PASEKA 

Zahajovací titul Paseky – Váchalův Krvavý román – vyjadřoval primární intenci nakladatelství, jíž bylo nově zpřístupnit v původních vydáních těžko dostupná Váchalova slovesná i výtvarná díla, jakož i poprvé publikovat dosud nevydané práce z autorovy pozůstalosti. Speciální edice Knihy Josefa Váchala(1990–1999, 9 sv.) kromě reedic (např. Mystika čichu či parodie na Poeovu báseň Havran) přinesla mj. výbor z autorových deníků a korespondence, obé v ediční přípravě Jiřího Oliče, autora dvou váchalovských monografií, Pasekou taktéž vydaných. Od první dekády 21. století vycházejí Váchalova díla v rámci mimoediční produkce. K nejvýznamnějším počinům patří faksimile původně rukodělně vysázené Šumavy umírající a romantické (vyšla jako jubilejní 1000. publikace nakladatelství), formátem pravděpodobně největší novodobé české knihy, vydané z komerčních důvodů rovněž ve zmenšené variantě. Také značná část dalších publikací z prvních let existence Paseky měla explicitní či implicitní vztah k Váchalovi. Byl to případ nejen tří ročníků Pasekova kratochvilného astrologického kalendáře, sestaveného jako variace lidových knih z přelomu 19. a 20. století (čemuž odpovídalo i zařazení do edice Lidové čtení /1990–1992, 3 sv./), či kompletního vydání seriálu o Váchalově oblíbeném hrdinovi Tarzanovi (1991–1998, 25 sv.), jehož vydání v Pasece inicioval, stejně jako v případě dalšího seriálu E. R. Burroughse John Carter, pán Marsu (1995–2003, 11 sv.), Ivan Beránek, ale i dalších knih, spjatých s Váchalem spíše ideově. Do této skupiny lze zařadit antologii věnovanou hnutí Recese (ed. Vladimír Bor) nebo souborné vydání textů Jakuba Hrona Metánovského (ed. Vladimír Borecký); z oblasti literatury faktu pak např. slovník strašidelných míst Československa od Martina Stejskala a Alberta Marenčina či publikaci o tzv. Ďáblově bibli.
Beletrie v Pasece od počátku vycházela a dosud vychází spíše mimo řady (v prvních letech existence mj. Klímovo Utrpení knížete Sternenhocha či reprint Demlova Hradu smrti s Váchalovými dřevoryty), přesto se v historii podniku průběžně objevují snahy tuto část produkce uspořádat do koncepčně vedených edic. Vybraná díla české literatury byla v 2. polovině devadesátých let soustředěna do edice Česká kniha (1996–1998, 7 sv.), v níž byl zastoupen kmenový autor nakladatelství Petr Šabach a dále Petr Chudožilov, František Vinant či satirický básník T. R. Field (souborné vydání básnického díla v edici Petra Kovaříka). Na básnickou tvorbu zaměřená řada Česká poezie (1997, 1. sv.) se nerozvinula, podobně jako knižnice Ztracené knihy (1996, 2 sv.), jež zůstala u vydání reprintů dvou českých knih pro děti z počátku 20. století (Richard Lauda: Radosti malých; Vojtěch Preissig: Byl jeden domeček). Některé básnické a prozaické svazky překladové literatury byly v devadesátých letech zařazeny do knihovny Světová četba (1996–1999, 9 sv. /sv. č. 6 2x, sv. č. 7 neobsazen), v níž vedle reedic výborů z poezie Williama Blaka a z anglické renesanční a barokní lyriky poprvé vyšel román Borise Viana U mrtvých na barvě kůže nesejde, patřící k cyklu románů publikovaných pod autorovým mystifikačním pseudonymem Vernon Sullivan (jiné dílo z tohoto cyklu vyšlo již předtím mimo řady).
