PRIMUS 

První nakladatelské zkušenosti sbíral Pavel Primus v letech 1987–1989 coby předseda svazarmovské organizace, jež byla tzv. zřizovatelem J-klubu, někdejšího Klubu spřízněných duší při divadle Semafor. Primus obnovil klubovou vydavatelskou činnost, a to jak v oblasti knižních publikací, tak v oblasti gramofonových desek. Kontakty získané na půdě klubu i koncepci, která byla dána orientací klubových kulturních zájmů na malá divadla, folk a nekonformní kulturní publicistiku, rozvinul po roce 1989 již jako soukromý nakladatel, a ačkoli se jeho produkce postupně rozvíjela i do dalších směrů, původní východiska neopouštěl. Ke kmenovým autorům nakladatelství proto od počátku patřili zejména Jan Burian, Zdeněk Mahler, Jiří Suchý či Zdeněk Svěrák.
Ačkoli konkrétní tituly Primus do edičních plánů zařazoval víceméně intuitivně, základní okruhy jeho vydavatelských zájmů jsou zřetelné. V začátcích svého podnikání vydal několik reedic exilové literatury (Alan Levy, Josef Škvorecký, František Vaněček) a zájem o prozaickou tvorbu autorů se zkušeností života v exilu si podržel i nadále: ke kmenovým autorům přibyli zejména Jan Beneš (mj. Indolence, vzpomínky na vlastní účast v soudním procesu s Tigridovým čtvrtletníkem Svědectví z roku 1967), Josef Daniel Beneš či Ota Rambousek, vyšly zde i knížky Viktora Fischla, Blanky Kubešové, Petra Lotara, Čeňka Pražáka, Jaroslava Strnada, Oty Ulče aj. Z dalších prozaiků u Primuse publikovali mj. František Kautman, Marie Kubátová, Zdeněk Mahler, Jiří Odvárka, Lenka Procházková, Jaroslav Putík, Jan Schmid, Milan Špůrek, soubor pohádek a dopisů První knížka Ester zde vydala režisérka a výtvarnice Ester Krumbachová, v nových vydáních vyšly starší prózy mj. Jana Procházky a Jindřišky Smetanové. Původní filmové povídky pro knižní vydání zpracovali Zdeněk Svěrák a Tomáš Vorel, s filmovou adaptací Jiřího Menzela souviselo i vydání překladu románu V. N. Vojnoviče Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina.
Některé beletristické a memoárové tituly prozrazují Primusův zájem o téma holocaustu a o osudy těch, kteří přežili věznění v nacistických i komunistických koncentračních táborech (Jarmila Janovská, František Miška, Jan Picek; jednou z nejúspěšnějších publikací, jejíž vydání nakladatelství doprovázelo rozsáhlou osvětovou aktivitou, jsou vzpomínky Zdenky Fantlové Klid je síla, řek tatínek).
V oblasti cestopisné a žánrově příbuzné literatury se autorsky nejvýrazněji prosadil Jan Burian, třemi knihami v edici Jaromíra Slomka se čtenářům připomněli Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund a přispěli též Václav Bartuška a Petr Suchan. Ojediněle se Primus věnoval i dětské literatuře (Poselství v lahvi od whisky od Zdeněk Mahlera a v Londýně žijícího výtvarníka Jana Brychty, Malé pohádky Jitky Molavcové od Jana Petráně).
Koncepčně vyhraněným počinem nakladatelství bylo vytvoření tzv. „velké řady“, spojující tvorbu básnickou či esejistickou s tvorbou výtvarnou, v níž část nákladu vycházela s originálními grafikami (v letech 1995–1997 celkem 4 sv.; Jaroslav Krček/Eva Jandejsková, Zdeněk Mahler/Vladimír Komárek, Jiří Suchý, Jiří Žáček/Adolf Born; edice bývala při různých příležitostech označována též názvem Spisovatel a výtvarník v jedné knize). Poezii, v nakladatelství početně méně zastoupenou, Primus soustředil též do navazující „básnické řady“ (2000–2003, 9 sv.), která rovněž nebyla pojmenována, byla však vybavena charakteristickou grafickou úpravou a některé svazky též původními ilustracemi. Vyšla zde mj. původně anonymní bibliofilská sbírka Emila Háchy Omyly a přeludy (ed. Jaromír Slomek), Skácelova dosud nepublikovaná kniha z počátku sedmdesátých let Stracholam (ed. Jiří Opelík) a sbírky erotických básní Františka Halase (Thyrsos, původně bibliofilsky vydaná roku 1932 Jindřichem Štyrským) a Jiřího Koláře (S utkvělou myšlenkou na město a noc s jejím tělem, pův. soukromý tisk Jiřího Kotalíka z roku 1938). Mimo tuto edici vydal u Primuse několik básnických knih Jiří Žáček.
