Vladimír MIKEŠ
Obecnou školu navštěvoval v rodišti (v něm žil až do roku 1954). Studoval reálné gymnázium ve Vysokém Mýtě (1938–46), bohemistiku, romanistiku a srovnávací literatury na FF UK (u Václava Černého). Studium ukončil roku 1951 diplomovou prací Český romantismus před rokem 1848 a po něm. Před nástupem vojenské prezenční služby (1952–54 v Jindřichově Hradci a Praze) pracoval jako dělník v ČKD Praha, po návratu si zvolil svobodné povolání. Od roku 1992 začal vyučovat (zprvu externě) na pražské DAMU. V roce 1997 byl habilitován docentem pro obor teorie a kritika (habilitační práce Divadlo španělského zlatého věku). V letech 1997–2000 byl děkanem DAMU, v roce 1999 byl jmenován profesorem pro obor teorie a kritika, 2000–2003 vedl tamtéž Katedru divadelní antropologie. V současnosti přednáší na DAMU a věnuje se překladatelské práci. – V roce 1968 přednášel o české literatuře v Itálii (Centro culturale Olivetti v Ivrei, italská univerzita v Urbinu, univerzita La Sapienza, Řím). Po listopadu 1989 zván k přednáškám na univerzity v Bergmu a v Miláně, do kulturních center v Pescaře a v Neapoli. V roce 1993 přednášel též v Mexiku. – Za svou tvorbu získal italské literární ceny Premio Montale (Řím 1985); Premio Circe Sabaudia (Sabaudia 1986) a Premio A. M. Ripellino (Řím 1990).
Ukázky překladů poezie, původní básně a později především eseje, glosy, literární kritiky a také povídky Mikeš publikoval mj. v Lidové demokracii, Hostu do domu, Světové literatuře, Svědectví, Dialogu, Knižní kultuře, Vědě a životě a Literárních novinách; po 1989 v Lidových novinách, Transu, Souvislostech (zde 1991 a 1992 ukázky z jeho nepublikovaných děl Plovárna Léthé a Hölderlin v nádheře světa), Akordu, Tvaru, Kritickém sborníku, Divadelní revui, Světě a divadle, Nových knihách, Loutkáři (zde v č. 5-6/1999 překlad Příběhu vojáka /prem. 2005/ Charlese-Ferdinanda Ramuze, který svého času posloužil jako podklad Stravinského baletní pantomimy), Programech Národního divadla aj. – Soustavně spolupracoval s Československým a Českým rozhlasem: připravoval pořady Schůzky s literaturou a napsal rozhlasové hry Moře a slunce (1958); Geniální padělatel (1992); Černá vdova (1993); Netrap se, buď šťasten! (1994) a Beatrice (1997). Pro Československý rozhlas přeložil hry V. Gila Fraška o Inês Pereirové (rozhl. prem. 1966); F. Garcíi Lorky Krvavá svatba (rozhl. prem. 1990); F. Felliniho Mimořádný program č. 7 (rozhl. prem. 2002) a V. Huga Ruy Blas (rozhl. prem. 2005). – Po roce 1969 Mikeš propůjčoval své jméno pro knižní vydání překladů Václavu Černému (překlad Studie o dějinách a umění Hippolyta Taina), Vítězslavu Gardavskému, Anně Kareninové-Furekové, Petru Koptovi, Ludvíku Kunderovi a Janu Vladislavovi. – Používal šifry VM a výjimečně pseudonymů Václav Zedník (Kritický sborník), Vladimír Peška (stať Jeden z deníků střední Evropy ve Svědectví č. 86/1989) a Juan Nicola (jako fiktivní autor divadelní hry Bílá koule).
Základem Mikešovy překladatelské činnosti jsou převody z francouzské, španělské a italské literatury (Molière, Victor Hugo, Pedro Calderón de la Barca, Federico García Lorca, Octavio Paz, Dante Alighieri, Carlo Goldoni ad.), žánrově zahrnuje zejména velká dramatická a básnická díla, ale také prózu a esejistické a literárněvědné texty.
Mikešova původní odborná tvorba, soustředěná mj. k esejistické interpretaci evropského dramatu 16. a 17. století (Pedro Calderón de la Barca a Jean Racine) a moderní italské poezie (Salvatore Quasimodo), je završena v knize Proč psát, kde se Mikeš představuje jednak jako sečtělý a originální historik evropské literatury, jednak jako kritik a myslitel, jemuž je vlastní bezmála barokní dikce.