Podstatné proměny beletristického edičního programu Paseky přinesl příchod Vladimíra Pistoria. Větší akcent začal být kladen mj. na poezii: z Mladé fronty (MF) do Paseky přešla Základní (2001–2005, 8 sv.) i Výběrová řada Klubu přátel poezie (2001–2004, 18 sv.). Základní řada se zaměřovala na autorské i tematické výbory; vyšly zde reedice osvědčených titulů (Baudelairovy Hořké propasti; Já, François Villon), poprvé pak především výbor z díla polského básníka Tadeusze Różewicze (ed. a překlad Vlasta Dvořáčková), z italské poezie pozdní secese ve výběru a překladu Jiřího Pelána a průřez korejským básnictví 14.–19. století, který uspořádal a spolu s básníkem Petrem Borkovcem přeložil koreanista Vladimír Pucek. Českou poezii zde zastupovaly antologie poválečné poezie a textů písničkářů. Výběrová řada prezentovala jednotlivé autorské poetiky básníků české (Ivan Diviš, Jiří Gruša, František Listopad, Jiří Rulf) i zahraniční provenience (mj. L.-P. Fargue, Czesław Miłosz, Fernando Pessoa). Zařazena byla korespondence Borise Pasternaka, již z pozůstalosti překladatele Jana Zábrany připravil k vydání Ladislav Zadražil; v přebásnění Jana Vladislava vyšel Tu Fu, jeden ze zakladatelů čínské poezie; několik českých překladů Písně písní od 15. do 21. století (včetně dosud nepublikovaných) představil a studií doprovodil Milan Balabán a reprezentativní ukázky z tvorby amerického černošského básníka Yusefa Komunyakaai vybral a do češtiny převedl Josef Jařab. Z MF byl rovněž přejat model knižnice současné světové literatury: pod označením Světová próza (2001–2008, 14 sv.; red. Milan Macháček) v Pasece začala vycházet edice zaměřená především na autory v Čechách dosud nezavedené (Andreï Makine, Alice Munroová, W.G. Sebald). Konstituovala se též volná řada drobné prózy, rozpoznatelná jednotnou grafickou úpravou, malým formátem a reprodukcemi výřezů výtvarných děl na obálkách. Byly v ní publikovány knihy autorů českých (vzpomínková próza Bohuše Balajky Už se tam nevrátím; první vydání Ouředníkovy Europeany) i světových, především francouzských (mj. Emmanuele Bernheimová, Pierre Michon, Georgec Perec, Antoine Volodine), zařazeny sem ovšem byly i prózy tvůrců polských (Gustaw Herling-Grudziński, Magdalena Tulli), debut amerického autora českého původu Marka Slouky nebo novela kanadské spisovatelky gruzínského původu Jeleny Bočorišviliové. Za volnou řadu lze též považovat knihy světové prózy akcentující dramatické historické okolnosti minulého století, jejichž obálky se vyznačují celostránkovými fotografiemi z pouličního prostředí (patří sem např. Francouzská suita od Irène Némirovské).