Populárně historická literatura byla v Primusově nakladatelství spojena především s osobností Zdeňka Mahlera. Autor zde publikoval jednak eseje (Katedrála, Kdo svůj národ miluje, nešetří ho), jednak životopisy hudebních skladatelů (Mozart, Smetana, Dvořák), popř. politiků (Ano, Masaryk). Jednotlivými tituly nakladatelství zasáhlo i do oblasti divadla (publikace věnované souborům Pražské pětky a Studiu Ypsilon) či literární historie (mj. Katalog knih českého exilu, sestavený Jiřím Gruntorádem), zájemcům zprostředkovalo též několik konferenčních sborníků. Primusovo flexibilní pojetí ediční dramaturgie umožňovalo i příležitostné kroky do oblastí, jimž posléze již pozornost nevěnoval, ať již byly motivovány okamžitým nakladatelským či osobním zájmem. Tak zde mj. česky poprvé vyšel Komenského text Clamores Eliae/Křiky Eliášovy, monografie a edice korespondence Václav Talich ve Švédsku, Zpráva spolku Šalamoun o stavu soudnictví v České republice, ale i Pravidla stolního tenisu (Primus byl v letech 2004–2007 předsedou České asociace stolního tenisu).
Podstatnou složkou Primusovy produkce byly portréty významných osobností různých oborů. Tvořily je jednak memoáry původní (Blanka Bohdanová, Jiří Brdečka, Vladimír Komárek, exiloví herci Jiří a Hana Pravdovi) i zprostředkované (Masarykův tajemník Antonín Schenk v knize Jindřišky Smetanové nazvané TGM: Proč se neřekne pravda?, Marie Kubátová v rozhovoru s Milenou Nyklovou), monografie (Milena Jesenská, Evald Schorm), knihy korespondence (Karel Čapek, Ota Pavel), sborníky (věnované hudebnímu kritikovi Františku Horáčkovi či herci Rudolfu Hrušínskému) či knižní interview. Jejich rozsáhlou řadu zahájila publicistka Jana Klusáková souborem rozhovorů Nadoraz. Objektem jejího zájmu byli především politikové polistopadové generace (Jiří Dienstbier, Fedor Gál, Petr Pithart, Karel Schwarzenberg) a populární umělci (mj. Jiří Bartoška či Olbram Zoubek), ale také osobnosti, které se pohybovaly mimo „mediální svět“ (psychiatr František Klátil). V rozhovorech „nadoraz“ Klusáková posléze pokračovala v nakladatelství Argo, zatímco u Primuse na ni v totožně pojmenované řadě navázali jiní autoři (v letech 1991–1999 zde s titulem Nadoraz vyšlo celkem 10 sv.). Další rozhovory vedené jinými autory vycházely mimo tuto řadu (s Kamilou Moučkovou, Otou Ornestem, Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem aj., též soubory rozhovorů Karla Hvížďaly s revolucionáři roku 1989, Petra Volfa s výtvarnými umělci ad.).
Překlady vycházejí v Primusově nakladatelství pouze příležitostně. Výběr titulů se často soustředí do oblasti pražské německé literatury (Hermann Grab, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke) či k tématům holocaustu a obětí totalitních režimů (vyprávění Sallyho Perela Salomon: Přežil jsem v Hitlerjugend, vzpomínky komunistického vězně zapsané Alanem Levym Já jsem jiný Karel Čapek). Vyšly zde však také Gogolovy povídky, Žáčkovy překlady básní Ľubomíra Feldeka a Kiplingovy Písně mužů (jako poslední titul, na jehož přípravě se podílel zakladatel podniku). Zcela ojediněle Primus vydával též knihy v němčině (mj. Komenského Křiky Eliášovy, Mahlerův esej Katedrála).
Pod vedením sourozenců Primusových nakladatelství postupně formuje novou tvář i autorský okruh. Dominantou beletristické produkce tohoto období je sedm detektivních próz Jaroslava Velinského z rozsáhlého souboru případů detektiva Otakara Finka, vyšly zde též třetí svazek prozaické tetralogie Ivo Marka či povídky Mileny Štráfeldové, básně Petra Davida a Květy Jeníkové, komiksové stripy Jonáše Ledeckého, knihy reprodukcí malíře Tomáše Bíma a kalendáře s obrazy Zdeňka Buriana a Marko Čermáka. Tematickou kontinuitu nakladatelské produkce naznačují vzpomínky politického vězně Josefa Koudelky Temná komora.

Náklad publikací se v prvních letech pohyboval obvykle kolem 2000–5000 výtisků, později 1000–2000 výtisků. V odhadu výše nákladu byl Primus obvykle spíše zdrženlivý, řada publikací proto vyšla s několika dotisky. Významně vyššího nákladu dosáhly např. knihy Miroslava Donutila, Zdenky Fantlové, Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, Zdeňka Mahlera (první vydání Katedrály včetně dotisků činilo 47 000 výtisků) a Jindřišky Smetanové (TGM: Proč se neřekne pravda?).