Valná většina beletristických Mikešových prací i jeho vzpomínkových sbírek zůstává v rukopise. Debutoval reflexivní novelou Zmizení, v níž se pokusil v souladu s literárními tendencemi 60. let o analytický záznam i o projekci lidské paměti, která se zde stává předmětem i subjektem hrdinových autobiografických úvah. (1969 byla rozmetána sazba románu Škodlivý prostor, psychologického příběhu mladého manželství, který v kresbě dobových poměrů ústí do existenciální a absurdní roviny.) Zednická novela rozvíjí příběh intelektuála, který po 1968 uniká z Prahy. S cílem zachytit veškeré nuance protagonistovy minulosti a přítomnosti se narace uchyluje k experimentální formě „vypravovaného života“. Významnou součástí Mikešovy vlastní tvorby jsou rovněž psychologické divadelní hry se současnou tematikou (Kdo krade, má za tři; Bílá koule a Milostné dopisy).
Součástí Mikešova díla jsou též italsky psané eseje a překlady české poezie 20. století do italštiny(mj. Jiří Orten, Vítězslav Nezval, Vladimír Holan).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Kdo krade, má za tři (D, prem. 1968; s tit. Kdo bere, má za tři, rozmn. 1972, prem. 1971); Zmizení (P 1969); Zednická novela (P 1974); Divadlo španělského zlatého věku (monografie, 1995); Divadlo francouzského baroka (monografie, 2001); Proč psát (EE, portréty spisovatelů 2003); Maria Tauberová (monografie operní pěvkyně 2005); scénicky: Bílá koule (prem. 1973, pod pseud. Juan Nicola); Milostné dopisy (prem. 1974).
Překlady: S. Bytovoj: Signály s Orlí skály (1955); V. Hugo: Napoleon Malý (1958); V. Hugo: Dělníci moře (1958, překl. B. Rovenský, verše V. M..); F. De Sanctis: Dějiny italské literatury (1958, verše, s dalšími); V. Hugo: Dělníci moře (1958, s B. Rovenským); G. Basile: Pentameron aneb Pohádka pohádek aneb Kratochvíle maličkých (1961, překlad J. Brechensbauer, verše V. M.); J. Espronceda: Výbor (1961); I. Calvino: Baron na stromě (1962; 2. vydání in I. C.: Naši předkové, 1970); F. Quevedo: Kruté sny (1963); P. P. Pasolini: Gramsciho popel (1963); Vzdálený slavíkův zpěv. Výbor z poezie trobadorů (1963, s dalšími); M. De Micheli: Umělecké avantgardy dvacátého století (1964); V. Hugo: Dramata. Spisy V. Huga. Svazek 10 (1964, s dalšími); C. Pavese: Přítelkyně - Ďábel na kopcích (1965, s Alenou Hartmanovou); M. de Cervantes Saavedra: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (1966, překl. V. Černý, verše V. M.); C. Drummond de Andrade: Fyzika strachu (1967, též ed.); Kéž hoří popel můj (1967, s dalšími); Přerušený ráj. Antologie moderní italské poezie (1967, též ed.); Modří husaři. Z díla děkabristů (1967, s dalšími); M. De Micheli: Picassovo literární dílo (1967); G. Giudici: Ta Bovary jsem já (1969); Překlad literárního díla (1970, s dalšími); C. Vallejo: Černí poslové (1973, též ed.); Francouzský symbolismus (1974, též ed.); T. Corbiere: Žluté lásky (1975, obsahuje též překl. K. Čapka, V. Dyka a J. Hořejšího, též ed.); Lope de Vega: Proč unikáš mi (1975, též ed.); A. Pigafetta: Zpráva o první cestě kolem světa (1975); M. Hernández: Vítr v olivách (1975, též ed.); Tanec živlů. Poezie starých Aztéků (1976, též ed.); J. Supervielle: Neznámí přátelé (1977, též ed.); F. Hölderlin: Světlo lásky (1977, též ed.); J. Cocteau: Orfeova závěť (1977, s J. Konůpkem); U. Saba: Terst a jedna žena (1977, též ed.); P. Weiss: Hölderlin. Život básníkův (D 1979, prem. 1972, s V. Gardavským); G. Giudici: Autobiologie (1978); Dante Alighieri: Peklo (1978); Pět romantických siluet. Poezie francouzského romantismu (1981, s P. Koptou, který neuveden, též ed.); P. Calderón de la Barca: Život je sen (D 