Příležitostně Paseka přistoupila k vydávání řad autorských spisů. Specifickou ediční oblast představovalo kompletní vydání her Divadla Járy Cimrmana (1992–2009, 17 sv.) a spřízněných publikací (Jiří Šebánek: Za Járou Cimrmanem až do hrobu). Na sklonku devadesátých let byla pod názvem Spisy Vladimíra Holana (1999–dosud, do konce roku 2012 14 sv. /plánovaný 15. sv. by měl obsáhnout bibliografické soupisy, rozsáhlý ediční komentář a rejstřík k překladům/; eds. Vladimír Justl a Pavel Chalupa /sv. 1–10/, Pavel Chalupa /sv. 11–13/ + Petra Marešová /sv. 14/) zahájena revidovaná a rozšířená reedice souborného Holanova díla, která poprvé v úplnosti zpřístupnila básníkovy překlady. O několik let později vyšel první svazek "souborného díla Vladimira Nabokova" (2001–dosud, do konce roku 2012 11 sv.). Za volnou spisovou řadu lze též považovat "Knihy Petra Šabacha" (1993–dosud, do konce roku 2012 včetně příležitostných tisků a původních výborů 16 sv.). Do Paseky přešly také některé spisové řady Mladé fronty (MF): dokončeno zde bylo vydání Díla Jiřího Koláře (2000–2002, sv. 5, 8, 9 /ed. Vladimír Karfík/ a 11 /ed. Miloslav Topinka/); jedním svazkem nakladatelství přispělo k vydání Spisů Jiřího Ortena (2002, sv. č. 7 /ed. Marie Rút Křížková/; řada pokračovala v Torstu). Přešla sem rovněž volněji koncipovaná (v tiráži neoznačená) řada "Děl Pavla Kohouta" (2000–2005, 8 sv.; prozaická díla dále u Pistoria & Olšanské, dramatická ve Větrných mlýnech), v jejímž rámci vyšel mj. i první díl autorových vzpomínek (dočasný zájem Paseky o Kohouta dokládá též edice dokumentů, vztahujících se k sledování tohoto spisovatele Státní bezpečností). Na krátký čas se Paseka ujala i volné řady reedic "Vybraných děl Bohumila Hrabala" (2000, 2 sv.; poté opět v MF).
Česká beletrie vydaná mimo konkrétní řady se především v devadesátých letech blíže či vzdáleněji vztahovala k dílu a filozofii tvorby Josefa Váchala. Takovou publikací byl kupř. reprint Kryptadií, sbírky necenzurovaného lidového folkloru, shromážděné a soukromým nákladem vydané K. J. Obrátilem v letech 1932–1939 (pod tit. Kdo to čte, je prase byl vydán též výbor pořízený Ivanem Wernischem). Do podobné kategorie lze zařadit také volnou řadu publikací, dosud tvořenou Velkou knihou o prdu, jejíž výkladové části jsou doloženy četnými ukázkami z literatury a lidové slovesnosti, svazkem Erben parodický, v němž Radim Kopáč a Josef Schwarz shromáždili parodie, travestie, parafráze, imitace inspirované Erbenovou Kyticí, a od týchž editorů prvním komentovaným souborem všech erotických veršovaných textů připisovaných Jaroslavu Vrchlickému. Formou reprintu (s původními ilustracemi F. K. Loukotky a obálkou Josefa Lady) byla vydána také parodická variace příběhů o Tarzanovi od Z. M. Kuděje.
Širšímu proudu české a světové literatury se v Pasece dostalo pozornosti zejména po roce 2000. Několik knih tu publikovali Patrik Ouředník a Lubomír Martínek, kteří se oba na čas uplatnili i jako redaktoři knižnic, jejichž vznik iniciovali, a Martínek navíc i jako překladatel (mj. soubor sarkastických miniatur z prostředí sovětských lágrů francouzského spisovatele Jacquese Rossiho). České literatuře Paseka objevila osobnost Květy Legátové; vydání se zde dočkaly knihy debutantů Jonáše Tokárského a Marka Šindelky, románové prvotiny zde uveřejnili historik umění Jan Bažant a Jakuba Katalpa. Svůj poslední román v Pasece publikoval Viktor Fischl. Z překladové prózy zde vyšel např. soubor méně známých (česky poprvé vydaných) próz Guillauma Apollinaira, kniha povídek, fejetonů a črt Michaila Bulgakova nebo romány Frédéricka Tristana. Důležitým příspěvkem bylo zpřístupnění klíčových děl starojaponské literární tradice: prozaicko-poetického literárního deníku Kobajašiho Issy (Můj Nový rok) a především románové ságy spisovatelky Murasaki Šikibu Příběh prince Gendžiho (4 sv.); zájem o japonskou oblast ovšem v nakladatelství přesahuje rámec beletrie (vyšly zde mj. i japonsko-české slovníky). Opakovaně se Paseka vrací také k dílu Salmana Rushdieho a Johna Updika, dánské prozaičky Helle Helle, izraelského spisovatele Amose Oze nebo anglického humoristy P. G. Wodehouse; do českého kontextu také uvedla současného francouzského spisovatele Philippa Claudela. Objevným počinem byla antologie moderní americké jižanské prózy, uspořádaná Marcelem Arbeitem a Jakubem Guziurem. Mimoedičně vydanou poezii reprezentují příležitostné výbory: v devadesátých letech z díla francouzského básníka Jeana Tardieua /česky poprvé/, z poezie Jiřího Ortena a ze středověké vagantské poezie v uspořádání a překladu Radovana Krátkého, později dále mj. z tvorby amerického básníka Galwaye Kinnella.
