PROFIL 

V roce 1950 vydalo ostravské Krajské nakladatelství pravděpodobně jen tři publikace; dvěma z nich uzavřelo edici Sad (1950, 2 sv.), která původně vycházela v nakladatelském družstvu Úder. V roce 1957 bylo KNO obnoveno s cílem zvýšit publikační možnosti autorů severomoravského regionu a jeho ediční praxe byla s regionem těsně svázána jak autorským zázemím, tak tematicky. Kromě beletrie zde vycházela literatura odborná (zejména politicky a kulturně-osvětová, literárněvědná a jazykovědná, též knihy o umění a z oblasti regionální historie), popř. fotografické publikace. Ačkoli spektrum vydávaných titulů bylo široké a zahrnovalo řadu oborů, důraz byl kladen především na kulturní tradice, zpočátku s výrazným akcentem na tradice bezručovské a janáčkovské, a v neposlední řadě také na svébytnost jazykovou. Záhy se utvořilo pevné zázemí kmenových autorů: vedle krajových klasiků Petra Bezruče, Frana Směji a Vojtěcha Martínka nakladatelství publikovalo texty Ladislava Bublíka, Dušana Cveka, Bohumíra Četyny, Jana Drozda, Františka Horečky, Ludmily Hořké, Věnceslava Juřiny, Ivana Kubíčka, Jaromíra Nohavici st., Marie Podešvové, Heleny Salichové, Františka A. Šípka, Oldřicha Šuleře, později Emiliána Glocara a dalších. V roce 1964 byl vypraven první almanach Oheň, představující literární a výtvarné práce autorů Severomoravského kraje (uspořádal Oldřich Rafaj). Vedle zavedených autorů se v něm představilo několik básníků i prozaiků, kteří posléze v KNO, resp. v Profilu vydali své knižní prvotiny (mj. Jaroslav Mazáč, Zdeněk Motyka, Lydie Romanská, Dušan Žváček); almanach tak navázal na tradici zahájenou několika sborníky vydanými již dříve v Památníku Petra Bezruče (mj. Nová Ostrava, 1958; Nová Ostrava II, 1960).
První pokusy soustředit produkci KNO do koncepčně vedených edičních řad nebyly úspěšné (v edici Básně vyšel jediný svazek roku 1957, v edici Profily vyšly v letech 1957–1958 dva svazky věnované J. A Komenskému a Františku Sokolu-Tůmovi). Znovu se nakladatelství k podobnému kroku odhodlalo v roce 1963; nové ediční řady však byly nepočetné a charakter vydaných titulů se nelišil od mimoediční produkce. Méně rozsáhlé novely a povídky uveřejnili v edici Kroky (1963–65, 6 sv.) Zdeněk Horal, Ludmila Hořká, Zdeněk Motyka, Vladimír Novotný a Oldřich Šuleř. Prozaickým dílům byla vyhrazena též edice Obzory (1963–1965, 4 sv), v níž publikovali Bohumír Četyna, Jaromíra Kolárová a Miroslav Rafaj). Poezii byla věnována edice Proud (1963–1965, 7 sv.), do které byly zařazeny knihy Dušana Cveka, Václava Honse, Věnceslava Juřiny, Miroslava Kubíčka, Jaroslava Mazáče a Josefa Zimmera. Pozoruhodné tituly vycházely též v podobě bibliofilií či neprodejných novoročenek (Severomoravské fejetony Josefa Kocourka; poéma Jiřího Veselského Únor). Od poloviny šedesátých let se postupně uvolňovala striktní vazba na regionální témata a ke stávajícímu autorskému zázemí přibývají noví tvůrci – mj. Ivan Binar, Ota Filip (prvotina Cesta ke hřbitovu), Jaromíra Kolárová, Jaroslav Müller, Milan Přadka, Miroslav Stoniš, Josef Strnadel nebo Jaromír Šavrda. V téže době zahájil Profil edici Vybraných spisů Vojtěcha Martínka (1965–1979, 11 sv. č. 1–8, 10 a dva nečíslované, red. do 1971 Alois Sivek, poté ed. Viktor Ficek, Jiří Svoboda a Jiří Opelík).
