Slovník české literatury po roce 1945

Zdeněk LORENC

* 12. 2. 1919, Praha

† 14. 10. 1999, Praha

Básník, prozaik a překladatel

Vyrostl v rodině poštovního úředníka. Obecnou školu vychodil v Praze-Žižkově, libeňské reálné gymnázium navštěvoval v letech 1930–1938. Ke konci středoškolských studií jej zajímalo divadlo: v roce 1937 spoluzaložil divadelní soubor U zelené růže (jediné představení v pražské Unitárii), byl rovněž hercem a recitátorem v Divadelním kolektivu mladých na Zbořenci (v rámci Svazu odborového studentstva) a v kolektivu Jiřího Veltruského. V roce 1938 začal studovat češtinu a francouzštinu na FF UK, po uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 se dva roky učil knihkupeckým účetním v nakladatelství Melantrich. V roce 1942 krátce pracoval jako administrativní síla ve stavební kanceláři a v účtárně továrny Ostmarkwerke ve Kbelích. Od června téhož roku byl bez stálého zaměstnání. Ve funkci literárního tajemníka spolupracoval s Hanušem Jelínkem až do jeho smrti v roce 1944 na přípravě české verze jeho třídílné Histoire de la littérature tchèque (původně Paříž 1933, česky nevyšlo). Po okupaci pokračoval v přerušených studiích na FF UK a souběžně byl v letech 1945 až 1946 tajemníkem měsíčníku Doba, vydávaného Uměleckou besedou, pro niž zpracovával Knihu protokolů literárního odboru Umělecké besedy v letech 1878–1887. Studia však nedokončil a v roce 1946 se stal tajemníkem publikační komise ministerstva informací a osvěty. Poté, co byl roku 1951 z politických důvodů propuštěn (a vyloučen z KSČ), pracoval nejprve ve sklárně v Bílině, od září 1951 jako učitel v Praze-Smíchově. V únoru 1952 byl zatčen a vyšetřován Státní bezpečností, po roce zproštěn obžaloby a propuštěn (rehabilitován 1968), avšak do roku 1959 nesměl publikovat. Od července 1952 pracoval převážně jako soustružník v pražských podnicích. V roce 1965 se stal spisovatelem a překladatelem z povolání, když však na začátku sedmdesátých let opět ztratil možnost publikovat, živil se od roku 1971 jako železář a svářeč. Po odchodu do důchodu v roce 1980 pracoval jako vrátný (1981–1986). Žil v Praze. – Jeho dcera Zdenka Lorencová (*1947) je zpěvačka a herečka.

Básně, prózy a literární kritiky uveřejnil Lorenc poprvé v Programu D 41, poté v Mladých arších, Době, Pochodu, Generaci, Mladé frontě, Literárních novinách, My 46, Kytici, Listech (1947 zde překlad Jeana-Paula Sartra Existencialismus je humanismem, Intimita), Programu D 47, Kvartu, Nové svobodě, po roce 1959 mj. v Plameni, Knižní kultuře, Listech; po roce 1990 v Tvaru, Ateliéru, Jarmarku umění, Tvorbě, Lidových novinách, Lettre internationale, Prostoru, Prostoru Zlín aj. Účastnil se řady sborníků a antologií sci-fi povídek, na antologiích z francouzské poezie se podílel též jako překladatel. – Po válce krátce redigoval překladatelskou edici Pohled do myšlenek a knih (1945–1946, vydával pražský knihkupec Karel Marel) a spoluredigoval Mladé archy (1948–1949). Působil jako člen Skupiny Ra. – Během druhé světové války distribuoval Lorenc některé ze svých textů v podobě ineditních strojopisů (mj. báseň Posvátná legenda, 1943). Jeho texty byly uveřejněny v ineditních a samizdatových sbornících Roztrhané panenky (1942, antedatováno 1937, reed. Aluze 2001, č. 1), Ještě léto (1974), Volné sebrání 2 (1974, ed. Ludvík Kundera), Volné sebrání 4 (1974, ed. Ludvík Kundera) a Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Brixi). – Užíval šifer ZL a ZLO, pseudonymů Melchior (divadlo U zelené růže) a Jaroslav Jirkal (u sci-fi povídek). – V některých pramenech je zaměňován s výtvarníkem, spisovatelem a hudebníkem Zdeňkem Lorenzem (1958–2014).