Významné zastoupení má v produkci nakladatelství biografická a autobiografická literatura. K ní se řadí např. životopisné romány o umělcích britského prozaika Petera Ackroyda nebo faktografický biografický román Marie Šulcové o Josefu Čapkovi. Publikovány zde byly kritické edice korespondence (Jakub Deml /ed. Jiří Olič/; Roman Jakobson /ed. Alena Morávková/) nebo publicistické výbory (Ludvík Vaculík /ed. Jaroslava Jiskrová za spolupráce autora/). Autobiografickou povahu mají také esejistické knihy amerického filozofa a spisovatele H. D. Thoreaua. Značný důraz je v celém edičním programu Paseky kladen na připomínání traumatických období českých a evropských dějin 20. století. V oblasti beletrie se tak děje prostřednictvím autobiografických próz (např. próza chorvatské autorsky Ivany Bodrožićové Hotel Zagorje, situovaná do období války v Jugoslávii na počátku devadesátých let 20. století), tzv. dokumentárních románů (G.-M. Benamou, Herma Kennelová, Dieter Schlesak, Steve Sem-Sandberg, Ljudmila Ulická; z české literatury sem patří např. přepracované vydání knihy o bratrech Mašínech Zatím dobrý od Jana Nováka /rodině Mašínově je věnovaná též memoárová publikace Čtyři české osudy od Zdeny Mašínové a jejího manžela Rudolfa Martina/) a knih-svědectví, pohybujících se v širokém stylovém rozmezí sahajícím od beletrizovaných výpovědí (esej Posmrtný deník exilového spisovatele Jiřího Kárneta) až k literatuře faktu (publikace Stanislava Zámečníka, psané z pozice přímého svědka teroru německých koncentračních táborů, nebo vzpomínky politických vězňů /Josef Černý či svazek rozhovorů pořízených Karlem Bartoškem/).
Tvorba pro děti je vedle několika reprintů a reedic klasických titulů (zejména od ilustrátorky Marie Fischerové-Kvěchové) zastoupena především prozaickými a básnickými díly Pavla Šruta (série Lichožrouti, jejíž výtvarnou podobu vytvořila Galina Miklínová). Nejen dětskému adresátovi byly určeny čtyři svazky "moudrých sentencí", jimiž čtenáře provází postavy z kultovního amerického komiksu Peanuts. Nakladatelský program nezapomíná ani na oddechovou literaturu (mj. detektivky Andrea Camilleriho, Michaela Dibdina a R. S. Prathera /Detektiv Shell Scott; 1994–1995, 2 sv./ nebo historické romány Edith Pargeterové).
