýmů vánky, Pamětí Pařížánka), osobitý beletristický výraz našel ovšem zejména v deníkových záznamech (dosavadní triptych Řádečky), v nichž reflektuje své zážitky, genia loci místa, kde žije, i měst, která navštívil, stejně jako nejrůznější jevy literární, kulturní a společenské.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Odpovědnost tvorby (studie, 1979, náklad zničen, reeditováno zkráceně jako 1. vyd. 1983); Český jazyk a literatura (příručka, 1992, s A. Stejskalovou); Nová česká literatura 1. 1990–1995. Próza – poezie (příručka, rozmnož., 1995); Literární kritiky. Bohemica (výbor, vl. n. 1997); Literární sloupky 1997 (výbor, vl. n. 1998); Literární čtvrtky – Literární sloupky /1990–1991/ (výbor, vl. n. 2000); Problémy a příběhy. Od Puchmajera k Páralovi (výbor z konferenčních studií, 2001); Česká literatura ve zkratce 4. Období od poloviny 40. let 20. století do současnosti (příručka, 2001); Literární publicistika 1998–1999 (výbor, vl. n. 2001); Literární publicistika 2000 (výbor, vl. n. 2001); Mezi moderností a postmoderností. Úvahy o typologii české prózy z konce tisíciletí (monografie, 2002); Literární publicistika 2001 (výbor, vl. n. 2002); Literární publicistika 2002 (výbor, vl. n. 2003); Kritické reflexe 2001 (výbor, vl. n. 2004); Kritické reflexe 2002 (výbor, vl. n. 2004); Kritické reflexe 2003–2004 (výbor, vl. n. 2005); Literární reflexe (pro Reflex) (soubor sloupků, 2006; vl. n. doplněné vydání s tit. Literární reflexe 2009); Paradoxy a paralely. Příspěvky k českému dějepisectví. Od Komenského k Rejchrtovi (výbor z konferenčních studií, 2006); Eseje o ruských spisovatelích (soubor knižních doslovů z 80. let, 2006); Pyrenejské rýmů vánky (BB, vl. n. 2006, pseud. Evžen Pěnkava); Pamětí Pařížánka (BB, vl. n. 2006, pseud. Evžen Pěnkava); Slovo ve světě – svět ve slovu (výbor z recenzí z 80. let, vl. n. 2007); Ta naše postmoderna česká... (výbor z recenzí a doslovů, 2008); Plzeňská literární vlasti(ne)věda (soubor medailonů, 2012); Zápisník dr. No I (soubor sloupků, 2012); Zápisník dr. No II (soubor sloupků, 2013); Literární kontrapunkty (výbor z konferenčních studií, 2013); Pondělníky Portálu (soubor sloupků, 2013); Tragické existenciály Vladimíra Körnera (monografie, 2013); Řádečky: z roku na vsi (literární deník, 2014); Zápisník dr. No III (soubor sloupků, 2014); Malá plzeňská dvanáctka (výběr literárněkritických reflexí, 2015); Řádečky: o roce na vsi (literární deník, 2015); Krásnodoušky: západočeští autoři a jejich knihy (soubor minidoslovů, 2016); Řádečky: rok jsem ve své vsi (literární deník, 2016); Zápisník dr. No IV (soubor sloupků, 2016).Překlady: V. Lichonosov: Tesklivé štěstí (1977); F. Kuzněcov: Etika a próza (1983); V. Orlov: Nikolský případ (1984); První lásky (antologie ruských milostných povídek, 1984, s dalšími); V. Těndrjakov: Šedesát svící (1985, se S. Síbrtovou).