Již na konci třicátých let se Lorenc sblížil s představiteli literárního a výtvarného surrealismu; v roce 1946 se jako zástupce tzv. mladších surrealistů stává členem Skupiny Ra. Jeho tehdejší básnická tvorba je však postuláty ortodoxní surrealistické estetiky ovlivněna pouze zčásti a osou jeho prvních sbírek je spíše apologie romantismu, romantiky a lyrismu jako životní i umělecké filozofie (esej Romantismus 20. století). Pro Lorencovy verše je charakteristické utváření básnického univerza, v němž se prostupuje vnější životní realita s podvědomím lidského nitra (Trojstěžník, Vodnář v Blížencích, Plavba). Průřezem autorovy tvorby z let 1948–1963 je sbírka Za zády, zachycující jeho úsilí nalézt v rozsáhlých, leč vědomě fragmentárních básnických skladbách možnost nové komunikativní varianty surrealismu. V sedmdesátých letech Lorenc přestává poezii psát a v jeho pozdějších textech postupně nad lyrizací vítězí konkrétnost básnického gesta, expresivita záznamů asociací a subjektivní mozaika historických detailů a individuálních reflexí (Sladké vánoce mým mrtvým, Prabásně, Paňák na zdi). V básnické skladbě Romantismus XX. století aneb Márinka od parchantů kombinuje máchovské motivy s uvolněnou surrealistickou obrazností. Navazuje zde na své dřívější texty vycházející z osobitého chápání romantismu nikoli jako uměleckého a myšlenkového proudu, ale jako revolty a protestu proti jakékoli podobě nesvobody člověka a dehumanizace světa a zároveň jako razantního vyjádření vůle k indivudualismu. Básnické texty vycházající z takto chápané ideje romantismu shrnuje kniha Nocležna pro romantismy. Částečný vhled do Lorencovy rozsáhlé literární pozůstalosti poskytuje soubor Pít z kterékoli strany, jenž obsahuje převážně dosud nepublikované básně z přelomu čtyřicátých a padesátých let. – Lorencova prozaická tvorba tlumočí svět plný tajemství a záhadných psychologických jevů; odkazuje více k spirituální a psychologické próze třicátých let než k surrealistické beletrii. Již novelistický triptych Kardinálská vesnice uvádí čtenáře do prostředí tajuplných postav, do sféry nepojmenovatelných duševních hnutí, přičemž konkrétní děje se odehrávají v přízračném a neznámém psychologickém časoprostoru. Novela Hodina pětadvacátá spojuje tradiční motiv lidské neviditelnosti s existenciální retrospektivou subjektivního lidského osudu a s ponorem do hlubin podvědomí. V experimentální próze s kriminální zápletkou Dutá lampa se snaží postihnout iracionální psychologická hnutí a jejich důsledky pro konkrétní chování postav. Motiv konfrontace dvou odlišných civilizací a protichůdných psychologií postav zosobňujících znepřátelené světy zpracoval Lorenc v romanticky komponovaných historických příbězích z Jižní Ameriky, zachycujích první setkání conquistadora Pizarra s říší Inků (Virakoča) či osudy španělských námořníků mezi Indiány (Víno mrtvého muže).