Ve svém edičním programu Paseka nezřídka poskytuje prostor také široce vymezené oblasti non-fiction literatury. Dlouhého trvání neměla edice Poseidon (2002–2003, 6 sv.; red. Lubomír Martínek), která měla přinášet různožánrové publikace z tzv. námořnické literatury. Žánry non-fiction literatury mají podíl i v mimoediční produkci nakladatelství; vydávané publikace přitom často z různých aspektů reflektují problematiku totalitarismu. Jmenovat lze např. překlad knihy francouzského dokumentaristy a spisovatele literatury faktu Antoina Vitkina, rozkrývající příběh Hitlerova manifestu Mein Kampf. Dějiny 20. století reflektují rovněž knihy Miloše Hubáčka. Příležitostně Paseka vydává literaturu faktu vztahující se i k jiným tématům (bestseller libanonsko-amerického esejisty N. N. Taleba, věnovaný fenoménu tzv. černých labutí).
V ediční koncepci Paseky byl kromě váchalovské literatury kladen od počátku důraz na národoveckou tradici a občanskou odpovědnost. Tato tendence se projevila mj. ve vydání polistopadové Ústavy České republiky a záhy vyústila v několik počinů, které nakladatelství dlouhodobě profilovaly. Patřila k nim volná řada prezidentských projevů Václava Havla, v koedici s Argem realizovaná kompletní reedice Ottova slovníku naučného, později též např. třísvazkový Český biografický slovník a především dlouholetý projekt Velkých dějin zemí Koruny české (VDZKČ; 1999–dosud, do konce roku 2012 16 sv.; dokončení plánováno na rok 2013, kdy by měly vyjít poslední dva sv. /XI a XIIb/), který vzešel z vydání prvního polistopadového učebního textu historie Dějiny zemí Koruny české (2 díly). K autorskému týmu VDZKČ patřili Milena Bartlová, Pavel Bělina, Lenka Bobková, Petr Čornej, Jiří Kaše, Antonín Klimek, Jiří Mikulec, Jan P. Kučera, Vít Vlnas a mnozí další. Základní řadu VDZKČ doplňuje řada tematická (2009–dosud, do konce roku 2012 3 sv.), která dosud přinesla svazky věnované architektuře, cestování a problematice zločinu a bezpráví v českých dějinách. Čtenářsky nejatraktivnější kapitoly z VDZKČ mají být též přetištěny v Kapitolách z Velkých dějin zemí Koruny české (2012–dosud, do konce roku 2012 1 sv.).
Snaha zpřístupnit široké veřejnosti aktuální poznatky v oblasti historického bádání vedla ještě před zahájením projektu VDZKČ ke vzniku knižnice Historická paměť (1994–dosud, do konce roku 2012 dohromady 42 sv.; red. Pavel Bělina a Jan P. Kučera, od roku 1995 tíž + Petr Čornej). Zprvu vycházela ve dvou řadách (se společným číslováním svazků /celkem 20 sv./): Medailóny zahájil portrét knížete Václava, následovaný svazky věnovaným osobnostem politickým a vojenským (např. Radola Gajda, Karel Smělý), umělcům (Michail Bulgakov, Richard Wagner) i myslitelům (Sigmund Freud, Přemysl Pitter). Na svazky méně početná řada Memoáry přinesla mj. vzpomínky Josefa Váchala na jeho pobyt na italské frontě za první světové války (svazek zároveň zařazen do edice Knihy Josefa Váchala) nebo vzpomínky někdejšího amerického ministra spravedlnosti Roberta Kennedyho na kubánskou krizi. Později bylo zahájeno vydávání velké řady knižnice Historická paměť (s novým číslováním, do konce roku 2012 22 sv.), v níž převládají monograficky zaměřené práce (např. Pavel Preiss: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách /rozšíř. vyd. knihy Boje s dvouhlavou saní/; Alain Soubigou: Tomáš Garrigue Masaryk; Vít Vlnas: Princ Evžen Savojský), vyšly zde ovšem i tematické svazky věnované husitství, Svaté říši římské nebo reedice kulturněhistorické studie Johana Huizingy Podzim středověku. K profilovým edicím Paseky se přiřadila knižnice historických fotografií Zmizelé Čechy, Morava a Slezsko (2004–dosud, do konce roku 2012 celkem 71 sv.; red. Stanislav Škoda), vycházející v řadách Zmizelé Čechy (do konce roku 2012 57 sv.), Zmizelá Morava (do konce roku 2012 8 sv.) a Zmizelá Morava a Slezsko (do konce roku 2012 6 sv.), souběžně s edicí Zmizelá Praha (2003–dosud, do konce roku 2012 16 sv.; red. Stanislav Škoda). Poslední jmenovaná knižnice, jíž předcházely reprinty (vydané 2002–2003) pěti svazků stejnojmenné řady Pražského nakladatelství Václava Poláčka z konce čtyřicátých let 20. století, je koedičním projektem Paseky a nakladatelstvím Schola ludus – Pragensia, provozovaným Kateřinou Bečkovou, která patří zároveň ke kmenovým autorům edice (dále mj. Pavel Fojtík, Jan Králík). Portfolio historických edic Paseky doplňuje řada Bojiště českých dějin (1997–2000, 5 sv.; red. Jiří Fidler), zabývající se vojenskými dějinami.