Účast v týmových pracích: Slovník ruských spisovatelů od počátků ruské literatury do roku 1917 (2. vyd., 1977); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988); Encyklopedický slovník (1993); Ilustrovaná encyklopedie 1–3 (1995); Literatura 19. a začátku 20. století (učebnice pro 2. ročník středních škol, 1994); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1 a 2 (1995, 1998); Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích 1–3 (1996–97); Czech Republic (1997); Generace 45. Pamětníci Mladé fronty 1945–1950 (1997); Tematická encyklopedie Larousse. Umění a literatura. Sv. 4 (1999); Die tschechische Literatur des 20. Jahrhunderts (2000; s V. Sůvou); Slovník českých spisovatelů (2000); Czech Writers / Tschechische Schriftsteller (2001); Česká literatura v novém tisíciletí. Deutsch-tschechischer Almanach 2002 – Česko-německý Almanach2002 (2002); Český jazyk a literatura. Přijímací zkoušky na vysoké školy (2002; s M. Čechovou, L. Zimovou, D. Moldanovou a M. Buriánkovou); Czech Literature at the Turn of the Millenium – Neue tschechische Literatur an der Jahrtausendwende (2003); Literatura pro IV. ročník gymnázií a Literatura pro 4. ročník SOŠ (2005; s J. Soukalem a dalšími).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Slavistický sborník olomoucko-lublinský (1974); Literatura, umění a revoluce (1976); O socialistickém realismu (VO 1973; 1976); Hrabaliana 1989 (1990); Listopad ‘90, ‘91, ‘92, ‘93, ‘94, ‘95, ‘96, ‘97 (ročenka absolventů FF UK, rozmnož., 1990–1997, ročník ‘92 a ‘96 též ed.); Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním. Karel Poláček 1892–1992 (1992); Zápisník o Šaldovi. K 80. výročí knihy Duše a dílo (1992); Česká literatura 1948–1956 (1993); Časopis Květen a jeho doba (1994); Osudový vlak (1995); Cesty a cestování v jazyce a literatuře (1995); Normy normalizace (1996); Současnost literatury pro děti a mládež (1996); Návrat Egona Hostovského (1996); Václav Černý. Život a dílo (1996); Bloudění časem a prostorem – Jaroslav Durych známý i neznámý (1997); Střední Evropa a Podkarpatská Rus (1997); Žena – jazyk – literatura (1996); Sborník ‘97 a ‘98 (1997 a 1998, sb. Katedry české literatury PF Technické univerzity v Liberci); Sprache und Erzählhaltung bei Andrej Platonov (Bern 1998); Bítov ’97 (1998); Neznámí (autoři) – Neznámé (texty) (1999); Zikmund Winter mezi historií a uměním (1999); Listopad 1999 (1999); Jinakost, cizost v jazyce a v literatuře (1999); Sborník 99 (1999); Jak reflektujeme českou literaturu vzniknou v zahraničí (2000); Listopad 2000 (2000); Václav Alois Jung. Život a dílo (2000); "Umělý člověk" dvacátého století (2000); Deset let poté... Česká a slovenská literatura po roce 1989 (2000); Konec a začátek v jazyce a v literatuře (2001); Jeden jazyk naše heslo buď I. Antonín Jaroslav Puchmajer (2001); Pátečníci a Karel Poláček (2001); Bedřich Svatoš – osud českého spisovatele ve 20. století (2001); Minulostí západočeského kraje XXXVI (2001); Česká próza 90. let 20. století (2002); Komunikace a izolace v české kultuře 19. století (2002); Balbínovská miscelleanea (2002); Česká a polská emigrační literatura – Emigracyjna literatura czeska i polska (2002); Jarmila Glazarová 1901–2001 (2002); Transformace české a slovenské společnosti na prahu nového milénia a její úloha v současném globálním světě. Sborník vybraných příspěvků 21. světového kongresu SVU v Plzni (24. – 30. 6. 2002) (2003); Postmodernismus v umění a v literatuře (2003); Okraj a střed v jazyce a literatuře (2003); Reflexe baroka v české literatuře XX. století; Jeden jazyk naše heslo buď II. Vojtěch Nejedlý (2003); Tradycja i nowatorstvo w kulturach i literaturach slowianskich (2004); Zentrum und Peripherie in den slavischen und baltischen Sprachen und Literaturen. Festschrift zum 70. Geburstag von Jan Peter Locher (2004); Konstanty a proměny v českém jazyce a literatuře XX. století – Stalosc i zmiennosc w jezyku i literaturze czeskiej XX wieku (2004); Karel Poláček a podoby humoru v české literatuře 19. a 20. století (2004); Současnost literatury pro děti a mládež (2004); Česká a polská samizdatová literatura – Czeska i polska literatura drugiego obiegu (2004); Víra a výraz (2005); Studia Moravica III (2005); Annales neophilologiarum. 