ARTIA 

Nakladatelství Artia bylo specifickým nakladatelským podnikem, jehož profil byl určován zejména aktuální poptávkou a atraktivitou nabízených titulů na zahraničním trhu. Vydávané publikace byly nejčastěji připravovány v koedici se zahraničním partnerem. Z prostředí literární redakce vzešel námět, poté byl osloven autor, který s grafickou redakcí a výtvarníkem společně připravili maketu, jež pak byla nabízena konkrétním klientům. Pokud se nabídka setkala s příznivým ohlasem, byly uzavřeny smlouvy s nakladatelem, autorem i výtvarníkem. Obvykle takto vydaný titul vyšel v několika jazykových mutacích, vždy pod hlavičkou daného nakladatele (Bertelsmann, Hamlyn, Hachette atd.). Stejný titul se však mohl objevit i pod hlavičkou Artie, pokud se jednalo o vydání pro východní trh (např. německá jazyková mutace pro prodej v NDR). Největší zisky, zejména díky zakázkám z NSR a ze skandinávských zemí, přinášel Artii tisk ve mzdě. Spočíval ve výrobě knihy na zakázku pro zahraničního nakladatele od předání rukopisu, přes redakční zpracování, korektury, sazbu, tisk a knihařské práce. Od sedmdesátých let se začaly knihy se značkou Artia objevovat také v českém jazyce na domácím trhu. Nešlo však o systematickou ediční politiku, nýbrž o vlastní iniciativu nakladatelství, které v případě přebytku papíru uvedlo na trh v omezeném počtu výtisků českou mutaci původně cizojazyčného titulu (částečně šlo i o snahu vyhovět zájmu českých čtenářů). Druhou možností bylo převzetí titulu, vydaného pro zahraniční trh, jiným domácím nakladatelem (např. nakladatelstvím Albatros v případě knih pro děti).

V prvním období Artia členila svou produkci do čtyř základních skupin: knihy o umění, země a města, knihy o přírodě a beletrie. Poslední skupina byla dále členěna do tří oddílů: krásná literatura, knihy pro děti a mládež a varia. Tento model v zásadě přetrval až do začátku sedmdesátých let, kdy se ustálily jednotlivé skupiny se zaměřením na literaturu pro děti, literaturu o umění, populárně naučnou literaturu a literaturu pro předškolní věk (tzv. panoramatické pohádky). V rámci těchto skupin pak vznikaly jednotlivé edice, v mnoha případech šlo však spíše o volné série titulů pro konkrétního nakladatele (např. série Octopus, Südwest aj.). Vydávání české a slovenské beletrie se Artia věnovala pouze do konce šedesátých let, přičemž beletristická produkce nevytvářela žádné jasně profilované edice: nakladatelství zajistilo překlad do příslušného jazyka, knihu vydalo a nabídlo na zahraniční trh (všechny tituly byly již dříve vydány česky). Zastoupena byla díla klasiků i současných autorů (mj. Eduard Bass, Petr Bezruč, Karel Čapek, Jan Drda, Viktor Dyk, Eduard Fiker, Ladislav Fuks, Jaroslav Hašek, Janko Jesenský, Peter Jilemnický, Alois Jirásek, Zdeněk Jirotka, Arnošt Lustig, Božena Němcová, Jan Neruda, Jan Procházka, Karel Schulz, Dominik Tatarka, Edvard Valenta, Zikmund Winter, v německém překladu vyšla též detektivka Jana Zábrany a Josefa Škvoreckého Vražda pro štěstí). Komerční výsledky však byly slabé a Artia od vydávání beletrie nakonec zcela upustila. V roce 1954 vydala Artia antologii českých básníků Aus Böhmen Hain und Flur (red. František Nechvátal) v německém překladu Louise Fürnberga a v roce 1962 dva objemné svazky antologie české prózy v překladu Anny Albertové Hundert Jahre tschechischer Prosa, svazek 1 Schatten der Nacht, svazek 2 Sieg des Lichts (red. Rudolf Vápeník). V překladu Jaromíra Povejšila a Gitty Wolfové mohla rovněž v roce 1966 vyjít studie Václava Černého Rainer Maria Rilke. Prag. Böhmen und die Tschechen či knihy Emanuela Frynty Franz Kafka lebte in Prag (1960 německy, anglicky a francouzsky) a Hašek, der Schöpfer des Schwejk (1965 německy a anglicky). Do kategorie varia spadala kniha Karla Bartoška o pražském povstání The Prague Uprising, dále fotografické publikace o Juliu Fučíkovi a Klementu Gotwaldovi, ale také kniha Artura Londona España, España (španělsky, francouzsky a německy). Značné popularity u zahraničních nakladatelů dosahovaly šachové příručky Luďka Pachmana, jež vycházely v překladech po celá padesátá a šedesátá léta, a výrazným obchodním artiklem se stala rovněž populární kuchařská kniha Vaříme zdravě, chutně, hospodárně, jež vyšla poprvé v ruštině v roce 1957 a poté byla přeložena do dalších světových jazyků.