1981, prem. 1969); P. M. Adéma: Guillaume Apollinaire (1981); M. de Cervantes Saavedra: Cesta na Parnas (1981, též ed.); J. W. Goethe: Kniha Zulejčina (1981, s tit. Píseň Zulejčina 1983); Písně portugalských trobadorů (1983, též ed.); H. Wergeland: Obraz s květinami Jana von Huysuma (1983, překl. M. Blekastadová, verše V. M.); J. Prévert: Jsem jaký jsem (1983, s dalšími); D. Alighieri: Božská komedie. Komentovaný výběr (1984, též ed.); Šťastná setkání. Moderní italská poezie (1984, též ed.); T. de Molina: Sevillský svůdce a kamenný host (D 1984, i prem.); E. Montale: Pelyněk s medem (1984, též ed.); V. Hugo: Beru si slovo (1985, s dalšími); M. Cvetajevová: Korespondence (s B. Pasternakem a R. M. Rilkem, 1987, též ed.); M. Luzi: Terč života (1988, též ed.); J. Racine: Britannicus (D, rozmn. 1990, prem. 1993); O. Paz: Pták vteřiny (1991, též ed.) + Luk a lyra (1992, též ed.); E. Ionesco: Židle (D 1995, prem. 1992); G. Bonaviri: Nezměrný čas (1996, s Kateřinou Vinšovou); R. Rebstöck: Forêt de Bohême: Šumava (průvodce 1996; překlad do francouzštiny); P. Levi: V nejisté hodině (1997); B. Sablone: Přibité kolo (1998); P. Calderón de la Barca: Dcera vichřice (D 1998, prem. 1997); F. Hölderlin: Duch času (2000); U. Eco: O zrcadlech a jiné eseje (2002, překlad V. M. a Veronika Valentová); Timothy Radcliffe: Nazývám vás přáteli (2002); Molière: Lakomec (D, rozmn. 2004, prem. 1999); A. M. Ripellino: Tři studie z české literatury (1999, s dalšími); P. Calderón de la Barca: Znamení kříže (D, rozmn. 2005, i prem.). Molière: Tartuffe (D 2006; prem. 1988); P. Corneille: Cid (D 2006, prem. 1993); P. Calderón de la Barca: Vytrvalý princ (D 2006); E. Ionesco: Král umírá (D 2006); Molière: Amfitryon (D 2007, prem. 2006); Molière: Misantrop (D 2007; prem. 1998); P. Calderón de la Barca: Život je sen. Lékař své cti (DD, 2. vydání Život je sen, 1. vydání Lékař své cti 2008); L. Pirandello: Šest postav hledá autora (D 2008; prem. 1988); L. Pirandello: Každý má svou pravdu (D 2008); L. Pirandello: Čapka s rolničkami (D 2008, prem. 1999); F. García Lorca: Krvavá svatba (D 2008, rozhl. prem. 1990; prem. 2002); scénicky: J. Benavente: Vzbuzené zájmy (1977, s L. Kunderou); C. Goldoni: Náměstíčko (D, prem. 1978, s J. Vladislavem, který neuveden); C. Goldoni: Letní byt (1996); J. Ruiz de Alarcón: Podezřelá pravda (D, prem. 1997); M. Alcoforado: Dopisy portugalské jeptišky (D, prem. 1999); P. Corneille: Polyeuktos (D, prem. 2000); M. Puig: Vabank /Tajemství kytice růží/ (prem. 2002).
Operní libreto: F. Kovaříček: Ukradený měsíc (1990, podle L. Aškenazyho).
Příspěvek ve sborníku: Úderem tepny (1986); 125. výročí založení gymnázia ve Vysokém Mýtě (2004); Valdštejnovo město Jičín (2006).
Účast v kolektivním díle: Slovník italských spisovatelů (2004).
Uspořádal a vydal: Ommagio a Praga (výbor veršů o Praze, ed. a překl., s G. Giudicim, 1960); J. Orten: La cosa chiamata poesia (Torino 1969, s G. Giudicim, též překl.); Ch. Baudelaire: Čas je hráč (1986); Il grupo 63 a Praga – Skupina 63 v Praze (texty ze stejnojmenného sympozia, 1995).
LITERATURA
Recenze: Zmizení: J. Č. (= J. Čivrná), NK 1969, č. 51–52; A. Jelínek, MF 6. 2. 1970; jad (= J. Dvořák), Texty 1970, č. 5; Š. Vlašín, Tvorba 1970, č. 10 * Bílá koule: lw (= L. Weber), LD 23. 1. 1974 * Zednická novela: V. Dostál, ZN 20. 12. 1974; V. Vodák (= M. Vacík), LD 22. 12. 1974; J. Kříž, LM 1975, č. 4 *Milostné dopisy: J. Holý, Průboj, 18. a 19. 3. 1975 * Netrap se, buď šťasten!: H. Pekárek, Týdeník Rozhlas 1994, č. 15.
Rozhovory: J. Rulf, ZN 11. 6. 1988.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Osobní stránky na webu AMU