2/ 2004 (2005); Jeden jazyk naše heslo buď III. Divadlo národního obrození a jeho souvislosti (2005); Čas v jazyce a v literatuře (2005); Studia moravica IV (2006); Hledání expresionistických poetik (2006); Čas moderny (2006); Osobnost Mojmíra Trávníčka v české literatuře (2007); O fejetonu s fejetonem (2007); Karel Poláček a obraz první světové války v české literatuře (2007); Bohumil Polan (2007); Studia Moravica V (2007); Studia Moravica VI (2008); Kontakty a konflikty kultur (Bohemica Olomucensia, sv. 2 – Symposiana, 2009); Podzwonne dla granic (2009); Dům v české a polské literatuře = Dom w literaturze czeskej i polskiej (2009); Literatura určená k likvidaci IV (2009); Moje oči musely vidět…: Téma a motivy násilí v české a slovenské literatuře (2009); Moře v české a polské literatuře = Morze w literaturze czeskiej i polskiej (2009); V ráji realistickém: Sborník příspěvků ze sympozia věnovaného Karlu Klostermannovi a realismu v české literatuře (2009); Mácha redivivus 1810-2010 (2010); Marginálie: Sborník k stému výročí spolku českých bibliofilů (2010); Umělecký experiment (Bohemica Olomucensia, sv. 1 – Symposiana 2010); Od banity do nomády (2010); O reportáži, o reportérech (2010); Máchův kraj v jazyce a literatuře (2011); Plzeň – město krásné knihy: literární i výtvarné harmonie formy a textu (2011); Jazyk, literatura a region (2012); Karel Poláček a žánry beletristické publicistiky (2012); Konflikt pokoleń a różnice cywilizacyjne w języku i w literaturze czeskiej (2012); Kontexty propagandy (2012); Viator Pilsnensis neboli Plzeňský poutník: literárnímu vědci Viktoru Viktorovi k sedmdesátinám (2012); Otevřený rány. Vybrané studie o díle Jáchyma Topola (2013); Bohumil Hrabal – Jiří Kolář: průsečíky, paralely i mimoběžky života a díla (Literární archiv, sv. 46, 2014); Pop & Brak: populární literatura v kontextu proměn literární kultury (2014); Prameny polonistiky. Tradice a vývoj polonistických studií (2014); Doświadzanie codziennosti w języku i w literaturze czeskiej – Bohemica Posnaniensia, fasc. 12 (2015); Sedm statečných a spol. Próza psaná ženami v kontextu současné české literární kultury (2015); Cenová bilance 2014 (2015); Genius loci českého Jihozápadu (2015); Co je bulvár, co je bulvarizace (2016).
Uspořádal, vydal a redigoval: V. Korolenko: Nezkrotná řeka (1976, bez uvedení jm.); J. Hostáň: Uvězněná touha (1978); V. Závada: Vtisknout své znamení (1979); V. M. Garšin: Čtyři dny (1983); I. Druce (= Druţe): Poslední měsíc podzimu (1983); M. Gorkij: Hořké povídky (1986); A. P. Čechov: Případy z praxe (1987, bez uvedení jm.) + Povídky (1988) + Dramata (1988); J. Zábrana: Potkat básníka (1989, s A. Přidalem); I. A. Bunin: Novely (1989) + Povídky (1990); B. Pilňak: Nahý rok (1990); Čítanka české a světové literatury pro 2. ročník středních škol (1993, s dalšími); A. C. Nor: Život nebyl sen 1, 2 (1994); Hospody a pivo v české společnosti (1997, též přisp.); Sborník Literární ceny Vladimíra Vokolka 1998 (1998, s dalšími); Listopad 2000 (2000, též přísp.); Postmodernimus v umění a literatuře (2003, též přísp.); M. Koryčan: Pršení hlásek v dešti slov; L. Vinš: Zbloudilý Mínótauros (2004, bez uvedení jm.); J. Hořec: Vzdory. 1938–1944 (2004); Literární Šumava 2004 (2004); Literární Šumava 2005 (2005); Listopad 2005 (2006, spolu s P. Mazancem, též přísp.); Rozprava o současné poezii (2006, též přísp.); Literární Šumava 2006 (2006); P. Rejchrt: Anastasis (2006); Literární Šumava 2007 (2007); I. Švanda: Na svahu (2007); Bohumil Polan (2007, též přísp.); P. Rejchrt: Mistr Ryzího snu: vyznání žákovo (2008); Pocta Milanu Kunderovi = Hommage à Milan Kundera (2009, s A. Hamanem a R. Kopáčem; též přisp.); Sever, západ, východ, sv. 3: Západní Čechy (2010, s V. Gardavským; též přisp.); Svět podle Garda: hold Vladimíru Gardavskému k jeho dožitým 70. narozeninám (2014; též přisp.); J. Vejvoda: Papírová hora (2016; též přísp.).