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o umění: Romantismus 20. století (B, bibliofilie, 1943, vlastním nákladem); Trojstěžník (B, bibliofilie, 1945); Krajiny ve tváři (BB, soukromý tisk, 1946); Vodnář v Blížencích (BB 1946); Plavba (BB 1947); Kardinálská vesnice (PP 1947); Virakoča (R 1959); Hodina pětadvacátá (R 1965); Dutá lampa (P 1967); Za zády (BB 1967); Víno mrtvého muže (R 1969); Prologomena k Romantismu 20. století (bibliofilie, 1988, vl. n.); Vzpomínka na Miloše Korečka (1989, soukromý tisk, s L. Kunderou); Sladké vánoce mým mrtvým (BB 1990, vl. n.); Prabásně (BB 1991); Zavazadlo s posledním romantismem 20. století anebo konec (bibliofilie, 1992); Paňák na zdi (BB 1993); Romantismus XX. století aneb Márinka od parchantů (BB 1996); Nocležna pro romantismy (BB 2000, obsahuje bibliografii); Pít z kterékoliv strany (BB 2001, ed. M. Bauer).
Výbor: Kontinent nikoho (BB, texty ze 30. a 40. let, 2008, ed. M. Bauer).
Překlady: Básně F. Gárcii Lorky (1945, s L. Prokopovou); L. Cabrera (= L. Cabrerová): Černošské pohádky z Kuby (1945); L. Blanc: Z dějin únorové revoluce 1848 (1945); J. Cassou: Žízeň / Novic (1946); Dopisy R. Rollanda a L. N. Tolstého (1946); P. Eluard: Výbor básní (1946, s dalšími); P. Bost: Vysoké sedlo (1946); H. Barbusse: Bílý teror (1950); T. Tzara: Paměť člověka (1966) + Daroval jsem svou duši bílému kameni (2007); I. Asimov: Ocelové jeskyně (1970); P. Soupault: Snová zavazadla (1999); scénicky: T. Tzara: Útěk (1947).
Ostatní práce: FIT Prague 1970 (obrazová propagační publikace o Československu s kolážemi Jiřího Koláře připravovaná pro kongres překladatelů, 1970; po zákazu kongresu část nákladu zkonfiskována, zbytek později distribuován Čedokem s titulem Tchécoslovaquie – Czechoslovakia – Tschechoslowakei).
Příspěvky ve sbornících, almanaších a katalozích: Roztrhané panenky (ineditní sborník, 1942, antedat. 1937); J. Istler: Pavučiny (katalog, 1945); A zatím co válka... (1946); p. f. 1947 (1946); Čest básníků (1947, zde překlady); Skupina Ra (1947); Souborná výstava Josefa Istlera (katalog 1947); Václav Zykmund: Kašpar noci (katalog 1947); Bohdan Lacina (katalog 1948); Magnetická pole (1967, zde překlady); Sto moderních básníků (1967, zde překlady); Postavit vejce po Kolumbovi (1967); Phases (katalog 1969); La Poésie surréaliste tcheque et slovaque (Bruxelles 1972); Miloš Koreček: Fokalky (katalog 1974); Železo přichází z hvězd (PP sci-fi, 1983, pod jm. Jaroslav Jirkal); Lidé ze souhvězdí Lva (PP sci-fi, 1983, pod jm. Jaroslav Jirkal); Le surréalisme en Tchécoslovaquie (Paris 1983); Úžasná krajina (PP sci-fi, Bratislava, 1986, pod jm. Jaroslav Jirkal); Miloš Koreček: Phantomasia (katalog 1989); Marginálie (1991); Václav Tikal (katalog 1992); Sborník SVU Mánes (katalog 1992); Bedřich Glaser: Putrefactio (katalog 1993); Mánes Mánesu (katalog 1994); Asger Jorn (katalog 1995); Koniny... a taky blbiny (1996); Václav Zykmund (katalog 1999); Skupina Ra (2001); Puls nekonečna (2011); Automatická madona (2016).