Specifický projekt Paseky představovala literární, resp. literárněvědná knižnice Scholares (2003–2007, 16 sv.; red. Petr A. Bílek a Vladimír Pistorius; v roce 2007 v koedici s nakladatelstvím Pistorius & Olšanská, od roku 2008 již pouze tam), vycházející v rámci semináře Nakladatelská praxe na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (vedeného Vladimírem Pistoriem) ve spolupráci s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze. V rámci projektu bylo připraveno k vydání několik drobných svazků korespondence (mj. dopisy Bohuslava Reynka Tereze Sumové nebo vzájemná korespondence Františka Halase a Jana Zahradníčka), teoretické studie (Miroslav Červenka, Vladimír Papoušek + Dalibor Tureček, Jiří Trávníček, Emil Volek), literárněvědné sborníky (Hledání literárních dějin v diskusi; James Bond a major Zeman: ideologizující vzorce vyprávění), k dalším publikacím patřilo první oficiální vydání samizdatového almanachu z roku 1956 Život je všude, první úplné vydání Života svaté Alžběty od Tomáše Štítného nebo výbor z esejistické pozůstalosti Josefa Jedličky. Bohatý ediční plán nenaplnila edice Smil: jazykem o jazyce (2003–2005, 4 sv.; red. Patrik Ouředník), jež si kladla za cíl shromáždit publikace zabývající v různých historických obdobích, z různých hledisek a v rámci různých žánrů tématem českého jazyka (mj. svazek věnovaný variantám a parafrázím české národní hymny a její teoretické reflexi).
Z anglického nakladatelství Duncan Baird Publishers převzala Paseka řadu Kniha symbolů (1995, 4 sv.), k níž se volně přidružovaly dvě podobně tematicky zaměřené a obdobným způsobem graficky zpracované knihy Davida Fontany (původně vydané v témže anglickém nakladatelském domě). Přejatým projektem byla též edice Larousse – Dějiny umění (2000–2001, 4 sv.), kde vyšly mj. dva svazky od francouzského básníka a filozofa Gérarda Legranda věnované renesanci a romantismu. Překladové, ojediněle i původní publikace z oborů přírodních a historických věd (J. D. Barrows, L. M. Krauss, Bryan Sykes) shromažďovala edice Fénix (2001–2011, 29 sv.), redigovaná Věrou Amelovou, která v MF po dlouhá léta řídila populárně-naučnou edici Kolumbus, na niž Fénix do jisté míry navázal. Přímo z MF přešla společenskovědní knižnice Souvislosti (2001–2005, 4 sv.), která v Pasece přinesla studii od americké historičky Deborah E. Lipstadtové věnující se problematice popírání holocaustu, práci Georgese Dubyho zabývající se sociálním statutem umění v období středověku nebo příspěvek francouzské socioložky Elisabeth Badinterové k genderovým studiím.