Výrazného odbytu dosahovala Artia v oblasti literatury pro děti a mládež. Nejúspěšnější byla reprezentativní edice Světové pohádky (1960–1990, 55 sv.), kterou zahájilo německé vydání pohádek Hanse Christiana Andersena s ilustracemi Jiřího Trnky (poté do roku 1969 vyšly postupně anglicky, francouzsky, rusky, španělsky, holandsky, norsky a dánsky). Rovněž s Trnkovými ilustracemi následovaly v roce 1961 pohádky bratří Grimmů (německy, anglicky a švédsky, brzy též holandsky, francouzsky, italsky, rusky, španělsky a dánsky). Do edice, která se setkala s výrazným ohlasem u zahraničních nakladatelů, byly postupně zařazovány pohádky z celého světa (italské, africké, indiánské, čínské, japonské, české, perské, francouzské, španělské, tibetské, skandinávské atd.). Jako editoři se na této knižnici podíleli mj. Vladimír Hulpach, Břetislav Chrtek, Eduard Petiška, Vladimír Stanovský, Michaela Tvrdíková či Jan Vladislav a o její výtvarnou podobu se starala řada vynikajících ilustrátorů (vedle Jiřího Trnky např. Jiří Běhounek, Ota Janeček, Josef Liesler, Zdeněk Sklenář, Jaroslav Šerých, Miroslav Troup, Mária Želibská ad.). Svým způsobem unikátní publikací byl soubor židovských pohádek a bajek Osm světel Leo Pavláta, který vyšel roku 1986 v šesti jazykových mutacích, česky však poprvé až o rok později v samizdatové (!) edici Alef. Starším dětem byla určena edice Legendy a báje (1963–1984, 9 sv.) započatá německým, anglickým a ruským vydáním Starých pověstí českých Aloise Jiráska s ilustracemi Jiřího Trnky. Další svazky edice se objevily až po dlouhé přestávce; mj. v roce 1970 hrdinské báje staré Evropy Meč a píseň (souběžně vydání německy, anglicky, holandsky a česky) Vladimíra Hulpacha, Emanuela Frynty a Václava Cibuly s ilustracemi Miroslava Troupa, báje o rostlinách a stromech Warum die Bäume nicht mehr sprechen können (1975, bez uvedení autora Jana Vladislava) s ilustracemi Dagmar Berkové či legendy o strašidlech Gespenstergeschichten Miroslava Nováka a Zlaty Černé s ilustracemi Jaroslava Šerých (německy 1975, dále též holandsky, francouzsky a anglicky). Výrazného ohlasu dosáhla rovněž edice Šňůra perel (1969–1985, 25 sv., red. Marie Kándlová), v níž byly zastoupeny klasické světové pohádky (Oscar Wilde, Charles Dickens, A. S. Puškin, H. Ch. Andersen) i čeští autoři, a to jak adaptacemi starších předloh, tak původní tvorbou (Hana Doskočilová, Vladimír Hulpach, Luděk Kubišta, Vladimír Stanovský, Jan Vladislav ad.). Edice Balety (1968–1972, 9 sv., red. Marie Kándlová) přinášela dětem převyprávěná libreta klasických světových baletů (Labutí jezero od Kamila Bednáře, Louskáček Eduarda Petišky, Pták Ohnivák Vladimíra Stanovského či Popelka Jana Vladislava). Knihy této edice vycházely nejčastěji německy, anglicky a francouzsky, všechny svazky vyšly také v češtině. Na kvalitním obrazovém doprovodu byla postavena edice Klasikové pro mládež (1966–1980, 11 sv.), kde vyšel Robinson Crusoe Daniela Defoa, David Cooperfiled a Oliver Twist Charlese Dickense, Bílý tesák Jacka Londona, Gulliverovy cesty Jonathana Swifta či příběhy Toma Sawyera a Huckleberryho Finna od Marka Twaina. Jako ilustrátoři se na edici podíleli Mirko Hanák, Vincent Hložík, Kamil Lhoták či Karel Müller. Edice Filmové pohádky (1959–1987, 10 sv.), která nabízela zahraničním nakladatelům knižní předlohy populárních animovaných filmů (Krtek a autíčko, Jak zvířátka od lesa šla na pana Korbesa, O nejbohatším vrabci na světě, O Dorotce ad.), se setkala s úspěchem především u německých partnerů. Pro mládež byly určeny edice BU-KI-KO, Bunter Kinder Kosmos (1976–1983, 6 sv.), Dětské přírodovědné encyklopedie (1977–1982, 7 sv.), Život přírody (1978, 3 sv.), Zajímavosti (1985–1988, 6 sv.) a Zrcadlo minulosti (1988, 2 sv.). Vesměs šlo o bohatě ilustrované populárně naučné publikace o vesmíru, archeologii, geografii, botanice či zoologii. Na jednotlivých svazcích se podíleli renomovaní odborníci Josef Augusta, Jiří Felix, Karel Sklenář, Václav Větvička ad. Samostatnou kategorií dětské literatury byly panoramatické pohádky (Panorama Märchen), jež u zahraničních nakladatelů dosahovaly značné popularity. Jejich duchovním otcem byl architekt a ilustrátor Vojtěch Kubašta (1914–1992). Artia vydala od roku 1969 více než padesát titulů klasických i moderních pohádek v Kubaštově prostorovém provedení. Výhradně pro zahraniční trh byly určeny plastické pohádky vzniklé ve spolupráci Kubašty a studia Walta Disneye (Kniha džunglí, Bambi, 101 dalmatinů ad.). Další kategorií byla tzv. plastická zvířátka, jejichž autory byli ilustrátoři Rudolf Lukeš, Jiří Pavlín a Gustav Šeďa.