LITERATURA
Bibliografie: Plzeňské sedmiletí 1999–2006 (2006; uspořádal autor)Články: M. Zahrádka: předmluva, in Odpovědnost tvorby (1983); P. Rejchrt: Předřádečky, in Řádečky. Z roku na vsi (2014); A. Haman: Průvodce literárním životem a světem, in Řádečky. O roce na vsi (2015); M. Šedivý: Do třetice všeho dobrého, in Řádečky. Rok jsem ve své vsi (2016); I. Harák: V zakřivených prostorách slovesného umění, in Krásnodoušky (2016).
Recenze: Odpovědnost tvorby: nš (= J. Lukeš), SvSl 7. 7. 1983; I. Pospíšil, Rovnost 9. 9. 1983; J. Chuchma, Mladý svět 1983, č. 36; I. Pospíšil, Tvorba 1983, č. 47, příloha Kmen * Abeceda zapovězených: S. Mazáčová, LitN 1991, č. 45 + odpověď V. N., LitN 1991, č. 48; J. Lukeš: Chybami se člověk učí?, LidN 9. 7. 1992, příloha Národní 9, č. 28 * Tvar 1994, č. 14 (autorské číslo V. N.): T. Reichel, Host 1994, č. 4; J. Peňás, MFD 14. 9. 1994; M. Špirit, KPRR 1995, č. 1 + P. Janoušek (polemika), Tvar 1995, č. 3 * Nová česká literatura 1: B. Pražan, Práce 24. 1. 1996; P. Janáček, Tvar 1996, č. 2 a 3; P. Hanuška, Tvar 1996, č. 12 * Literární kritiky. Bohemica: M. Zelinský, Tvar 1998, č. 12; P. Studnička, Proglas 1998, č. 4 * Problémy a příběhy: B. Pražan, Týdeník Rozhlas 2003, č. 18; P. Studnička, Host 2002, č. 7, příl. Recenzní příloha * Mezi moderností a postmoderností: P. Studnička, Host 2003, č. 9, příl. Recenzní příloha * Eseje o ruských spisovatelích: R. Bzonková, A2 2007, č. 18 * Paradoxy a paralely: M. Fránek, LitN 2006, č. 43; V. Trpka, A2 2006, č. 43 * Ta naše postmoderna česká: P. Šimák, A2 2008, č. 36 * Literární reflexe 2002–2007: V. Gardavský, Plž 2009, č. 6 * Plzeňská literární vlasti(ne)věda: I. Harák, Plž 2012, č. 12 * Tragické existenciály Vladimíra Körnera: M. Charvát, Tvar 2013, č. 14; B. Hoffmann, ČJL 2013/2014, č. 3 * Literární kontrapunkty: A. Pająk, Bohemistyka 2015, č. 1; M. Šíp, Plž 2015, č. 1 * Řádečky: z roku na vsi: V. Gardavský, Plzeňský deník 25. 8. 2014, příl. Kultura; J. Císař, Biblio 2014, č. 10; K. Komárek, Plž 2014, č. 12; I. Harák, Plž 2015, č. 2 * Řádečky: o roce na vsi: I. Harák, Plž 2015, č. 11; I. Fencl, Plž 2016, č. 2 * Malá plzeňská dvanáctka: V. Němec, Plž 2016, č. 4.
Rozhovory: I. Pospíšil: (o překladech), Rovnost 20. 7. 1985; P. Nový, Květy 1989, č. 21; P. Poslední, Życie Warszawy, příloha Ex libris 2. 6. 1993; B. Správcová, Tvar 2000, č. 11; R. Kopáč, NK 2001, č. 14; R. Kopáč, Právo 4. 12. 2006; R. Kopáč in V. Novotný: Ta naše postmoderna česká (2008); L. Vavrečka, Portál české literatury 19. 4. 2014; I. Fencl, Plzeňský deník 7. 8. 2014.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRDatabáze českého uměleckého překladu
Databáze Obce překladatelů