Na dětské publikum byla zaměřena knižnice Sedmikvítek (1963–1971, 7 sv.), jejíž náplní byly především edice krajových pověstí a pohádek (Karel Dvořáček, Helena Lisická, Alois Sivek, Josef Vrbka), ale vyšlo tu např. i partyzánské vyprávění Jana Drozda Po nebezpečných stopách. Postupně se však v oblasti dětské literatury začala prosazovat dobrodružná literatura a moderní autorské pohádky (Otakar Batlička, Ivan Binar, František Čečetka, Bohumír Fiala, Amálie Kutinová, Zuzana Nováková-Renčová, František Nepil, Ludvík Souček, Vladimír Šustr, J. M. Troska /vl. jm. Jan Matzal/).
Na sklonku desetiletí byla založena edice Velká neznámá (1969–1972, 2 sv.; u sv. 1 zřejmě chybná datace 1967 na titulním listu), v níž však vyšly poze dva koncepčně nepříliš sourodé tituly (Lovy beze zbraní prozaika Jaroslava Müllera a medievalistická studie Eduarda Petrů).
Dopad společenských změn po roce 1969 se projevil vzrůstem počtu titulů politicko-osvětové literatury na úkor beletrie, příklonem nakladatelské strategie k editorské práci (publikace z díla Karla Dvořáčka či Rudolfa Těsnohlídka) a k ověřeným místním autorům (Bohumír Četyna, František Horečka, Marie Podešvová); nad ostatními beletristickými tituly v této době početně převážila dětská literatura. V polovině sedmdesátých let se však redakce vrátila k původním proporcím mezi beletrií a ostatními tituly.
Od roku 1974 byla větší část produkce nakladatelství koncepčně členěna do nových, resp. obnovených edičních řad. S novým číslováním a původním posláním byly znovu zahájeny edice prózy Obzory (1974–1990, 46 sv.) a edice poezie Proud (1974–1991, 35 sv.), v nichž vedle zavedených autorů, jako byli prozaici Jaromíra Kolárová, Marie Podešvová, Miroslav Rafaj, Miroslav Stoniš a básníci Dušan Cvek a Václav Hons, vydali své knížky mj. debutující prozaikové Richard Crha, Josef Galík, Petr Kudela, Petr Ritter, Zdeněk Rosenbaum, Jaroslav Sekera, Zdeněk Šťastný, Pavel Tobiáš nebo Marie Vosiková a básníci Eva Kotarbová, Zdeněk Křenek, Vratislav Křivák, Jan Sláma, Jitka Stehlíková, Karel Vůjtek a Soňa Záchová. Na první almanach Oheň z roku 1964 navázaly v letech 1975, 1978 a 1981 jeho další svazky (ed. Lubomír Petr), zaměřené výhradně na mladé autory Profilu; podobně byl koncipován almanach Do dlaní chceme žhavou lávu nabírat (1979). Na regionální tradice byla zaměřena nově založená edice Prameny (1974–1987, 18 sv.), v níž vedle próz Bohumíra Četyny, Ludmily Hořké a Marie Podešvové vycházely především práce osobitých starších autorů spojených se severní Moravou a Valašskem (Metoděj Jahn, Josef Kalus, Jan Kobzáň, Čeněk Kramoliš, Bartoš Vlček aj., z mladší generace Zdeněk Bár), zařazeno bylo též nové vydání románu Josefa Kocourka Zapadlí vlastenci 1932. Dětská literatura byla nyní důsledně sdružena v edici Profil dětem a mládeži (1974–1991, 48 sv.). Tradičně v ní vycházely krajové pohádky a pověsti (František Lazecký, Helena Salichová, Oldřich Sirovátka, Josef Strnadel, Marta Šrámková), ale i dobrodružná literatura, která se v Profilu v širší míře prosadila již na konci 60. let (Bohumír Fiala, František Továrek, koncem 80. let znovu Otakar Batlička), dále původní pohádky pro malé čtenáře (František Čečetka, Marie Podešvová) a romány se sportovní tematikou (Lubomír Man: S devatenáctkou do Bernu aj.); opakovaně v edici vyšlo také knižní zpracování populárního televizního seriálu Přátelé zeleného údolí Jaroslava Müllera.