LITERATURA

Studie a články: L. Kundera: Rozhněvaný Z. L., List pro literaturu 1991, č. 3; M. Bauer: Surrealismus ve stínu romantismu, in Z. L., Nocležna pro romantismy (2000), M. Bauer: Zpěv svobody Z. L. v tíživé době, in Z. L., Pít z kterékoliv strany (2001); M. Bauer: Prozaické torzo Z. L. z 90. let 20. století, in Česká próza 90. let 20. století (ed. M. Bauer, 2002); V. Novotný: Bariéry na prach. K prozaickým dílům surrealistického básníka Z. L., Intelektuál 2003, č. 2, s. 49-55, též in V. N., Paradoxy a paralely (2006); M. Bauer: Fantaskní realita Z. L., Slovo a smysl 2013, č. 19; P. Král: Dvě básně: a otázka konsistence, Souvislosti 2016, č. 3.
Recenze: Vodnář v Blížencích: AMP (= A. M. Píša), Práce 23. 10. 1946; Lin. (= J. Linhart), Právo lidu 31. 7. 1946; JMG (= J. Grossman), MF 3. 7. 1946; ok (= O. Kryštofek), Doba 1945/46, č. 8; J., Rt 27. 6. 1946 * Plavba: A. M. Píša, Kytice 1947, č. 10 * Kardinálská vesnice: -zdk- (= Z. Koňák) Národní osvobození 11. 12. 1947; mt, Vyšehrad 1947, č. 6/7; J. Vladislav, Listy 1948, č. 1 * Virakoča: B. Bösser, ZM 1960, č. 10 * Hodina pětadvacátá: L. Kundera, LitN 1966, č. 3; K. Dostál, Plamen 1966, č. 2; M. Nyklová, VP 29. 4. 1966; A. Einhornová, Impuls 1966, č. 3 * Dutá lampa: I. Zítková, MF 3. 10. 1967; N. Stavrogin (= O. Sus), HD 1967, č. 11; O. Chaloupka, Impuls 1967, č. 9 * Za zády: J. Brabec, Orientace 1967, č. 6; M. Blahynka, KT 1968, č. 17 (též ad Dutá lampa); V. Justl, Plamen 1968, č. 5 * Víno mrtvého muže: Š. Vlašín, RP 26. 9. 1969 * Sladké vánoce mým mrtvým: I. Slavík, LD 27. 12. 1990; P. Řezníček, Tvar 1991, č. 9 * Prabásně: M. Exner, Tvar 1991, č. 33; P. Král, LitN 1991, č. 37; V. Šibrava, Učitelské noviny 1991, č. 44; I. Slavík, LD 4. 9. 1991; Z. Heřman, NK 1991, č. 25; V. Křivánek, Telegraf 21. 1. 1992 * Paňák na zdi: (ši) (= J. Šimůnek), SvSl 13. 4. 1994; J. Rulf, LidN 28. 5. 1994, příl. Národní 9, č. 22; R. Matys, NK 1994, č. 16; J. Gabriel, Tvar 1994, č. 11 * Romantismus XX. století aneb Márinka od parchantů: (ši) (= J. Šibrava), SvSl 23. 5. 1996; V. Papoušek, Tvar 1996, č. 11; J. Štolba, LitN 1997, č. 39, též in Nedopadající džbán (2006) * Nocležna pro romantismy: R. Kopáč, MFD 26. 6. 2001 * Pít z kterékoliv strany: M. Kovářík, Tvar 2001, č. 17; R. Kopáč, LitN 2002, č. 8; R. Novák, Host 2002, č. 5, Recenzní příloha * Kontinent nikoho: P. Král, Tvar 2009, č. 9.
Rozhovory: M. Langerová, SvSl 25. 4. 1989; L. Kasal, Tvar 1991, č. 16; S. Antošová, Právo 16. 4. 1998, příl. Salon, č. 61.
K životním jubileím: M. Petříček, Listy 1969, č. 6; J. Suk, NK 1999, č. 8.
Nekrology: jch (= J. Chuchma), MFD 22. 10. 1999; M. Bauer, Dokořán 1999, č. 12; L. Kundera: Ateliér 1999, č. 24.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Databáze Obce překladatelů

Autor hesla: Vladimír Novotný (1995); Karel Piorecký (2007)

Aktualizace hesla: 30. 6. 2021 (jar)

Aktualizace bibliografie: 30. 6. 2021 (jar)

zpět na hlavní stranu