Veliká část odborné a populárně-naučné literatury vychází mimo řady. Literární věda je zde zastoupena okrajově, reprezentuje ji např. monografie Gerharda Schulze, pojednávající o historických proměnách pojmu romantika, nebo studie o žánru červené knihovny od Dagmar Mocné, která je společně s kolektivem dalších autorů podepsána také pod Encyklopedií literárních žánrů. Literatury se ve významné míře dotýká též soubor esejů Susan Sontagové, od níž v Pasece vyšly i další práce (mj. studie O fotografii). Formou intimního eseje Oféliin hlas shrnula svůj dlouholetý vztah k dílu Vladimíra Holana španělská básnířka a překladatelka Clara Janésová. Významným příspěvkem k porozumění české literární, kulturní i obecné historii byla rekonstrukce nevydaného pamětního sborníku Svazu českých knihkupců a nakladatelů z roku 1947 Kniha a národ (ed. Aleš Zach) a několik biograficky zaměřených publikací: životopis Bedřicha Fučíka od historika Roberta Saka, kniha amerického historika Jonathana Milese, zabývající se osudy komunistického agenta Otto Katze (v českých dějinách známějšího pod jménem André Simone), první biografie Zdeňka Nejedlého od Jiřího Křesťana a knihy Pavla Kosatíka věnované Pavlu Kohoutovi, Ferdinandu Peroutkovi a Přemyslu Pitterovi. Kosatík je spolu s historikem Karlem Bartoškem také autorem publikace Gottwaldovi muži. Sám Bartošek je v produkci nakladatelství zastoupen několika svazky, především Zprávou o putování v komunistických archivech; je rovněž spoluautorem kolektivní publikace Černá kniha komunismu, průřezově shrnující celosvětové zločinné projevy komunistické politiky.
Dějinám 20. století je věnována řada dalších svazků. Vznikem Československa se zabývala publikace Antonína Klimka; dějiny druhé republiky se poprvé souhrnně pokusili pojmout Jan Gebhart a Jan Kuklík, židovské komunitě usídlené na československém území se ve svých studiích z různých aspektů věnovali Kateřina Čapková, Michal Frankl a H. J. Kieval. Překladové historické publikace se obvykle soustřeďují na období 2. světové války (Rudolf Brázda + J.-L. Schwab, Carsten Dams + Michael Stolle, Robert Gerwarth, Heike B. Görtemakerová, Eberhard Jäckel). Z původních titulů se dobou 2. světové války zabývá kniha Michaela Borovičky, další svazky (Václav Bůžek a kol., Petr Klučina, Milena Lenderová) jsou zaměřené spíše na období raného novověku. Obecnějšími problémy historického vědomí a civilizace 20. a 21. století se zaobírají esejistické knihy Johana Huizingy, Jiřího Krupičky, Tzvetana Todorova a Dušana Třeštíka. Opakovaně reeditován byl Nástin dějin evropského myšlení od Iva Tretery, který v Pasece vydal i své vzpomínky. Průběžný zájem Paseky patří moderní hudbě (mj. soubor písňových textů Toma Waise; monografie Franka Zappy od Petra Dorůžky; překladová monografie o britské rockové skupině Jethro Tull či CD Comeback, přinášející záznam koncertu českých rockových kapel šedesátých let). Z oboru dějin a teorie výtvarného umění zde vyšel Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění Jamese Halla (český překlad byl doplněn o hesla postav a reálií z českého a slovenského prostředí, jejichž autorem je Jan Royt). Jedinečným příspěvkem k poznání dějin jedné z podob z předlistopadové alternativní kultury i počátků samotné Paseky je kniha Lenky Pořízkové Societas contraalcoholica doctoris Řimsae /Protialkoholní společnost doktora Řimsy, vydaná při příležitosti 40. výročí založení řimsologického hnutí.