Literární věda a jazykověda byla v produkci nakladatelství zastoupena od jeho počátků, zprvu však především v rámci edičních řad příslušných místních institucí. Řada Publikace Slezského studijního ústavu, resp. Slezského ústavu ČSAV (v KNO a Profilu 1957–1980, cca 50 sv.) přinášela knihy zabývající se přednostně, nikoli však výhradně dílem Petra Bezruče (mj. Mirjam Bohatcová, Viktor Ficek, Oldřich Králík, Milan Rusínský, Alois Sivek, Drahomír Šajtar aj.); zařazovány byly ovšem i práce historické (Andělín Grobelný, František Mainuš, Arnošt Mazur, Milan Otáhal). Odborné studie, textologické analýzy i korespondenci Petra Bezruče vydávala prostřednictvím nakladatelství též Knihovna Památníku Petra Bezruče (v KNO a Profilu 1957–1989, 12 sv.). Mimo edice publikovali své studie vedle Oldřicha Králíka též Vladimír Dostál, Jaromír Dvořák, Jaroslav Sekera, Jiří Svoboda či Augustin Vala. Od roku 1980 byla literární věda soustředěna do edice Slovo a čin (1980–1989, 13 sv.), v níž vyšla např. monografie Jiřího Skaličky Průvodce životem a dílem Josefa Kocourka, Blahynkova studie Člověk Kainar či Vlašínova monografie o Karlu Dvořáčkovi; Jiří Svoboda zde publikoval svou práci o Vojtěchu Martínkovi a soubor literárněkritických studií Ve stopách tvorby. Mimo edice vycházely též jednotlivé práce jazykovědné (mj. Malý slovník českých slangů Jaroslava Hubáčka), muzikologické či z oblasti filmové vědy (Stručný přehled tvorby 250 zahraničních režisérů Milana Líčky a Vítězslava Rohana). Výtvarným monografiím a studiím byla vyhrazena edice Podoby (1971–1989, 16 sv.), v níž výjimečného nákladu 8000 výtisků dosáhla publikace Jana Baleky o ilustracích Antonína Strnadela. Později se v rámci edice vyčlenila fotografická řada (1982–1987; 6 sv.), jež v monografických svazcích prezentovala práce regionálních fotografů (mj. monografie Miroslava Bílka a Milana Borovičky, obě z pera Vladimíra Birguse).
Edice Pokrokové tradice (1980–1982, 5 sv.) byla věnována politické osvětě, naplňované především vzpomínkami komunistických funkcionářů (Josef Trnka: Ze života a práce v KSČ: Jihlavsko, Třebíčsko, Ostravsko, Valašsko; sborník vzpomínek Komunisté v čele protifašistického odboje na severní Moravě).
Již od roku 1960 vydávalo nakladatelství část titulů i v polštině, od roku 1970 byla pak polskojazyčná produkce sdružena v řadě Edycja Polska (1970–1990, 78 sv.); ve druhé polovině osmdesátých let vycházely některé svazky v koprodukci s Polským kulturně-osvětovým svazem (ZG PZKO – Polski Związek Kulturalno Oświatowy, Zarząd Glówny), působícím v Českém Těšíně. Z původní poezie a prózy se nakladatelství zaměřilo na tvorbu autorů spjatých se Zaolším (Henryk Jasiczek, Paweł Kubisz, Gustaw Sajdok, Władysław Sikora, Adam Wawrosz; z mladších Stanisław Jedzok či Renata Putzlacher-Buchtová), dále zde vycházely sborníky a antologie místní lidové poezie (Plyneisz, Olzo I, II) či lidového humoru (Sękaci ludzie), slezské lidové bajky, pověsti a pohádky; sporadicky i polské překlady české beletrie (Ludmila Hořká: Miałam dwóch synów či výbor české a slovenské poezie Poetyckie pozdrowienia). Každoročně byl od roku 1961 sestavován Kalendarz Śląski (celkem 30 ročníků) a výjimečně vysokého nákladu dosáhla kuchařka Kuchnia Śląska Emilii Kołder (ve dvou vydáních s dotiskem více než 70 000 výtisků).