Vysokou úrovní z hlediska obsahu i grafického zpracování se vyznačovala literatura o umění. K nejobsáhlejším patřila edice Světová kresba (1963–1979, 14 sv.), kde vycházely monografie předních českých historiků umění Jaromíra Pečírky, Pavla Preisse, Františka Šmejkala, V. V. Štecha či Pavla Wittlicha. Zatímco edice Světové umění (1962–1974, 9 sv.) prostřednictvím českých i zahraničních autorů představovala uměleckou tvorbu vzdálených regionů (mj. afghánské, íránské, gruzínské, arménské umění), edice Umění světa (1971–1981, 11 sv.) nabízela výpravné monografie o uměleckých slozích (mj. románské umění, gotika, renesance, baroko, klasicismus, historismus). Zájemcům o umělecké řemeslo a sběratelství byla určena edice Klíč (1967–1986, 17 sv.), seznamující čtenáře se starými mapami, sklem, porcelánem, kameninou, hračkami, papírovými platidly, zbraněmi, ale i hudebními nástroji či hudebními automaty. Poslední velkou výtvarnou edicí byla Umělcova dílna (1960–1988, 10 sv.), představující jednotlivé umělecké techniky (grafika, kresba, malba, keramika, řezbářství, fotografie, tapiserie atd.). Mimo edice vycházely publikace o historii českého výtvarného umění (gotika, renesance, baroko), pětidílná výpravná monografie o uměleckých sbírkách petrohradské Ermitáže či umělecké lexikony (např. Obrazová encyklopedie módy Ludmily Kybalové, Olgy Herbenové a Milady Lamarové, poprvé vydaná německy v roce 1966 pod názvem Das grosse Bilderlexikon der Mode, česky až 1974). Zastoupena byla též řada pragensií a fotografických knih o Československu, jeho historii, architektuře, lidovém umění a uměleckých sbírkách.

Z oblasti populárně-naučných publikací zahraniční nakladatelé poptávali především kapesní atlasy, jež byly obdobou populární edice Oko nakladatelství Albatros (na jednotlivých titulech často pracovali tíž autoři a ilustrátoři), odlišovaly se však formátem a grafickou úpravou. Edice Příroda okem kamery (1954–1971, 7 sv.) dokumentovala za pomoci kvalitního obrazového doprovodu svět živé a neživé přírody. Podobu edice svými texty a fotografiemi utvářeli Bedřich Bouček (geologie), Josef Holeček (myslivost), Miroslav Holub (biologie), Otto Jírovec (vodní mikrosvět), Sláva Štochl (rybářství) ad. Populární byla též série naučných lexikonů rostlin, ptáků, hmyzu, ryb či lesa. Mnoha vydání dosáhl obrazový atlas zvířat Das grosse Bilderlexikon der Tiere Václava Jana Staňka (poprvé vydaný v roce 1964 pro německé nakladatelství Bertelsmann, poté 1971 italsky a 1972 rusky). Obrazové atlasy rostlin, ptáků, motýlů, brouků, hub či minerálů s textovým výkladem doplněným o ilustrace byly náplní edice Vademecum (1974–1981, 19 sv.). S podobnými záměry vznikly knižnice Krystal (1980–1989, 26 sv.), která byla modernější a mírně rozsáhlejší variantou předchozí edice, a edice Sondy (1989–1990, 7. sv.). Péči o rostliny se věnovala Zahrádkářská gramatika (1976–1985, 7 sv.), život zvířat ve volné přírodě reflektovala edice Kaleidoskop (1988–1990, 5 sv.).