Vedle vlastní produkce vycházely v nakladatelství od počátku také příležitostné účelové publikace a zájmové náklady pro místní instituce (propagační brožury ZOO Ostrava, Slezského muzea v Opavě či Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm, reprezentativní publikace severomoravských měst, pravidelné sborníky příspěvků k historii Ostravy připravené Archivem města Ostravy, Česká státní pojišťovna prostřednictvím nakladatelství vydávala Sborníky předpisů o požární ochraně apod.). Podstatnou část této produkce tvořilo několik publikačních řad místních kulturně-odborných institucí, jimž nakladatelství poskytovalo vydavatelský servis. Kromě již zmíněných děl literárněvědných vydávalo KNO pro Slezský studijní ústav, resp. Slezský ústav ČSAV také studie historické, muzikologické i přírodovědné, jimž byly vyhrazeny speciální řady Historická edice SSÚ (v KNO 1958–1959, 5 sv.), Hudební edice SSÚ (v KNO 1958–1959, 4 sv.) a Přírodovědecká edice SSÚ (v KNO 1957–1958, 2 sv.). Několika oborově různorodými svazky se nakladatelství podílelo na edici Publikace Slezského muzea v Opavě (v KNO a Profilu 1960–1970, 9 sv.). Univerzita Palackého v Olomouci vydávala ve spolupráci s Profilem mnohasvazkový Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1860 (v letech 1966–1990 celkem 12 svazků) a nakladatelství zajišťovalo též vydání sborníků Pedagogické fakulty v Ostravě či sborníků z konferencí (Václavkova Olomouc). Své zájmové tisky nakladatelství přirozeně zadávaly také místní stranické a státní orgány a instituce. V osmdesátých letech narůstá počet titulů vydaných v koprodukci s jinými nakladatelstvími, především s Osvetou v Martině a nakladatelstvími Obzor a Príroda v Bratislavě (v letech 1980–1987 až pět titulů ročně); příležitostně Profil spolupracoval také s brněnským Blokem.
Poezie vycházela v KNO obvykle v nákladu mezi 400–1000 výtisky (Fran Směja až 4000), próza 4000–15 000 výtisků (špionážní román Jaromíra Šavrdy Půjdeš, nevrátíš se vyšel v nákladu 20 000 ks). Náklady knih Profilu se udržují v podobných relacích, výrazně vyšších nákladů dosahovala díla Marie Podešvové a Jaromíry Kolárové či klasika Vojtěcha Martínka, popř. dobrodružná literatura a detektivní romány. V nejvyšších nákladech vycházely knihy pro děti a mládež: obvykle se pohybovaly mezi 10 000 a 30 000 (Přátelé zeleného údolí Jaroslava Müllera ovšem ve třech vydáních dosáhli 200 000 výtisků, Zuzajda a Jurajda od Marie Podešvové ve čtyřech vydáních bezmála 100 000). Vysokých nákladů dosahovaly též fotografické publikace, praktické příručky pro vedení domácnosti a knihy pro ženy; náklad knihy receptů Márie Hájkové Moučníky vysoko přesáhl 100 000 výtisků. Z polských titulů byla nejúspěšnější Kuchnia Śląska Emilie Kołder (ve dvou vydáních s dotiskem více než 70 000 výtisků).
V roce 1962 převzalo KNO od Krajského národního výboru v Ostravě vydávání literárního a kulturněpolitického měsíčníku Červený květ, který v tomto období řídil Miloš Švácha a od roku 1966 Věnceslav Juřina; v důsledku politického vývoje po srpnové okupaci byl však list v září 1969 zastaven. Od roku 1983 Profil technicky zajišťoval časopis Kulturní měsíčník, jehož vydavatelem byly Severomoravský krajský výbor KSČ a Severomoravský KNV; v roce 1990 se stal Profil přímým vydavatelem několika posledních čísel. Od září 1990 zde Severomoravský KNV vydával navazující měsíčník Sezóna; po reorganizaci územněsprávních orgánů a zániku KNV v lednu 1991 Profil tento časopis vydával až do jeho zániku v červnu téhož roku.